stačilo by

tady, ty stopy ve sněhu

které jsem udělal

ty jsou tak překrásné

a kdo si toho všimne?

ale to by chyběl ten krásnej začátek - hodně živej obraz... spolu s tím "a kdo si toho všimne?" dojemnej, jak to dovedeš, před chvílí jsem četla tu včerejší Adiny věc a přemýšlela o melodii, tahle tvoje básnička je výbornej příklad melodičnosti, při čtení nahlas tam není ani o slabiku víc (neznám příliš teorii veršů, ale hodně to cejtím), postupně to zrychluje,  ta pauza u nadýmajícího se bříška (nadýmá ho ten nečtenej básník?) je silný místo tohohle kousku... prostě se mi to zatraceně líbí

Ty obrazy se mi moc líbí, ale taky mě na tom práskla ta "rozsekanost". Cítím to přesně jako ouvej, jako kdyby tomu chyběla melodie. Zkoušela jsem si to přeříkat nahlas - vždycky mě tam  vyrušilo to utnutí obrazu po tečce (sakra, jak to říct jednodušejc, abych neblábolila?). Po formální stránce to ne mě působí jako věty naskládané za sebou, jako próza.

Ale ty obrazy jsou působivý a originální, kdyby to nebylo napsáno pod sebou, jakože je to báseň, tzn. kdyby to byl třeba útržek povídky, určitě by se mi to líbilo mnohem víc.

Podle mě by stálo za to si s tím pohrát!

Já tuhle věc tak nežeru, ale těší mě, že se mi povedlo vůbec napsat něco jinačího než obvykle. Mrkni se spíš na tu moji poslední :)

Strašné síly - pravda, že když to teď vidím, připadá mi to jak z nějaký ságy o trpaslíkách nebo tak něčeho... Tvý kritiky jsou dobře nahlodávací!

no to vidíš úplně správně

a ta stařenka furt K.J. hledá ... a K.J. je... taky DOLE

já vim, že první, co si člověk představí pod tim slovem věneček, je ten ke krmení, právě proto jsem to sem dala až teď, na podzim mi to o u toho přišlo komický... o broucích mi povídej, mně to od tý doby docela leží v hlavě...

moje oblíbený zaslechnutý psí hlášky jsou jinak:

"Nikdo není povinen poslouchat tvoje štěkání!"¨

a "Už jsi kakal, Neptune?" - na takovýho miniaturního krysaříka.

dobře vypointovaný, neukecaný, prostě povedený

1. to já taky nevim, co má ten pes dole, asi něco, co se hází psovi a pak se mu řiká tahle hláška, mokrej čumák hledá v tom spadanym hnědym listí u zdi... za kterou je ten chlapík KJ
2. myslim, že je jasný, že de vo ty malý slaměnkový věnečky, dyž je tam předtim to "byl"...
3. a je to taková synchronicitka, páč ta vyklepaná pani ho furt taky svym způsobem občas KJ hledá, no a má ho tam... dole
4. kua, asi je to srozumitelný jenom pro mě , když ani největšímu nasazovačovi brouků to nepřijde průhledný

dík

ale ten zbytek tam musí být - větve X kořeny

Díky za pochvalu, já si ale myslím, že jsem napsala lepší věci, že je to v druhý polovině příliš ukecaný nebo spíš jedna věc rozmělněná do zbytečně mnoha řádků, že by to mělo být mnohem hutnější. Jenže je za tím hodně hlubokej zážitek a hodně osobní záležitost, takže to nechávám takhle, neberu to jako "literární"  text, ale jako přesně to, pro co je určená tahle nová rubrika. Taky to pro mě není jenom výlev, to ne, to bych to sem nedávala, ale do básně to má podle mě v týhle podobě daleko.

Přesto by mě samozřejmě tvoje recenze zajímala (hihi, ješitnost?)...

parádní fotka!!!