Chtěl jsem upozornit na to, že jsem ochoten za minimalismus považovat spíše hořejší text, než nějaké haikovité útvary s náznakovou hloubkou. Totiž: my spolu víceméně souhlasíme, jen to tak nevypadá. Já si taky myslím, že minimalismus (jako jev sdružující texty v určitém stylu nebo jako literárněstylový prvek) neexistuje. Přinejmenším u nás. Ale spousta lidí ten pojem ráda bere do huby právě u textů, o nichž by se snáze dalo říci, že jsou krátké a hutné, a myslím, že tím termínem ráda exhibuje i mladší generace kritiků, když ji nic jiného nenapadá.

Já mám zas pocit, že minimalismus je jinde, než za co bývá obvykle považován (pokud v literatůře vůbec existuje). Když je něco krátké, hutné a přitom pouze naznačuje svou hloubku (která je přítomna), není to ještě minimalismus.

Podle mne je to něco, co si vystačí s málem a zároveň to nechce přesahovat - pouze bez abstraktní hloubky variuje daný výběr výrazových prostředků (tedy spíš jako v hudbě než ve výtvarnu). Krátké a hutné texty najdeš všude v lit.historii.

No, první tetrachord je jako mollová cikánská, dále je tam lydická kvarta a dórská sexta... Ale jak vysvětlíš tu zvýšenou kvintu? To je čiré specifikum téhle stupnice.

Doporučuji začít od příkladu, pak se dá chápat i to kolem.

Ještě, že už nejsme v srpnu.

Líbí se mi, jak se tu prolínají styly: civilnost se silnou lyrikou, plynulost s koláží. Přitom je to hladké.

Piš!