Michelle: Ono je někdy lepší připadat si věčně malý, než dorůst až k těm zklamáním..;o(

Je krásné si snít o tom, že je člověk oním princem nebo alespoň tou pokrývkou, co Tě uchrání před všemi těmi nepřízněmi světa....

Pokud zažíváš rovněž jistý pocit vyhoření, je mi to moc líto! Myslím, že by mohlo stačit to, co je mojí vlastní noční múrou. Jenže já už jsem jaksi o kousek starší, u mne by to mohlo logickým zakončením života, i když se někdy ještě nepovažuji za tak moc starého /viz mé veršované i prozaické hříšky zde!/, Ty jsi ale ještě milé mládě...

Michelle: Vidíš, to mne ještě nenapadlo! Ale kdybys jej tady zveřejnila Ty, třeba bych z toho taky udělal veršovanou legrácku! Ale už jsem se dokázal nově a tvořivě vyjádřit ve vázaném verši a v několika slokách, když jsem si ukopl palec o vyčnívající kámen v chodníku. ;

Co tak smutně, Miško?

...................................................

Cesty naše chvilku šly spolu,

krásně splývavé nebyly,

po vcelku rychlém pádu dolů

jejich směry se dělily.

Pohasla záře v hrudním koši,

poslední uhlík zkomírá,

předstíráš, že máš kůži hroší

a touha v srdci umírá.

Láska už je jen sci-fi pojem,

vášnivá sopka vyhasla,

znavena marným vnitřním bojem

hroutíš se tiše do křesla...

Takže tohle je vlastně negativ, když je to bílé na černém?

Černá je barva elegance,

Tvé očko krásně mrkavé

sleduje prstík v rytmu tance

v extázi svojí tvořivé...

Duše skrz oči úzkost roní,

ten odmítavě asynchronní

pohled pocit jistoty ruší,

srdce již blízký konec tuší...

Čekalas to, však ne tak brzy,

toho, kdo věřil, konec mrzí,

však řekni si: za málo stál

cit, co tak lehce vale dal...

Sibyla: Už jsem tamto tedy smazal a díky, žes to přepsala sem! Ne, že bych byl nějak ješitnej, přeci jen nepůsobí dobře mít tu jednu věc dvakrát hned za sebou a nechtěl jsem se vzdát té Tvé bílé paní či co to je...

Jen je mi trochu líto toho neznámého, co to četl a pak tam přihodil bodík  a já teď anuloval jeho reakci, jenže co nadělám... 

Věza: Tak to jsem potěšen, králíčku! Moc děkuji!;o))))))

 Jinak: Myslel jsem , že jsi Věrka, mám dojem, že jsem Tě tak i někde oslovoval a neprotestovala jsi...I když já si někdy prostě milé lidičky občas přejmenuji podle svých představ třeba jen kvůli jisté podobnosti, kterou zřejmě vidím jen já...;o(

Mazza mazzaney:

I krásná růže uvadne,

když přijde vedro zas,

okvětní plátek upadne,

pak další...Konec krás!

Trnitý stonek zbude jen

lupenů uschlých žluť,

rozplyne se o kráse sen,

člověk se nezarmuť...

Michelle:Ty jsi taky zrzečka? Kdybych to věděl, napsal bych, že to je pro Tebe! Zrzečky mají mé sympatie...

Taky mám blízko park s veverkami! Tuhle jsem si s jednou hrál na schovku! A pak mi zmizela a já jsem tiše truchlil, dokud jsem neucítil, že se na mne někdo dívá! Byla to její sestřička v barvě noci...Koukali jsme na sebe a zkoušeli telepatii!

Milá Path! Byl jsem sám a bylo mi hrozně smutno kvůli věcem, co nezměním, tak jsem se trochu zasnil při prohlížení obrázků...Takhle vznikla na jeden zátah i báseňka o bojujících jelenech a o slonovi a pak něco z úplně jiného soudku...

Občas spáchám nějakou takovou ptákovinku, třeba i víc najednou, hlavně v noci i když většina končí někde na cáru papíru. Teď jsem zrovna zveršoval jednu anekdotu o zajíci a lišce do podoby jakési bajky...

Jo, člověk při tom tak nějak na chvilku zapomene, když už to nejde vymazat natrvalo...

Vím já?

Třeba je to jen můj způsob poděkování, že jsi si jediná vzpoměla na starého psa...

Je krásné na chvilku setrvávat v klamné iluzi, že třeba někomu budeš chybět, až už nebudeš...

Nejsem vodník, co na pentličky láká děvčata!   Prostě jsem jen dostal náladu si hrát se slovíčky...

Jo, taky jsem tam původně měl jahody, protože kdesi jinde to bylo jako  komentík u někoho, kdo zdrobnělinky nerad. Vzniklo to vlastně na jeden zátah a ještě jsem to tady zkrátil! Jenže jahůdky jsou takové něžnější, vzbuzují představu hezkých pevných kůzlátek tak akorát do ruky a ozdobených právě těmi lákavými plody...Někdo jim raději říká třešničky, ale to už je obehrané...

O jemný odstín Tvoje dny se míjí,

skutky Tvé kryjí noci prosté hvězd,

cizí dlaň bratří se teď s Tvojí šíjí

kráčejíc jednou z bludných lásky cest.

Cizinci dva, co na lásku si hrají,

cit proměnil se v pouhopouhý zvyk,

ústa Tvá klamnou slastí zasténají,

předstírat vášeň - to je též jen zvyk...

Neukojíš hlad svojí marné touhy

a z číše slasti nebudeš víc pít,

vrásky v Tvé tváři vyhloubily strouhy,

které déšť slz Tvých zkusí naplnit...

Sněhurku jsem kdysi už viděl jako kreslené porno, ale nenapadlo mne, že má oblíbená mrkací panenka se vrhne na volný verš a dá mé oblíbené pohádce zcela jiný rozměr i děj, probouzejíc tak ve mně veskrze absurdní představy...

Ale co se divím? Právě jsem si tu v knihovně za 2 Kč koupil knihu Lady Fuckingham od Oskara Wilda! Taky jsem ho měl v jiném šuplíčku...

A já vlastně pro změnu psal zas o Červené karkulce, jak si s vlkem pochutnávala na babičce a nevěděla, že další chod vydatné večeře je ona...

Ovšem představa, jak se na moji bílou panenku vrhá upír s kolárkem a ona je v rauši po jeho odběru krve, je děsivá!