Se mi bude blbě spát... celou noc se budu bát té démonické škrabošky... možná bude i lehká inkontinence. ÷))

 Myslím, že je to celkem působivý panoráma.

 Na mne takovýhle civilnější věci působí snad až podprahově... žádná velká manýra, žádný velký ornamenty, znásilňování textu. Dobrý se mi to zdá.

 Začnu od konce: nezbývá než souhlasit, v podstatě jde asi o to, jaké percepční dráhy má čtenář propustné, co se mu v hlavě akcentuje, co způsobí rezonanci, jak s textem souzní.

 Co se mé citace týče: není to úryvek anébrž celá báseň "Milostná", možno naleznout v samostatném výběru Dunnovy poezie "Terry Street a dál", mají to v Levných knihách za pár šupů, neváhal jsem a nelituju. ÷))

 Třetí odstavec od zdola: Přirozeně že ne. Rozmanitost je pro mne právě to, co činí poezii přitažlivou. Ale přiznám, že tebou zmíněné "zastavení, zamyšlení v čase" nejspíš podvědomě akcentuji, to rozhodně ano.

 Ke zbytku: rozhodně nechci šedého básni dělat advokáta, já ten text vnímám jako kvalitní, s vložením velké dávky naléhavosti a empatie (což možná souvisí s mojí životní zkušeností), plně ale chápu, že někoho jiného příliš oslovit nemusel.

 Určitě o tom ale nechci vést polemiku, protože v podstatě není o čem, záleží vždy jen na čtenáři, kus od kusu, a na textu jakbysmet.

 Pro mne příliš dopovězeno. Kdyby to končilo třeba "není-li to smích", ta bych i utratil něco, co nic nestojí.

 Ale co, tys autor a já jen frfňal jakýsi.

 Jak vás tak, kolegáčci (smím-li si to oslovení vůbec dovolit÷), poslouchám, nemůžu se nezeptat: a čím se vlastně vyznačuje pravá báseň (poezie). V případě, že bych uznal cit-i-zenův názor, že fragment báseň nedělá, tak já naopak jsem přesvědčený o opaku: pokud si fragment definuji jako zastavení v čase, zachycení okamžiku, jeho reflexe, kterou autor zpracuje a předá, pak to je pro mne poezie hodná přinejmenším k zastavení se a zamyšlení.

 Nedá mi to a zeptám se: je text D. Dunna "Milostná" úryvek prózy, fragment nebo poezie? Úsudek si musí každý utvořit sám.

" Bydlím v tobě, ve mně bydlíš ty;/ jsme dvě zahrady, jež se vzájemně navštěvují./ Občas tě tam nedokážu najít,/ jen skřípavou houpačku, z níž jsi právě vstala,/či tvou oblíbenou knihu u slunečních hodin."

 Tak, a teď babo raď!  ÷))

 Šmarjápano... ty kozy nemají vůbec žádnou fantazii! ÷)) Třá už hlavní hrdina nějakou díru našel a potřeboval tělo jen přihrnout nebo si samozřejmě šel i pro krumpáč. Tady šlo o to, že krumpáč by narušil hutnost textu, už by tam byl navíc, řekni si to hezky nahlas: když jsem se vracel do auta pro krumpáč a lopatu... hrůza né-é? ÷))

 Jináč mě opravdu nemusíš podezřívat z nevědomosti při hloubení příkopů, výkopů a různých jam, díky stavbě RD i jiným aktivitám mám s krumpáčem a lopatou zkušenost lehce osmahlého kopáče středního věku. 

 Jednou... to je opravdu čistý, koncentrovaný text. Pak ještě:  Vzdušný sloup do vzduchu vytyčíš bělmy.

 Zbytek je pro mne příliš rozkošatělý: bílé plachty, sluneční moli, nášlapné ozvěny, kroky, břehy, náměsíčnost...

To přejde! Opravdu, fakt, nekecám!

Čéčko... číčo... asi prichadila charošaja nálada, ale zdá se mi to fakt tópry. Jako by se čék zfetoval pektinem a vitamínem Sí, tak moc se mi ty obrázky rozsvítily. ÷))

P.S. Jsi ještě v pádu, nebo už ležíš pod stromem?

 Tak se mi to líbí, žádná sebelítost, pěkně bojovně (po Amícku) nakopat pončům pozadí!

 Jsem rád, že i nějaká ta prebenda pro Šišku ukápne, však o tom to je, né? Já Tě záda nastavím a ty mně, soudružko lamo, pak ruku shora podáš. ÷))

  Teď již kvačím budovat lepší a spravedlivější zítřky, a proto zdravím.    Your derivát Holgera

 Jedna moje paní učitelka říkala: ženu ani květinou neuhodíš...  pokud si o to sama neřekne!

 Musím se zamyslet a položit si otázku: jak moc zlý jsem k ženám? Že jsem zlý alespoň trochu, to už vyplývá z pouhého faktu, že jsem muž.  ÷))