Napsat zprávu
Autorův WEB
jako když se rozbije vaše curriculum vitae, vy se sehnete a jeden z těch větších střepů zvednete a dáte někomu kdo jde právě okolo, kousek před padesátkou jsem se zbláznil,
sedím u netu, mám přezdívku logikJJ, učím se jak udělat web co by alespoň jednu osobu oslovil, píšu mejly jak o život a to všechno proto že jsem se zamiloval,
tak nějak divně, slova, slova a zase jenom slova, kanonáda slov se změnila v setkání, jezdila za mnou půl republiky, poznat mě.....krásná, mladá knihovnice,
mě, mám za sebou několik životů, ten \"obyčejný\", všední, manželství jsme tomu tenkrát říkali, bylo to hezké, dlouhé, stále jsme přátelé...teda už zase, a ty \"neobyčejné\" v době rozchodu a po něm, to bylo střídavě probouzel jsem se v cizích bytech, v kožešinách a s lahví Wolkera u hlavy díval se na originály Zrzavých, Sudků, Drtikolů znal jsem parfémy, a to nejen jménem, poznal jsem i vůně, kouřil lulku, maloval své obrázky, loga a reklamní slogany mi umožňovaly žít jak jsem chtěl, pár hodin práce a bylo na týden. Jenže bylo to pořád tak nějak stejné, měnily se jen ty obrazy na zdech. A já....
Byty střídaly byty, ženy střídali ženy, jako bych neměl dost.
Zlenivěl jsem. Práce šla stranou, peněz ubylo. Probouzel jsem se dál v cizích bytech kde přehoz velké papírové krabice která byla asi stolem, a přehoz válendy pocházely ze stejné restaurace. Tam místo Sudka na mě civěla kráva z poloprázdné plechovky nějaké hovězí hotovky. Wolkera tenkrát úspěšně suplovaly nějaké levné krabice, dnes už si ani nevzpomenu jaká barva vína mi to stékala po šatech, už dávno ne těch co v nich člověk může do divadla. Divadla jsem vyměnil za sklípky a hospody.
přišel rok 97 mě bylo jednačtyřicet a řekl jsem si dost, mezi tím mi totiž stačil umřít táta a já si toho všiml jen na půl oka, už jsem to nemohl vydržet sám se sebou.
Přišel můj další život, bez alkoholu, bez žen, bez přátel, nechal jsem je zmizet, všechny. Nebyla to až taková hrůza jak jsem si představoval. Omezoval jsem kontakt s lidmi. Jediným prostředníkem se stal můj syn, začal chodit na střední, a bydlet se mnou. Bylíme spolu dodnes. Je půl roku po škole.
A já.. dodnes nemám mobilní telefon, dodnes nenosím hodinky, dodnes vycházím jen za prací, dodnes jsem na volné noze, dodnes mám radši kytky než lidi, ale přece se něco změnilo, jeden náhodný klik na internetu.
Zamiloval jsem se, do slov potažmo do ženy co je píše, je z jiného světa, světa který jsem opustil, světa kde jde koupit i slovo chlapa, sedím a čekám kdy mě ráno pozdraví píšu jí vše o sobě, o životě, o knihách, o světě fotografie, grafiky, o světě co mě zajímal než jsem naskočil na tu houpačku úspěchu co jsem nezvlád,
.... a ona
chápe, co víc, chce mě, hned teď takového jaký jsem, má to jeden háček (všimli jste si že když něco začíná být ve fajnu zaháčkuje se to?) nežije s manželem, ale má ho. Nikdy v životě nechci být milencem, mnoho let jsem se učil jak všechno co být nemá a není správné, jak tohle všechno nesmím, několik let jsem nezalhal, několik let jsem se snažil jen dávat bez potřeby si něco vzít. A tak jsem to utnul.
Teď tady sedím a řeším neřešitelné, přes nějaký server ještě k tomu.
a já.. bylo by to asi dál ale byl to jen střep.
|
