Co je to mezi řádky v té dvojce?

Trojka je dobrá.

Na kritiku překladu se nezmůžu, báseň krásná.

Jen jak jsem si v rychlosti všiml, začátek má v tvém překladu odstředivé konotace (bez jako předložka, prameny v nepřenesném významu) a geliebte bych se nezdráhal překládat rovnou jako milovaná.

Překlady podporuju.

Halt je to stylizace poněkud jiného druhu.

Ustřelit terč...:)

Co takhle číst jinak? Jako imaginativní prózu v básni třeba?

Podle mě je kamínkem úrazu název - na druhou stranu odřeniny, to je to, oč tu běží...

Každopádně se mi líbí to důsledné kroužení kolem jedné základní představy.

za první strofu, druhá je na mě moc deník

i tobě by se mohly líbit verše Rudčenkové, elegantní prázdný prostor v nich, marnost psaná hrdě, neublíženě

No, každý máme o závrati jinou představu:)

ale díky

špatně to není, fagotpísek. jenom si to u toho hodnocení zkrátka nedokážu odmyslet. a vlastně ani u čtení.

Když já tě už moc znám... Máš ale spoustu nápadů, text je napnutý mezi tvrdost a lítost, mezi rozumění a zoufalství (a nadto je nějak příznačně "nabořenej"), takže může být zároveň poutavý, sdělný, nabitý a přitom stále osobní. I dialogy ti jdou dobře. Hlavně to člověče rozjeď na větší ploše, ať to nejsou jenom ochutnávky; nebo zkus divadelní hru. V těch ženskejch aby se čert vyznal...

Z jiného úhlu: v posledním Hostu se dočteš, že "síla, kouzlo a dodejme, že i prokletí Ludvíka Vaculíka spočívá v (...) pobývání na hraně mezi fabulací a faktem, fikcí a biografií. Vaculík nám ukazuje, že nejsilnější fabulační bohatství se nachází ve skutečnosti, ba dokonce v její každodenní podobě (...). Zároveň nám však ukazuje, jak jsou tato fakta sama o sobě němá, dokud se jich nedotkne fabulace."

pěkně propracované

začátek přímo citizenovský!

ale ne, objevil se tu někdo nový.

ty básně jsou moc dobrý, líbí se mi, působí na mě víc než při hlasitém čtení (to není vina hlasitého čtení nebo jeho způsobu)

druhá strofa něčím mimořádná.

a pak ten brouskovský název*