TOTální E Magazín - Váš prostor


	ISSN 1214-3529 Sobota 28.12. Bohumila

Vybraný autor

Matoušek
(muž)
Občasný
Na Totemu: 1189x

Napsat zprávu

Student UK ETF.

Seznam všech rubrik

Seznam rubrik
Próza
Poezie
Zpovědi, pocity
Miniatury,blbůstky
Recenze, názory
Překlady
Fotografie
Výtvarno, kresby
Grafika
Comics
Multimédia
Mluvené slovo
Hudba
Film
Divadlo
Co? Kdy? Kde?
Mystika, filosofie
Citáty
Vtipy
Cizojazyčný koutek
Odpadkový koš
Soutěže na Totemu

*Zajímavé odkazy*
Redakce Totemu
Seznam Anket
Společná tvorba
*Tvé další možnosti*
Publikovat nový příspěvek
Publikovat foto, obrázek
Publikovat formulářem
Nápověda

Pomůžeme, poradíme

Potřebujete-li radu, napište nám zprávu na redakce.totemu@gmail.com

Poznámky u příspěvků od vybraného autora : 2.strana

Typ zobrazení:

nejnovější poznámky

vlastní poznámky

poznámky u vlastních příspěvků

U příspěvku:Problém církve

Matoušek (Občasný) - 7.5.2002 > Mícháš Pavlův názor na dary Ducha a na konečné Poznání. Nebudu to rozepisovat, v těch textech už to je. Svoji první reakci měnit nebudu, pouze vysvětlím, že byla psána jako reakce na první verzi článku, kde bylo uvedeno jiné znění biblického textu.

NOVÁ >>>

U příspěvku:Jaký je NÁŠ přístup k BIBLI?

Matoušek (Občasný) - 7.5.2002 > romann> Cílem článku bylo spíše upozornit na naše chybné předsudky vůči Bibli, kdybych se zaměřil na zvěstnou stránku, vypadalo by to jinak. Bibli píšu s velkým "B" protože je to tuším v pravidlech českého pravopisu :))) - a potom je určitý typ lidí, které by mohlo moje "b" zbytečně předem odradit. Ano Bible vede k následování Krista. Ale s tvrzením že vede k tomu, aby se z člověka stal bohočlověk, nemohu souhlasit. O to se totiž pokusil Adam ochutnáním ovoce a dosáhl toho, že z člověka se stal hříšník (chápat prosím modelově, ne historicky) Ježíš je cesta, jak se z hříšníka stát člověkem na správné cestě, ne cesta jak se stát z člověka bohočlověkem. To další jsem snad napsal dost jasně: V Bibli nejsou dějiny ani astronomie. I ten nejdeskriptivnější oddíl mluví hlavně o tom, jak je na tom člověk před Bohem.

NOVÁ >>>

U příspěvku:Problém církve

Matoušek (Občasný) - 6.5.2002 > Zkus si na i-netu sehnat program "theophil" - je tam ekumenka i kralička. Nevidím důvod považovat tebou vypsané texty za důkazy nutnosti prožitku. Pochopení a přijetí je zde myslím důležitější než nechat se tím vytrhnout. Pavel pouze zdůrazňuje, jak je víra zásadní pro život. Lišíme se v pochopení Pavlova "potom" - já to chápu v eschatlologickém kontextu - tedy až na konci věků, ty to chápeš nevím od kterého bodu. Protože letnice už jsou za námi a Pavlovo popsané setkání na cestě do Damašku už je taky minulostí. Kdy tedy Pavel očekává to poznání? Na ostatní jsem již odpověděl.

NOVÁ >>>

U příspěvku:Problém církve

Matoušek (Občasný) - 3.5.2002 > Špatnou známku dávám za dezinterpretaci textu a za záměrné použití těžko srozumitelného textu Bible Kralické :))) Uvedu onen citát v širším kontextu z Českého ekumenického překladu: 1.Kor 13,8-12: "Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine; jazyky - ty ustanou; poznání - to bude překonáno. Vždyť naše poznání jejen částečné, i naše prorokování je jen částečné; až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno. Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne. Atak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska." Tak tedy apoštol si nemyslí, že teď poznává plně, ale směrovky na stvořitele nachází v celém stvoření. (Naroždíl od Romana, který už dnes pracuje na tom, aby jeho poznání bylo až nadpozemsky plné) Pavlova skepse ohledně našeho poznání tady ne Zemi je zjevná a ani duchovním darům nepředpovídá delšího trvání. Já žiju v církvi, znám lidi z různých církví. Nedivím se, že když se podíváte na dějiny, tak vidíte řežbu, ale láska není mezi mocnářema jimiž se zabývá historie, ale mezi obyčejnými lidmi. A budete se divit, ale i ta láska, která tady podle Pavlova textu přežije všechno ostatní (včetně duchovních darů) v té církvi pořád je. Kdo jsou ti, kteří chtějí důkazy duchovních darů? Nejsou to ti, kteří nemají dost víry na to, spolehnout se na Hospodina, i když jeho péče není viditelná? Podívejte se na Joba (Romanovi už jsem ten příklad psal) - nechanneloval, přišel Boží zkouškou o všechno, neměl jediný hmatatelný důkaz toho, že je stále pod ochranou Boží, a věřil pouhou nadějí, žádnými prožitky a dary. A proto byl před Bohem nejspravedlivější. Kdyby se v prvotní církvi channelovalo, tak by Pavel vůbec nemusel psát svoje dopisy. Všimněte si, že v nich řeší zcela pozemské problémy, žádné nadpozemské dimenze. Řeší konflikt židokřesťanů a obrácených pohanů ohledně obřízky, žeší obžerství, nedostatek naděje, nedostatek lásky... Ti lidé tenkrát byli stejní jako my, měli zcela obyčejné problémy, stejně jako my. A těm Pavel takto píše, proto jeho dopisy můžeme s užitkem číst i my. "S Kristem být ukřižován..." Pavel zde vysvětluje princip spásné oběti Kristovy, ne mystické spojení nějakých absoluten. Zájemce si to přečte a pochopí. Ty, co chtějí důkaz prožitku můžu považovat za "slabší ve víře" :))) Ale ve chvíli, kdy začnou vnucovat ostatní svůj pohled, asi nezůstanu zticha. :)))

NOVÁ >>>

U příspěvku:O desáté a jedenácté dimenzi

Matoušek (Občasný) - 2.5.2002 > Poopravím: "pro ty, co si myslí, že umí komunikovat s božskými silami" Teda jak znám Totem, tak tady nikdo takovej kromě tebe není. (Leda by to byl tvůj žák.)

NOVÁ >>>

U příspěvku:O desáté a jedenácté dimenzi

Matoušek (Občasný) - 30.4.2002 > A co nám to jako má dát? Začínám mít pocit, že si tímhle zveřejňováním léčíš nějaký komplex. Neztrácíš se tak trochu sám sobě?

NOVÁ >>>

U příspěvku:Pravdy

Matoušek (Občasný) - 9.4.2002 > Moc pěkné. Protože to platí na všechny strany a nesvazuje do totality. Vskutku žádná věc sama o sobě není na tomto světě jednoduše zavrženíhodná. Vždyť pomoci přiblížit k dobrému nám může leccos. Problém je v našem přístupu, že toto zapomínáme a opojeni vlastní pravdou zavrhujeme ostatní možnosti. Proti tomu bojujme. Mám však strach, že to odsuzování začíná už tam, kde něco považujeme za "vyšší" pravdu. Naše názory se totiž myslím nedělí na "vyšší a nižší pravdu", ale na "pravděpodobnější a méně pravděpodobná stanoviska". Vědomí tohoto, to je cesta jak společně mluvit a hledat.

Body: 5
NOVÁ >>>

U příspěvku:Stínový fejeton

Matoušek (Občasný) - 9.4.2002 > Inspiratviní. Zkusím rozvést co mě napadá. Jediná možnost, jak se zbavit stínu, je zbavit se světla. To ale nic neuvidíme. Mám pocit, že každá věc nebo myšlenka, která nám vě věcech dělá jasno, pomocí které věci vidíme a chápeme, zároveně vytváří stín. A ten nejhorší stín právě vytváříme my sami svým tělem, ten stín kopíruje nás. Nebo prostě to, co máme, třeba v hlavě. Často nás to dovádí k zoufalství. Někdy tak hrozně, že se chceme zbavit jakéhokoli světla. Ale to chcípneme ve tmě. Smířit se se svým stínem je myslím jediná cesta. Je už to asi myšlenkově daleko od tvého článku, ale tímto děkuji za inspiraci.

Body: 5
NOVÁ >>>

U příspěvku:Boží interview

Matoušek (Občasný) - 9.4.2002 > Supr věc, člověče. Nemůžu říct, že bych s něčím nesouhlasil, protože i když je tam něco provokativního a (snad záměrně) lidsky zkresleno a nepochopeno (přesně tak, jak to máme my lidi ve zvyku), tak to člověka přiměje se zamyslet. Zajímalo by mě, jak moc jsi myšlenku, že různá náboženství jsou výtvorem lidí vztáhnul na to, že i tenhle rozhovor s Bohem vlastně řídil člověk - kladl otázky tak, jak je sám lidsky viděl, a čekal určité odpovědi - tedy tak trochu Boha někam tlačil. A snad i vposledu slyšel jen to, co chtěl sám slyšet. Z tohoto propojení cítím, že to náboženství napadá z té správné strany.

Body: 5
NOVÁ >>>

U příspěvku:Jak odmítat Boha

Matoušek (Občasný) - 21.3.2002 > Nemůžu si pomoct, ten pocit krásy, jistoty a úplné zaopatřenosti mi připomíná mimo jiné drogovou extázi. Těším se, že se dozvim rozdíl. (kromě toho, že se dozvim, že tě moje pochybnosti tolik nezajímají, protože ty to VÍŠ)
Tu otázku z fóra přesunu sem. Tradiční křesťané, které znám, Boha neprožívají a to, co píšeš ty, nepotřebují a nechtějí. Přesto jejich práce nese dobré ovoce. Řekněme, že pomoc bližnímu je pro mě víc než muj vlastní pocit krásy. Za co považuješ je a jejich práci?
Na to, že seš psychoterapeut, tak si moc neuvědomuješ, že takovám psaním ve stylu, že pravdu máš jenom ty, přesvědčíš čtenáře jen o své zabedněnosti a ne o tvém pohledu, ať už je pravda kdekoli.

P.S. Mojí podobiznu si nevykládejte nijak mysticky. Je to jen moje hlava ve skeneru.

NOVÁ >>>

U příspěvku:O "smyslu"

Matoušek (Občasný) - 4.3.2002 > centaur> Tvoje existencialistická odpověď je jenom jedna z možností, přijde mi, že docela tragická. (není smysl - tak co tu vlastně dělám) No, přiznejme si, logická konstrukce postavená na možnosti, že nutně existuje bůh, v dalším pokračování nedopadne o moc lépe. (Když chceš pomocí lidské logiky najít Boha, nemáš moc šancí.)
No, nihilismu nepropadejme: to, že se k něčemu nemůžeme dohrabat, nemusí nutně znamenat, že to není.
Tvoje možnost c) je sice vtipná, ale trochu dvojsečná. Jak můžeme říci, že svět nedosahuje kvality smyslu, když tím zároveň přiznáváme, že my sami jsme kvalitu smyslu nikdy neokusili?

NOVÁ >>>

U příspěvku:O "smyslu"

Matoušek (Občasný) - 24.2.2002 > Já bych z toho Boha úplně nevynechával. Jde o to, jestli je Bohem jen sám o sobě nebo vůči lidem. Takže sám pro sebe smysl třeba nepotřebuje, ale lidem ho určí, protože k nim má vztah. Smyslem by tedy mohl být ten vztah samotný. Ale to jsem ujel mimo záměr a rámec článku. Pardon.

Napadá mě jiná otázka: Jestliže je člověk schopen dávat věcem smysl, byl nějaký smysl v tom, že vzniknul člověk? Nebo člověk vzniknul beze smyslu? Jak je potom možné, že je schopen dávat věcem smysl?
Východiska z této úvahy jsem našel dvě, racionálně rovnocenná:
a)smysl dal světu Bůh
b)smět žádný smysl nemá
Strašně rád bych našel nějaké třetí řešení.

Body: 5
NOVÁ >>>

U příspěvku:Otázka víry

Matoušek (Občasný) - 24.2.2002 > Tvůj článek se mi líbí, dovolím si jen poukázat na věci, na které mám jiný názor.
2. Může věřící pochybovat o své víře? Jsem přesvědčen, že ano, že je to prospěšné a nutné. Sám to dělám. Jinak to, co mám není "víra", ale "jistota". Nabízela by se další otázka: Kde člověk takovou jistotu vzal? Romannova odpověď by zřejmě byla: ze zkušenosti, z prožítku. Tady bych se ale odvolal na Tvoji definici boha (Boha) - který je vůči člověku transcendentní, což pro mne znamená ve své podstatě nedosažitelný. Romann by řekl, že se přesto s bohem setkal, že ho prožil. Já však si myslím, že ve mně je spousta věcí a stavů, kterým nerozumím, které mě můžou okouzlit. Ale to neznamená, že v tom je Bůh!!! Já netvrdím, že skrze tyto stavy Bůh nepromlouvá, ale běhá mi mráz po zádech, když čtu, že Romann ovládá techniky jak se k Bohu dostat, jak dokázal někoho poslat za bránu Království nebeského. On snad toho boha ovládá!?! (Podle mně jen zručně ovládá vnitřní stavy člověka. Svám způsobem chemické procesy v mozku.) Když si člověk začne myslet, že dostal nevyvratitelný důkaz o Božím bytí a jednání a je schopen je používat, tak trochu se povyšuje na úroveň Nejvyšší, myslí si, že tím důkazem má Boha v hrsti (je to jen pokračování příběhu Adama - člověka - Gn 3). Bůh (když už připustíme, že je) v tomto světě není uvězněn, ale sestupuje do něj. Musí se mnoho ponížit, aby se s člověkem setkal. Tomu se dá věřit, dá se o tom pochybovat.
2. Je víra sdělitelná slovy? Jde o víře někoho přesvědčit? Není to sice diskuse o křesťanství, ale zmíním jak to vidí: To, co se zvěstuje, to jsou jenom slova. Bůh si však z těch slov dělá nástroj pro získávání věřících. Bez jeho zásahu to nejde.

Body: 5
NOVÁ >>>

<<< předchozí

2.strana poznámek

Addictive Zone Orbital Defender Game