Takový výstup jako

No, já nevim. Když si to přečtu poprvý, tak mám pocit, jako bys to pod vlivem nějakýho zážitku zer sebe hrrr na nás vychrlil a že bys pak měl počkat a třreba si to přečíst a - a když si to přeečtu podruhý, mám pocit, že to není spontánní, že to podmiňuje snaha nějaká  jistě jsi to po sobě četl. fakt nevim.

Na experimentu ej zajímavej i ten jeho aspekt, že právě na tu experimentálnost můžeš všechno svést. Je to vousatý? Experiment! Má to tři nožičky? Experiment! Hnije to, mokvá to? Experiment!:) - Poslední tvoje věta mi přijde krajně nelogická, nějak přijatelnější by mi přišlo, kdybys o tom aspoň TROCHU PŘEMEJŠLEL.)

Nic z toho ti vyvracet nebudu, protože se vším, cos napsala, se dá souhlasit. I tak ale názor neměním.)

V cem se k tobe, Barco, zachovalo ucho neslusne? - Ja vidim, ze ono se ti snazi vysvetlit svuj pohled na vec, nejspis i prostrednictvim soukrome posty. Ty nejak vlitnes, ohrnes nos a vlipnes jednicku.

Napises mnoho pismenek, znepokojivych uz svou podstatou: jsou nekonkretni, vagni, nedaji se za nic chytit.

Tady uvadis nekolik duvodu na prvni pohled konkretnich, staci se nad nimi ovsem dele zamyslet, abys zjistila, ze to jsou hlouposti.

1. Ucho texty nekrade, pouze si s nimi [priznane] lingvisticky pohrava. Coz je nejen zabavne, ale vetsinou i zajimave pro nekoho, kdo se tak ci onak zabyva tvorbou literarnich textu.
2. Inspirace necim textem, dialog s necim dilem neni zakazano. Postmoderna je na tom docela zalozena a existuji i hlasy, ze dnes nevytvoris nic, vubec nic puvodniho. Treba Zadie Smith ziskala Orange Price za roman O krase, v nemz prebira teze urciteho eseje, z nehoz cerpa dokonce nazvy kapitol a syzet je doslova opsan z dalsiho romanu -  myslis, ze je to neco jineho jen proto, ze se tim nekomu snazila vzdat hold? Nebylo by to tvrzeni pokrytecke a smesne? Podle me rozhodne ano.
3.  Pises, ze neco jineho je inspirace a neco jineho nepuvodnost. Opisovani od nekoho, epigonstvi. Defacto obvinujes ucha z epigonstvi - neprijde ti to absurdni vzhledem k tomu, ze si vybira vyhradne slabe texty respektive texty reprezentujici urcity nesvar?
4. Nesouhlasila bych s tebou tak docela ohledne znevazovani zacinajicich autoru. Totem je volny prostor, pise sem spousta lidi, coz automaticky neznamena, ze taky umeji psat. Gramotni jsou jiste, ale talentovani? Autori i ctenari k textum pristupuji ruzne, jsou ruzne narocni a maji ruznou potrebu nazyvat veci pravymi jmeny. Nekdo vydrzi vkladat sem spatne texty i nekolik let a bude mit i decka a patky, fanousky - prave proto, ze tu je tolik lidi s tak odlisnym vkusem.
5. Myslim, ze ten zapskly ton nemas zapotrebi, ucha si opravdu vazim, prijde ti nutne se tomu posmivat ci nad tom ohrnovat nos, prijde ti to dospele, otevrene? To je totiz to, cos uplne presla v me predchozi zprave, tudiz to musim zopakovat: zkus byt mene upjata, otevrenejsi. 

Dobrá, tedy bez metafor: V tvém podání se zdá být poezie smrtelně vážnou záležitostí a vedle toho čímsi abstraktním, neuchopitelným, vágně definovatelným. To je ovšem pouze jeden z přístupů k poezii. Člověk, který si momentálně říká ucho sem ucho tam, o poezii hodně ví. Je to člověk s velkým citem a velkou erudicí. Přistupuje k poezii bez předsudků, zkoumá její možnosti, hledá nové cesty, hraje si. V této entitě ji takzvaně remixuje. Vybere si text obvykle nějakým pro něj zajímavým způsobem blbý a vytvoří z něj cosi nového, obvykle legračního. Na nikom a na ničem takto netyje, dělá to rp zábavu sebe i dalších a snad – podle hesla „i cesta může být cíl“ si takhle zjišťuje či ověřuje něco o té poezii. Odkaz na původní text v jeho pracích nikdy nechybí. Přistupuješ k literatuře překvapivě naivně a toporně – každý neustále někoho cituje, nikdy nic není úplně původní, vezmi si třeba Hrubínovu Hirošimu... Ucho sem ucho tam nic nezastírá, nelže a nekrade. Snaží se s tebou mírně diskutovat – a tak myslím, že by ti prospělo, kdybys ubrala na bojovnosti a zapracovala na otevřenosti.

A tu je jasné, proč nemůžeš vystát ucho za ucho. ono ucho je jak mladý biochemik, na poezii nazírá s jistým odstupem, zkoumá její možnosti, šťouchá do ní, štípe ji, vrtá do ní. A dost o ní ví, což ty jeho pokusy směřuje. Ty ji bereš smrtelně vážně a přitom jenom pocitově, vágně. Jako něco neuchopitelného. Proto některé břehy nepřekročíš -

http://209.85.129.104/search?q=cache:IJxTDsALA2QJ:www.agroweb.cz/projekt/clanek.asp%3Fcid%3D22312%26pid%3D2+kanadsk%C3%A1+plemena+skotu&hl=cs&gl=cz&ct=clnk&cd=3

taky zajímavý článek. poetický i poučný.)