Nevím, možná je to tím odlišným jazykem, který vždycky trochu brání jemným nuancím v porozumění a souznění... Já mám hřbitovy také moc ráda a to ticho a klid na nich. Jen tahle báseň se na to celé dívá trochu z jiné strany, jakoby z pohledu těch mrtvých, kteří nejsou možná tak mrtví, jak si mi položiví ve svém upachtěném smutku snad můžeme představovat. A víc smutku je možná v naší neschopnosti podívat se realitě smrti - rubové strany života - zpříma do očí. Nechci tu vytahovat příliš osobní věci, ale věř, že vím, o čem mluvím. A je to o otázce smutku, který je často spíš sebelítostí.

Vůně vosku je fajn, ale mé básni  "Docela jinak" šlo o něco "DOCELA JINÉHO"...

Jo jo, to už je asi tak, že právě jistá archaičnost a křísení pozapomenutých, ale nádherných českých slov je právě to, co mě na psaní baví a obohacuje... :-)

Jinak díky za čtení a za zájem!