:)

Ano. Nerozumíme si a rozdíl mezi námi je možná jen v tom, že já nemám potřebu tě napadat. Jen jsem prostě poznamenala, že mám pocit, že mluvíš o něčem, co jsi nepochopil. Další rozebírat nebudu. Snad jen, když ti nestojím za reakci, proč pořád reaguješ?:)

Ták, musím se omluvit Prokletímu, odpověděl alespoň nějak vesele. Tys zareagoval jako někdo pobouřený něčím, co vůbec nepochopil. Necítím se kompetentní k tomu radit ti nebo dokonce poroučet, jak se máš cítit, na druhou stranu - opavdu mám pocit, že se vůbec nechytáš.

Kostkův artefakt ve mě vyvolal především pocit, že by mohl vytvířet zábavné te****ck* sc*n*ř*.

Jinak bez legrace, on je prezident. Faktickej opravdickej.

Naopak tobě toho prezindenta moc nevěřím, protože jan Dušan, tak všichni členové správní rady Lorety a taky pravděpodobně stále šéfredaktorka Naty jsou lidé úzkostlivě korektní a ve vystupování smířliví.

tak vypadá to, jako by měl takový zajímavý nožičky, ale jinak jáson, Františku:))

Tvoje vtipy jsou poněkud těžkopádné, myslivče...:)

Mělo by tu asi zaznít, že Kostka už několik let prezidentem je.

Caesarborgia by měl zkusit battlovat, podle mě by mu to hodně šlo.

Ostatně je zajímavý, že výtky, které se pozastavují nad Kostkovým tónem, jsou laděny úplně stejně, pomineme-li ovšem nadsázku a  nadhled, atributy u Kostky zřejmé. Asi bych se v případě Prokletí a Caesarborgii cítila trošinku jako blbec.  

Člověče, někdy bych to nechala tak. Autor napíše text a čtenář k němu cosi podotkne. Delší debata někdy sklouzne do nesmyslný, zdlouhavý pře, jejíž aktéři si nenaslouchají, ale snaží se toho druhého za každou cenu přesvědčit o vlastní pravdě.

Prostě ber můj názor jen jako můj názor. Nemá valnou cenu něco dál vysvětlovat, pokud to nefunguje hned, při čtení – je zřejmé, že to nefunguje. Pro mě. Ta sporná místa jsem ti vyjmenovala – a tys mi je vyvrátil... Hm, ale třeba jak probíhá to přemítání vztah – kondom jsem pochopila, jen jsem ti napsala, že se ti to nepovedlo, je to moc nepřehledný a kostrbatý, nefunguje to.

Největší problém, kterej s těmihle texty mám, že mi přijdou neživotný, stavěný na papírových kulisách. Vnímám je jako povedený cvíčko, ale do povídky jim něco chybí. U dialogu mám pocit, že je to hezky napsaný, ale žádnej valenj smysl mi ta slova nedávají, což taky považuju trochu za problém:)

Text bych rozhodně nezatracovala. Tenhle způsob vyprávění, co možná nejvíc oproštěného od reálií, ti vyhovuje. S čím mám problém:

Ten rozdíl poznáš třeba když si přečteš Nad městem zářily hvězdy od Arnošta Hermana a Dutkovo U útulku 5

Je to takový umělý. Trochu nijaký.

To dítě je takový přechytřelý, komotá se dohromady s o něco starším (zdá se) vypravěčem.

Dítě většinou tatínkovi neřekne: Tati, nemůžu s někým chodit, je mi dvanáct. (Pokud si pamatuju, lidi se s někým pokoušej chodit už od školky... Ať už to znamená cokoli.) - Ten konec s tou padající hvězdou je kýčovitý a do příběhu mi moc nezapadá. - Ve smyslu - všechny ty chyby jsou takové nezřetelné, drobné poddoteky, ale pro mě právě robí ten rozdíl mezi literaturou, psaním a slohovkama.

Viz citizen.

Mně se to na jednu stranuhodně líbí, na druhou stranu mě na tomhle textu znérvózňuje jistá umělost, šustí to papírem a místy to na mě působí skoro jako velmi povedená školní slohovka.

Samozřejmě to může vypadat tak, jak říkáš. Dělat ramena na tebe nechci. Řekněme, že mám před tebou náskok věkem i zkušenostmi.

Smysl mých výtek? Pro mě nejsi žádný spisovatel. Jsi člověk, který se pokouší psát a musí na sobě ještě hodně makat, aby byl dobrý. Vím, že už to děláš a že psaní je pro tebe hodně důležité – ale z mého pohledu to pořád nestačí. Problém netu trochu je, že tu nehraje roli talent. Spojuje nás všechny chuť psát – ale talent... A proto se realizuju hlavně mimo něj.

Moje hodnocení průměrnosti? Někdo umí psát, někdo ne. Někdo umí kreslit a někdo nakreslí koně jako neurčitou skvrnu. Někdo umí šplhat a někomu zadek nedovolí odlepit se od země...

Z mého pohledu děláš to, co výše kritizuješ. Nenecháš kritiku na pokoji, máš potřebu ji argumentačně přebít. Jakkoli. Samozřejmě, že normální člověk vstřebává kritiku hůř než pochvalu. A já se instinktivně začínám hned bránit. Ale osvědčilo se mi se proti ní hned nevymezovat. Některé výtky svých známých a kamarádů a ostatních nebožáků, co je to nutím číst, docela tiše za nějakou dobu vstřebám.

Tahle diskuse opravdu nemá žádný smysl a nikam nevede.

Prostě k tobě mluvím jako člověk z jiného levelu.

A myslím, že se vymlouváš nebo jsi prostě hloupý, protože člověk se obvykle snaží dělat věci co nejlíp. Nebo se ironicky snaží stávající systém různě deformovat – to jej ovšem musí do jisté míry ovládnout. Ty zatím nejsi (i ve svých nejlepších věcech) víc než průměrný. Což se může změnit, ale taky nemusí.

Umění je samozřejmě do velké míry subjektivní. Ale není subjektivní úplně. Opravdu v něm existují určité zákonitosti, pravidla, úrovně. Těch si nemusíš všímat jako autor, který jen píše a o nic víc se nestará. Pokud jsi ale autor, který chce (nejen o svém) psaní nějak diskutovat... Máš názory jako hlupák nebo nezralé jablíčko.

Trochu problém mám s tím, že tahle komunikace nemá pointu. Já napíšu svůj názor a ty se mi ho pokusíš vyvrátit. Já zase zaargumentuju a ty zase vyvracíš. Ať už má pravdu kdokoli z nás – popřípadě je-li jako v mnoha případech někde uprostřed – nemůžeme se nikdy shodnout, protože fungujeme jako dvě různoběžky.

Mělké myšlení. Možná na rozdíl od tebe vidím rozdíl mezi dobře napsaným příběhem o člověku s mělkým myšlením a špatně napsaným příběhem o člověku s jakýmkoli myšlením. A tvůj příběh je mělký, povrchní, kostrbatý. Ty se možná za začátečníka nepovažuješ, já tě za něj považuju. Stejně tak za něj považuju sebe, ačkoli mám toho za sebou víc, včetně odmítnutých námluv s nakladatelstvím:)

Próza na internetu je obecně méně rozšířená i méně kvalitní, z důvodů, které jsme si na mnoha místech mnohokrát vyložili (viz fóra). Ale i tak se tu najdou kvalitní autoři. Napadl mě třeba ještě Max Bubák, Janele z Liků by byla výtečná prozaička, kdyby psalasoustavně, Antiutilitaristka tu je, Petr Měrka... Opět na rodzdíl od tebe rozlišuju mezi jakousi obecnou úrovnía vlastním vkusem. Čili psaní Rony Rubinek mě samotnou nikdy moc neoslovovalo, ale musela jsem uznat, že ve svém žánru je ve zdejším kontextu naprůměrná – a navíc na sobě hodně pracuje a viditelně se zlepšuje.

Délka textu o jeho kvalitě nic neříká. Výmluva „je to blbý a já to sem dávám, protože i ostatní jsou blbý, a tak to bude mít sukces“ je poměrně laciná, ale je to tvoje volba.

S tím mizerným textem sis asi trochu dělal legraci, protože na Totemu se děje leccos, ale že by se někdo bál kritizovat… J Z historie se mi vybaví výborné povídky zirael, Sklenářovy texty (minimálně průměrné), v žánru zajímavé věci Rony Rubinek a z poslední doby text Patrika Linharta, potom třeba Luk Malér, který má taky hodně do sebe. Jinak, protože jsem byla několik měsíců pracovně skoro mimo, nevím, kdo ej momentálně členem déčkující mafie. Že by to byl stanislav se mi nezdá. Poslední komiks, kreslený jeho synem mi přijde roztomilý.

Což ti ale neberu, truhlíku (-ičko?).

Mě to jen bouchlo do očí, ale nemyslím, že by to můj dojem z textu nějak výrazně ovlivnilo:)

Mimochodem, Ireno, bylo by zajímavý, kdybys někdy přidala k textu i zvuk. Třebas jen instrumentální.

Pro mě patos začíná větou "Po delší době zaznamenal, že ho štve i jízda tramvají."

Jistý patos v tom opravdu cítím. Ale obecně jde spíš především o šustění papírem, kostrbatost situační i jazykovou - pronikající ale i do úvahových pasáží.

Můžeš s tím dělat jediné: hodně číst a psát a hodně se dívat kolem sebe.

Pokud uvedeš mizerný text slovy "je to mizerné", nechápu, co čekáš...  

Jasně, je to jako patos. Někdy může být i klišé funkčním prvkem.

Potom ale existuje varianta, kdy je klišé jenom klišé - a pro mě je to tenhle případ.