Odysseus sic Sirénám unikl, leč život není pohádka... stačí si o chvíli později zacpat uši a je všechno jinak... a i když člověk nakrásně propluje, zní mu ten zpěv v uších ještě léta...

Ale kdo je Odysseus a kdo Sirény?

O Charybdis a Scylle nejsem oprávněn informovat

Tak se tady po chvíli vracím. Myslím, že je to dobrá báseň. Rozhodně je konzistentní, drží pohromadě, ač se to na první pohled nezdá. Trochu mi vadí, že nevidím spojitost s názvem a obsahem básně, ale možná je to moje chyba. Nevím, jestli je záměr končit verše zájmeny (ten, mě, ta) a vypíchnout pak význam dalších slov novým veršem, ale nezdá se mi to. Taky bych napomenul z mého pohledu příliš časté uvození veršů se spojkou "a..." - vynecháním téhle spojky se význam nezmění.

Přes těch pár výtek... 5D + časopis

Sýpka na siláž? Hmmmm...

Jako cvičení je to dobré... ale to je tak vše. Chybí tomu nadhled.

Zdá se mi to příliš popisné, především v první polovině. Neúměrně natahované.. třeba pro mě zbytečný verš "za vysokou kamennou zdí", obyvklá přívlastková vata: "přerostlé", "překrásné", "smutný".

Jaromír Nohavica: Zatímco se koupeš

"Už v tom vážně plavu, za stěnou z umakartu
piju druhou kávu a kouřím třetí spartu"

Jestli to má být odkaz na Jarka, tak je to, bohužel, pouze velmi nešikovně vykradený rým. Lavičky z umakartu nejsou ani v Ostravě... ledaže by se za ty 3 roky, co tam nebydlím, něco změnilo.

Leckdo tady vyzdvihuje pointu... a ta je vskutku dobrá. Leč co především zaujalo mě, je řetězení obrazů... a jakých obrazů! Hned první sloka! A pak to jede dál a dál v rychlém sledu... Pak následuje zlom v podobě přímé řeči, který tomu dodá poněkud jiný rozměr.

Nelze váhat...

5D + časopis

To mě zmátla taky... snad autorka sjedná nápravu 

odkazy budou... jen co ji to naučím

Jen pro úplnost: tohle je zdroj, ne odpověď

celá byla jedním oknem
náušnicí ve zdi

tak to jo... tak to já Ti rozumím (asi?)! ;-)

*

Jo, tohle má šťávu, myšlenku, formu a takové ty různé propriety  Je zvláštní, že samota řeže ostřím, a přitom je tak tupá!

5D + časopis

Dobře zachycená atmosféra... přímo vlhká jako nábřežní písek. Dobrá slovní zásoba a dostatek prostoru pro čtenáře bez výraznějších dopovědí.

5D + časopis

Luku, tady: "Jejda, to je úplně přesně stejný schéma mé debaty s Egilem a Vio, podobně jako Egil tenkrát nekliká ne reaguj. Padnou ty samý argumenty, vzplanou vášně a k ničemu se nedobereme."

Minimálně tady předjímáš nějaké vášně... a kde nic tu nic  A že máme stejné argumenty? No a co? Dyk je to logické

Luku, já jsem přesvědčen o tom, že jsem zaškrtnul to políčko u "reagovat"... jestli ne, tak to bylo nedopatřením

Jinak tady žádné vášně neplanou... myslím, že jsem Ti celkem věcně vysvětlil svůj pohled.

Že se naše vidění nestřetává je jedině dobře. Ještě abychom byli všichni stejní  Já na tom nehodlám nic měnit... nahlížím na svět skrze sebe a to je pro mě primární. Jiný už nebudu.

A té chvály jsem si všiml... kdo tady reaguje podrážděně, jsi Ty. Já po Tobě přece nijak nevyjel

Popis skromně žijícího člověka s ekologickým a sociálním cítěním?  Ne, nevysmívám se, ale na opravdu dobrou báseň je to málo, zvláště když se v druhé půli tak rozmělní a navíc pointa nepřekvapí a nevoní novotou. Jediné opravdu velmi dobré a vybočující dvojverší o básních pro nevidomé vepsaných do melounu nastavuje laťku hodně vysoko, ale samo o sobě nestačí.

Kritika možná vyznívá dost záporně, ale myslím, že bodové ohodnocení tento úsudek poopraví  Nicméně na časopis mi to přijde málo... 

Vcelku souhlasím s egilem. Básni sluší výrazová stručnost.

Měl bych jen připomínku, že "věčnost" je tam pro mě zbytečně dvakrát... z předchozího textu je celkem jasné, že ono taxi bude na věčnost, tudíž bych poslední verš vypustil. Dopovědi básním dost škodí.

Naty, no jistě... já to tak taky dokážu pochopit, ale zdá se mi to jako přílišný konstrukt... drbání se pravou rukou za levým uchem

Ještě jednou si přečti za sebou "bič v zádech bodá do slabin" ... na první pohled je to příliš anatomicky opačně umístěno. A od toho se pak těžko odhlíží v rámci další roviny uchopení textu.

Ano, jsou to smutky zabalené do zažloutlých novin, ale báseň za 5 bodů? Sotva.

Když přimhouřím oko a odhlédnu od podivného slova "potajnu", které by se slušelo nahradit spisovným a správným "potají", jsou tady, podle mého názoru,  především prohřešky proti struktuře textu. V zájmu zachování 5ti veršů na sloku je už první sloka dělena nesmyslně proti samotnému obsahu a smyslu textu. To si autor může dovolit, ale především v okamžiku, kdy tím tvoří jiný, další význam, což se tady zjevně neděje. Správně by první sloka mohla vypadat například asi takto:

Potají ujídám tvrdé kousky chleba

pro holuby - natruc sousedce

které pak kadí na dvorek

A podobné prohřešky se prolínají celým textem, např.:

chmýří na hlavě už

sotva učešu

tehdy porodní báby právě

vycházely z módy

po nocích do

monogramů na kapesníky

Je to dávno slzy

do básní nepatří

balím své smutky do

zažloutlých novin