Nehádám (bez argumentů není totiž o čem), ale hraju

Ačkoliv jsem tedy nikde nepodotknul nic k umělecké kvalitě toho kousku, jako domýšlivému volovi jest mi zřejmě zapotřebí se domýšlet, proč tedy vůbec nějaká taková poznámka u textu, který za to vlastně nestojí. Rytmický rozbor jsem nežádal, ten bych bez nějakého zvláštního úsilí zvládnul daleko lépe než ty, zajímalo mě pouze, zda opíráš svůj boží soud o něco víc než o své ego či zbytnělé pohlaví. Odpověď jsem, tuším, dostal. Takže díky, Eskymák nezklamal 

kromě toho ještě znám Pražský mluvený korpus (http://ucnk.ff.cuni.cz/pmk.php), ale co máš na mysli, stále netuším

Teď jsi mne výborně pobavil s tím fanklubem. Konverzace s tebou se vyplatí

A ten směr poezie jsi dávno zlomil, pokud jsi jej přímo neotočil

Každý toho "napsal hodně". Ten citát jsem zvolil pro jeho obsah. V obdobném smyslu jsem mohl přidat Skácela, Ortena, Seiferta...

Nejsem si jist, jestli mým primárním záměrem bylo tě upozorňovat - já jsem se ptal.

A chtěl jsem se dopídit proč tedy něco "uměle implantuješ"?

Nedá mi to se nezeptat: a nutím tě snad něco uměle implantovat? Nebo umisťovat do škatulek? Nemám ten dojem - naopak se snažím dopídit, proč to děláš? Nic víc a nic méně.

K dalšímu: Nevím čemu odzvonilo a jestli je důležité, co si myslíš, že ilustruješ a čím.

Kritérium výborné básně je evidence, že její „slova“ vyplula jakoby sama od sebe.
Jakoby je byl psal někdo za nás; jako by ani nebyla naše, a ona taky že nejsou…

(Ivan Diviš)

Domníval jsem se, že jsem byl vyslán na svět,  abych tě rozdrtil jediným úderem absolutní básně – ale ono se to nepovedlo.

(Ivan Diviš)

Kritérium výborné básně je evidence, že její „slova“ vyplula jakoby sama od sebe. Jakoby je byl psal někdo za nás; jako by ani nebyla naše, a ona taky že nejsou…

(Ivan Diviš)

Když nechceš vymýšlet nic nového, není proč psát. Resp. není proč vydávat takové počínání za uměleckou tvorbu. Zamysli se na chvíli nad významem slova tvorba.

ad rytmus) problémem právě je, když někdo neví. Když ví co dělá, může všechno. Jinak je to buď groteska a nebo k blití. A nebo obojí zároveň.

Písňový text má sice trochu jiné nároky a parametry, nicméně rytmické zákonitosti (nemluvě o jiných) fungují i v něm.

Stále nevidím tu obecně jednotící představu, řád - ani na bázi intonace.

Co vidím, je vysvětlení, jakási konkrétní interpretace, jejíž logika nemusí být chybná, má ovšem oporu pouze ve vnitřním ustrojení autora a tudíž je pro čtenáře, který nahlíží z vnějšku, nutně nerozpoznatelná, neodvoditelná. Věci, které dávají textu básnický tvar, nemusí a vlastně často ani nemají být zřejmé, na druhou stranu by měly být viditelné nebo spíš, jak by řekl Šalda, zákonné, aby mohly být funkční.

(Ivan Diviš)

Jasně, to je soudruzi, ta dialektika - když svou pochybnost neodůvodním, bude to nepodložený tlach, když ano, přednáška, k níž toužebně hledám alibi. Ale máš vlastně pravdu, kdyby mě to nebavilo...

A jako šťastný otec ročního klučíka ti přeju hodně štěstí.

P.S. Nemyslím si, že by intonace byla prázdný pojem, to snad z něčeho, co jsem psal vyplynulo? S odpovědí nespěchej, budeš mít teď jiné starosti. A oběma nám bude k užitku, když se na to opravdu soustředíš.

Nahodile promícháno 7 trochejů, 6 jambů, jeden až dva daktyly, 5 různých daktylotrochejů a několik veršů s více než nejasnou interpretací, statisticky žádný systém nepřevládá, takže nějaká rytmická organizace není realizována ani v naznačených tendencích. To mi nepřijde jako "jistá míra volnosti", ale jako rezignace na rytmickou stránku verše vůbec.

Co se týče oné poznámky o intonaci, moc rád bych viděl tvou jednotící představu. A to myslím vážně. Z mého pohledu si buď vystačím s klasickou kadencí a nebo jsou naopak jednotlivá intonační centra tak mnohá, že jim neumím dát byť jen náznak řádu.

Potíž není v tom, že si něco vysvětlíš po svém. Problém nastává v očekávání čtenářů. Těm, které nějaké kategorie nezajímají, to bude jedno, pro jejich vnímání to není nehraje roli a pominou tedy i to, co píšeš, že jsi tím sám chtěl zdůraznit. Ti, kteří zařazení přikládají nějaký význam pro uchopení textu, budou zmateni. Netvrdím, že by zde měly být poze klasické útvary jako třeba sonet, villonská balada, apod, nicméně člověk by očekával alespoň rytmus, rýmy a tak.

Jistá míra volnosti také nemusí vadit, otázkou je, co se pod tím eufemismem ve skutečnosti skrývá.

Proto si nejprve dovolím malý rytmický rozbor:

není to les, s bídou parčík 

Xx x X Xx Xx = původním záměrem byl zřejmě čtyřstopý ženský trochej, nicméně daktylský začátek ukazuje k jambu - na který tam zase jedna nepřízvučná slabika schází