Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 9.11.
Bohdan
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

Vybraný autor
Zapomenutý

Občasný
Na Totemu: 399x
Napsat zprávu

ÚTĚCHA BÁSNÍKOVA. Bylo na jeseni; žhoucí páry Z hor okolních k nebi stoupaly, Kde se dlouhé, krvavé požáry V modřinách hlubokých koupaly. Posledním z večera políbením Slunka zář se na pahorkách chvěla, Jenž se loučíc s vroucím roznícením Světům jiným v náruč toužnou spěla. Jak sen za snem hyne před zrakoma, V soumrak vchází tvář s růžnýma rtoma. Z barvitého věnce, skvělých květů Oblakových, v času prudkém letu, List za listem v soumraku se skrýval, Jak by nikdý nebyl se zaskvíval. – Poblesk za pobleskem jak umdlívá, Básník rozčílený smutně zří: „- Takž i mého světla již ubývá – Slabý kdy plamýnek dohoří? Onna zář, jenž srdce přeplnila Žhoucím plamenem a světlem svým, Onna mysl, jenž tak blaze snila – Klesne v hrob s ochladlým srdcem mým. Co jsem vlasti s láskyplným citem Podal, – myšlénky vyslovené, – Krátkým v lidské paměti jsou bytem: Věk budoucí jich zapomene. §§92 Jednu jenom dráhu k blaženosti, Jednu jen jsem vidinu uznával; S přeludami krásné budoucnosti Beztělným jsem obrazem pohrával; Idealní jsem si svět utvořil, Boj s všedností značil život můj; – Co jsem v noci stavěl, den to zbořil: Zničený již oučel vidím svůj. Harfa moje v rukou tiše dřímá, V srdci mém již nebudí se zpěv; Myšlénka mne o smrti zajímá, V mladých žilách vřelá chladne krev! – Květy jarní, kam jste se poděly, Nežli sobě z vás jsem věnec svil? Větrové, kam sny jste zaháněly, Umdlen že tak záhy jsem dosnil? Kde ten čas, kdy rozvité na stráni Kvítky zvukům harfy naslouchaly? V libozvučném strun mých rokotání Soucitné kdy dechy ke mně vály? Zpíval jsem, co v tiché samotnosti Stromy sobě tajemně šeptaly, Zpíval jsem, jaké se city zňaly Ve vlastního srdce hlubokosti; Zpíval jsem o sladkém milování - Neb já žel i blaho lásky cítil, – Jejíž plamen náruživé zdání Mladosti mé strašlivě roznítil. Nevím mocnost, jaká mnou tu vládne, Že jsem musel slovy se zjeviti. §§93 Nepřivolal myšlénky jsem žádné, Samyť spěly mysl naplniti: Jako včely z jara vylétají A z rozličných květin med svůj ssají, Tak i mne obrazy ochvívaly Barevné, a v básních se splívaly. Mně se rdělo zoře, skvěly hory, Chvěly moře, ptactva pěli zbory; Já však jsem poslouchal i se díval A všem dobře vždy jsem rozumíval. Mladost zašla; zpomínání chladné, Rozjímání duší mou teď vládne. Mnil jsem vystavěti světy nové – S nocí mou zhynuly mojí snové; A co v nich tak krásně se jevilo, Zřím, že marné vše a klamné bylo!“ – Žal tak jeho zněl. – Již slunce kleslo, Noc pádila v stinné údolí, V tichu spočívalo vůkolí, Klekání jen soumrakem se neslo. Básník rozčílený domů spěchal, Cítě, že se blíží jeho cíl; A kde s poslední pomněnkou snil, Vřelých slzí krůpěje zanechal. V skrovné síni noc jej překvapila – Poslední byl zašel jeho den! Ještě jednou popohlídnul ven, Kde se podlé záře zář třpytila, Svět kde objímal tak mírný sen, §§94 Jak by, an se peruť noční chvěla, O zármutku země nevěděla. Kolem ticho; občané již spali, Kdo jen tamto ještě v pozdní době Při lampičce s knížkou v ruce bdí? Dívka, jížto otce pochovali, Jejíž matka dávno hnije v hrobě; Sirotek – bez těchy v noc hledí. Co to čítá? – Dítě opuštěné V mrtvích slovech na žal zapomíná; Tvář je bledá – oči zaslzené – Předc svůj smutný osud neproklíná? Co as' čte? Co vlaží srdce tíseň? Možná-li? Toť básníkova píseň! V marném co – jak se domníval – snění Zjevilo se muži zbloudilému, Opuštěné dává utěšení? Těchou v srdci jest osamělému? – – Slyš! a tamto při měsíční záři Vězeň s zoufalostí v vpadlé tváři, Zhledem divokým se v temno dívá, A k útěše píseň jeho zpívá! I jak zpěvem touhu, žalost jeví, Sžírající bol se v něm uleví. Zeď co před zrakoma mu ukrývá, V písni básníkově naň se dívá; Ontě sní o blažší minulosti, Doufanlivě hledě k budoucnosti. §§95 „Tedy předce žije, co jsem stvořil? Marnému jsem bludu se nekořil? Zapomenuté-li v světském hluku Skutky mé předc vinou se v souzvuku K srdcím osamělým? – Ó! nechť tedy Hynou smutné žití mého sledy; Jen když, co se z ducha vyvinulo, V duchu zpříbuzněném se ujmulo!“ Takto řka, své oči uzavírá, Zapomenutý – neželí více; Srdce utiší se – blednou líce – V nové sny duch jeho se ubírá. (K. Sabina)

 Příspěvky autora 
 Kolekce autora 
 Poznámky autora 
 Autor doporučuje 
 Autor si uložil 
 Ostatní doporučují 
 Ostatní si uložili 
 

 Co se má zobrazovat 

Příspěvky
Kolekce
Autoři
Poznámky
Vyhledat příspěvek
 Seznam všech rubrik
Seznam rubrik
Próza
Poezie
Zpovědi, pocity
Miniatury,blbůstky
Recenze, názory
Překlady
Fotografie
Výtvarno, kresby
Grafika
Comics
Multimédia
Mluvené slovo
Hudba
Film
Divadlo
Co? Kdy? Kde?
Mystika, filosofie
Citáty
Vtipy
Cizojazyčný koutek
Odpadkový koš
Soutěže na Totemu
  

  
 Zajímavé odkazy
 Redakce Totemu
 Seznam Anket 
 Společná tvorba
 

 Tvé další možnosti

 Publikovat nový příspěvek
 Publikovat foto, obrázek
 Publikovat formulářem
 NápovidaNápověda

 Pomůžeme, poradíme

Potřebujete-li radu, napište nám zprávu na redakce.totemu@gmail.com
   


Psi vino
Poetikon
Okamzik

 
 
     
    Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
 
free web hit counter