Jasně, je to jako patos. Někdy může být i klišé funkčním prvkem.

Potom ale existuje varianta, kdy je klišé jenom klišé - a pro mě je to tenhle případ.

e ej rpavda, že tatvoje památka je docela inpirativní:)

Anebo se zeptám eště úplně jinak.

Kdo je podle tebe modelovej návštěvník takový náhražky a kolik myslíš, že je to procent návštěvníků památek?

u nás je obecně vzato všechno dlouhý: rohlím, tří kucí, mám.

občas se to kope s nečekanou spisovností

a třeba pan vikář je původem Jihomoravan a ten kope trochu za sebe a tochu za nás:)

Ale třeba minulej týden byl u nás pan vikář. Stiskl kolče ruku a  řekl jí: Vítej.

U nás by to neřekl vůbec nikdo. Obecně je to taky nelogický, přišel on k nám, nikoli naopak. Ale jeho mateřštinou je to dobře. Stejně tak říká - pokud jsem to chytala - NI. Ale to už jdu po tobě až nespravedlivě Ireno, dáme si mír, jo?:)

já ti to neberu, tvoje písnička, ale pro mě v tomhle případě je přirozenější ta tzv. správná varianta. přijde mi přirozenější, přestože leckdy mluvím jako prase. a proto jsem to podotkla, aj s vědomím, že to je hnidopich:)

já bych asi nechala na NI. ale já jsem hnidopichna:)))

a chci to slyšet, myslím, že vaše ája má to přímo přímovej hlas:)

Rozhodně v poslední části (Vlaky).

Myslím, že to psaní švihem jsem už docela vysvětlila.  

Prostě to tam sekáš hlava nehlava - a zůtanou ti tam plevy, drobný epigonie, odposlechnutý hlasy, floskule, laciný vtípky nebo laciný metafory - tyhlety věci.

Přesné hodnocení by bylo asi 3.5D.

Během čtení mi to připomnělo 3 autory:

- Milana Kunderu (hovno a kýč)

- Janele z Liků (lyričnost)

- Petra Vaňka (všecko ostatní)

Hodně se mi líbí. Především začátek. Postupně mám pocit, že psaní přestává být činěno tahem (tj. promyšleně, cíleně) a začíná se dít švihem (tj. nejlehčí - a tedy nejméně autentickou a účinnou - formou). Některé metafory iděje pak na mě působí prázdně. Ale ej to jen otázka cviku, jinak tu je momentálně myslím (nebo aspoň před dvěma měsíci, když jsem byla naposledy funkční) podobně šikovných borců pomálu.

I tak tomu moc nerozumím.

Třeba my jsme měli ve Kdyni valnou část exponátů autentických (předměty související se zpracováním vlny, lnu, dřeva, se spolky, obchodem, tradičním zemědělstvím atp.).

Části věnované historii pravěku a středověku byly naopak modely. Šlo o průřez mohylou, model pravěké chýše a model středověké brány - kombinaci velkoformátových fotek, kašírování a použití pravých technik. 

Obojí myslím funguje.

Já si dokážu představit, že se postaví nějaké kašírované modely, které budou dobové poměry simulovat líp, než autentické památky (mnohem citlivější a často zachované jen částečně). Taky si dokážu představit, že se někdo radši koukne, jak to doopravdy fungovalo a někdo si rád sáhne třeba jen na kousíček něčeho opravdu autentického. Ale neumím si představit - a to mě právě na tom tvém eco-morru (podle vzoru čoromoro) zaujalo - že by byl jeden z těch dvou potenciálních zájemců označován za blbce a proč.     

Neumm si představit, že přijede zájezd a n+kdo řekne: "Toníku a Maruško, oba chcete vidět Křížovou kapli, ale půjde jen Toník, protože..."

Musíš vystudovat určitý obor na VŠ, nebo mít prachů jak peří, abys měl nárok zajímat se o historii?  

Pouze jsem viděla, že nejsi schopna rozluštit bixino jednoduché sdělení. Pokusila jsem se ti pomoct.

Vztahovačnost ti brání chápat Bixí slova správně - myslela tím, že jí jsou tvoje věci blízké, oslovují ji. S ničím je nesrovnávala, už vůbec ne se svojí tvorbou.

Asi jde o umbertovskou otázku "upravovat či neupravovat".

A MiKa říká, že ten článek je dobrý, ačkoli (nebo právě proto, že?!) není tak docela jasné, co tím chce básník říci. To si myslím taky, je to takové nabodeníčko. Nakonec nemusí říkat "je to bílé" nebo "je to zelené", prostě ho jen zaujalo, že to ej barevné.

Mně by spíš docela zajímalo, jak by básník oddělil ty elity od plev. Kde by se řeklo, ty smíš - a ty ne.

Napadá mě třeba finanční laťka - drahou vstupenku si nemůže každý dovolit.

Nebo profesní  - ne každý má doktorát z dějin umění.

Oba způsoby jsou i dnes funkční, především u historických památek.

A i když samozřejmě nehlasuju za totální vybrakování všech fondů, občas mi přijde zbytečné syslit vánoční cukroví až do 10. ledna, kdy je trvrdé a vyhodí se.

Na druhou stranu bych se vůbec nepohoršovala nad replikami historických památek.

Například expozice, na které momentálně pracujeme, je cca z 85% tvořena z autentických předmětů v kombinaci s replikami. K těm patří například replika pravěké chýše, průřezu mohylou... Hraniční zákoutí je kombinované, umělý trávník, nově podle originálu vytvořená celnice, replika hraničního kamene, pravý hraniční kámen, pravý českoleský dub a rpavé přírodniny (listy, větve, kameny...)

V jistém smyslu by repliky například historických památek mohly být větším přínosem než originály, neboť by mohly ukázat víc než zbytky původních kulis.

Do tohohle polínka by se dalo dlouho systematicky řezat...

a co "já je někdo jiný"?!

Mně to taky nudilo. Říkáš stokrát vyřčený omletým zopůsobem, bohužel.

dost tě obdivuju za ty skluznice!

stejně přiblbá jako užitečná, jak jsme si oba všimli, ej to legrační, ale nestravitelný.)