TOTální E Magazín - Váš prostor

Zefram (Občasný) - 2.6.2002 > Yizhii> Na ten dukaz se prosim soustred. Alespon si budes moci gratulovat, ze jsi prvni, kdo to opravdu udelal. Povazuji pohled, ktery jsem prijal, za odpovidajicim zpusobem zjednodusujici. Pokud o dusi budu mluvit jako o "necem", pak samozrejme dojedu. Stacilo vsak, abych pouze hrube vymezil, urcil dve vlastnosti, ktere nepochybne mit nemuze, respektive musi, a byl ohen na strese. Proc o tom mluvim? Myslis, ze skutecnost, ze ti nemohu vyvratit existenci tveho ja, je dukazem existence duse? Nevidim souvislost mezi dusi a tvou existenci. Deterministickemu stroji take nemuzes vyvratit jeho existenci. Tudiz muzes byt obema, aniz bych ti mohl dokazat, ze neexistujes. Pokud se nechces obtezovat s mym dukazem a chces tedy delat zbytecnou praci, zkus radeji najit nejake nutne vlastnosti duse a blize je prozkoumat. Ujistuji te, ze nenajdes nic, co by nebylo dokonale vagni.

NOVÁ >>>

Zefram (Občasný) - 24.5.2002 > Synteza druhe a treti moznosti je z principu nemozna, odporuji si totiz v jedne ze svych zakladnich vlastnosti. Druha moznost transracionality se tyka bezchybne zkonstruovanych axiomatickych systemu, treti vsak vadnych, coz je zrejmy a neprekonatelny rozpor mezi 2 a 3. Mrzi mne, ze me natolik podcenujes, nikdy bych nepripustil, aby bylo mozno najit v me argumentaci takovou zejici diru. Syntezy a dalsi varianty jsou nepripustne, vycet je kompletni a dokazuje, ze transracionalita nemuze byt zakladem cehokoliv, pokud ji zkoumas v kontextu logiky, abstraktnich svety vyroku a pravdivostnich hodnot. Tato transracionalita, o ktere tvrdis, ze byla inspirovana Wittgensteinem, neni nijak zvlaste zajimava. Prisel jsi vsak s odlisnym pristupek k transracionalnimu, ke kteremu jsem se minule vyjadril snad jen v jedine vete, protoze mi nepripadal relevantni. Myslim, ze dobre chapu, co jsi mel na mysli svym vyrazem "jiny svet". Predesilam, ze to, co jsem rekl o transracionalite v kontextu logiky, se netyka teto transracionality. To neni zadny muj podvodny trik, minule jsem proste mluvil o vetach "ano i ne", nikoliv o jinych svetech a nasich popisech techto realit. Zabyval jsem se jen a pouze vyroky, o nichz nebylo mozno rozhodnout, zda jsou ci nejsou pravdive. Je to asi podobny rozdil jako ten mezi matematikou a fyzikou. Doposud byla rec o transracionalite z pozice "matematiky", v tvem novem pojeti jde o jakousi "fyziku". Fyzika neni matematikou a a matematika neni fyzikou, protoze predmetem jejich popisu jsou odlisne veci a vlastnosti jejich vypovedi se take neshoduji. Matematik poznava jiste a nepochybne pravdy o abstraktnich svetech, ktere si matematici zkonstruovali. Fyzik nektere z plodu tohoto usili pouziva jako MODELY pro vysvetlovani reality, jeho poznani neni jiste a nezpochybnitelne, coz je zrejme, za dobu existence moderni fyziky se jeji nahled na svet diametralne zmenil, zatimco matematicke vety dokazane ve staroveku jsou i nadale stejne platne, ackoliv tedy ponekud trivialni. Zakladnim problemem, ktery resi fyzik, je zajistit shodu modelu s realitou. Zadny z fyzikalnich poznatku neni verifikovatelny, jak jsi naznacoval, vsechny jsou "pouze" falzifikovatelne. To neni malo, odlisuje to vedu od jakehokoliv jineho poznavani, duraz na moznost vyvraceni je jeji neodmyslitelnou vlastnosti, pro kterou je tak jedinecna a uspesna. Tahle myslenka je relativne stara, ja ji jen papouskuji po siru Karlu Popperovi, v jehoz Logice vedeckeho badani si muzes precist velice presne a peclive zduvodneni, proc tomu tak je. Vyroky vedy o realne existujicim svete, tedy jeji modely, jsou nejen falzifikovatelne. Na modely jsou kladeny i dalsi pozadavky. Vybirany jsou ty obecnejsi, jednodussi atd. Tato kriteria zajistuji, ze nebude vytvaren slozity system omezene funkcnosti. Existuje vsak jeste dalsi pravidlo, ktere je mnohem zavaznejsi. Da se vykladat asi tak, ze je zapovezeno fantazirovat, tvorit nesmysly, nefalzifikovatelne konstrukce, ze je naopak treba drzet se faktu a testovatelnosti. Toto pravidlo, bezne zname pod jmenem Occamova britva, zajistuje, ze veda bude opravdu vedou, nebot zakazuje odchyleni se od testovatelnosti, principu falzifikace. Je proto velice dulezite a nesmi byt prekracovano. Pokud je Occamova britva porusena, dostavame se na pole metafyziky. To nemyslim jako hanlive oznaceni. Napriklad velka cast evolucni teorie je metafyzicka, podobne i monismus je metafyzikou. Metafyzicke je netestovatelne, tedy neni navzdy dano, ze to ci ono je metafyzikou, za jistych okolnosti se to muze stat i testovatelnym tvrzenim (Popper uvadi priklad Demokritova atomismu). K nasemu tematu, "jine svety" jsou metafyzickymi tvrzenimi (pokud by patrily do vedeckeho obrazu reality, pravdepodobne bys o nich neztratil ani slovo, jak alespon predpokladam). Nechci vsak budit dojem, ze to, co je metafyzicke, je automaticky mimo debatu a lze to tak maximalne pravidelne oprasovat. Ukazu to na prikladu sveho monismu. Jsou lide, kterym pripada rozumne vjemy, kterym jsme vystaveni a ktere muzeme zkoumat, prisuzovat ruznym poctum realit. Odtud treba deleni na dusi a telo, na prirodni a humanitni vedy etc. Podle meho nazoru je to nepripustne, nebot to vyzaduje, abychom o svete "out there" vedeli vice nez muzeme, z kolika "komponent" se sklada. Jelikoz to nevime, bude jakykoliv nas odhad pouze odhadem, neoveritelnym. Proto je zcela nutne, abych predpokladali, ze existuje jen jediny svet a realita, konstruovali jeji modely a pripadne dochazeli k nazoru, ze tomu tak zrejme neni (nikoliv vsak jiste, pouze jako falzifikovatelne tvrzeni). Je tedy chybou rikat, ze existuje jen jedina realita, to nevime, avsak predpokladat cokoliv jineho je zjevny omyl a nesmysl. Podobne je to s evoluci. Jakykoliv jiny vyzkumny program je nesmyslny. Pokud bychom prijali za pravdivy predpoklad, ze svet byl skutecne stvoren Bohem, evoluce tedy nenastala, co bychom pak meli zkoumat? Maximalne bychom mohli katalogizovat, coz vsak neni veda. Jak tedy vidis, metafyzika je cenna, nebot nam slouzi jako voditko, vyzkumny program. Z tohoto hlediska jsou vsak akceptovatelne jen nektere metafyzicke vyroky, zbytek je nepouzitelny. Ukolem filozofie, jak ji vidim ja, neni vynaset moralni a eticke soudy (nebot to lze vzdy a jen velice nesnadno a vagne, zcela bezucelne), zkoumat byti (to dela veda, filozofie pak jen plka), jejim pravym predmetem je gnozeologie (kam patri i toto trideni metafyzickych vyroku na vyzkumne programy a smeti). Nejsem tedy ten, kdo by stal proti metafyzice (pokud ji chces hajit, radeji si davej pozor na argumentaci Wittgensteinem a jemu podobnymi), ja ji naopak stavim temer do centra filozofickeho zkoumani. Pokud jsem minule uzavrel, ze neni mozne na "ani i ne" vyrocich zalozit nabozenstvi, pak nyni tvrdim, ze metafyzika je zcela legitimni zalezitosti, neni treba pro ni vynalezat nove jmeno (transracionalni) a rozhodne na ni nelze zalozit nabozenstvi. Pokud se totiz pridrzis logiky (jak jsem ukazal ve Svetonazorech), je cilovou stanici veda, jeji metoda a vysledky. Tento pohled metafyzickym tvrzenim prisuzuje nanejvys roli voditek (a to jen tem vybranym, kam nemuze patrit existence jineho sveta, protoze vse, co zkouma veda, patri do jedineho obrazu). Nabozenstvi je logickou chybou!!! Navic metafyzika nemuze byt jeho zakladem, nebot je mozno vytvorit nekonecne mnoho metafyzickych tvrzeni, z nich nelze vytvorit nabozenstvi, nebot by to znamenalo prispustit vsecho a zaroven nic (skoro ekvivalent nekonzistentnich axiomatickych systemu). Svet by pak stvoril Buh, ja, soused Franta, muj monitor nebo maly zeleny muzicek. Realne existujici nabozenstvi vsak obsahuji velice omezeny (a invencne chudy) soubor nicim nepodlozenych blabolu, coz neni veda a ani metafyzika, jen a pouze fatalni nedostatek rozumu a naopak nadbytek debility. Tve "tuseni" jinych realit neni preci nicim podlozene. Nelze vyvratit, je vsak logicky pochybene takove myslenky brat vazne. Ve jmenu takovych jinych realit bylo napachano neuveritelne mnozstvi. Jelikoz o nich totiz nemuzes nic rici, tedy myslim nic overitelneho, kazdy si vymysli podle sve fantazie vlastni verzi a nasleduje stret, kde nevitezi ten, kdo lepe argumentuje, ale sila. Mym svetonazorem je prave ona argumentovatelnost a duraz na diskusi, nikoliv nasili, proto nemohu souhlasit s nicim, co by jen naznakem podporovalo opak, ackoliv tebe osobne z niceho takoveho nepodezrivam. Rozmysli si sam, jake mohou byt dusledky zdanlive nevinnych myslenek. K casu: Z nejakeho duvodu vnimame tok casu, fyzika jej do svych teorii jistymi zpusoby zapracovava, tot vse. Otazka, co je cas, patri fyzice. Filozofie se s nim musi vyporadat jen tak jako se vyporadava treba s existenci reality, akceptovat, protoze neni vyhnuti. Cokoliv jineho postrada, alespon jak to ja vidim, smyslu. Na pocatku jakehokoliv procesu mysleni nutne musi byt jiste pojmy, o nichz uz nelze nic rici. Jejich definice je nemozna, protoze prave ony definuji vsechna slova, s jejich pomoci by snad mohly byt definovany. Proto je zrejma nutnost nektere skutecnosti proste akceptovat. Takovymi skutecnostmi je nase existence. Cim je? Jak mohu odpovedet, kdyz vse, co o ni reknu, obsahuje slovo byt, tedy to, co jeste neni definovano. Byt je proste byt a konec, ontologie je nesmyslem. Cas je cas a take konec. (obezlicka jako treba nahrazeni slova cas tokem ci proudem, zmenou atd. dojizdi na definicich techto pojmu, ktere si vyzadaji zase cas). Ukolem filozofie je pak tyto nutne a nezbytne pojmy usporadavat a odpovidat tak na otazky teorie poznani, ktera nam rika, co a jak muzeme vedet, orientovat nas ve svete a tak v podstate plnit ulohu, jez kdysi patrila nabozenstvim, nikoliv nas zavadet do slepe ulicky nedefinovatelnych pojmu. Ver mi, neni nic horsiho, nez kdyz ti nejaky clovek studujici filozofii rekne, ze tvuj text pro neho byl prinosny. Ma vlastni zkusenost s filozofii a filozofy mi jasne rika, ze lide, kteri umi myslet, nestuduji filozofii a naopak. A v pripade, ze tomu tak neni, pak jejich druhou profesi je nejaky obor, kde se myslet skutecne musi (podotykam, ze Popper vystudoval fyziku :)))) Celou bidu filozofie vystihuje jedina veticka, kterou jsem kdysi nasel na konci jakehosi sylabu ke zkousce. "Nehodnoti se studentovy filozoficke nazory, nybrz kvalita projevu a znalost problematiky." Nenasel bych vetu, ve ktere by bylo vice paradoxu. Copak znalost problematiky neimplikuje filozoficky nazor? Pokud ne, pak je filozofie jen snuskou presvedceni, nedokazovanych a nedpodlozenych. Dorazil mne Bobr svymi slovy o tom, ze nebude za vlastni nazory pripojovat QED tam, kde je bude povazovat za zvlastne dulezite a nepochybne jiste, nebot v humanitnich vedach se nedokazuje. Ja osobne nepovazuji odpoved na jakoukoliv otazku za uspokojujici, pokud skutecne nemohu dokazat, ze tomu je tak a nejinak, ze je to nutne, nepochybne a nevyhnutelne, jiste zcela absolutne. A pokud to, jak se casto stane, neudelam, pak me muzes bicovat po libosti dokud se nevratim zpet na cestu dukazu. A otazka nakonec. Jak by melo vypadat transracionalni nabozenstvi konkretne? Byl by to protipriklad vuci mym tvrzenim.

NOVÁ >>>

Zefram (Občasný) - 22.4.2002 > Rekl jsi to zcela spravne, odmitas verit tomu, ze by predmet humanitnich a prirodnich ved byl totozny. Odtud pak plynou i mnoha tvrzeni o rozdilech mezi temito dvema "svety". Ja verim v monismus, neodvazil bych se jej vsak zalozit na vlastnim pocitu jeho spravnosti. Promin, totez nemohu pripustit ani v tvem pripade, je to stavba na vode. Vim, ze neni prave snadne emocionalne prijmout skutecnost, ze by lide mohli byt jen slozitejsi totez jako chameleon, kamen apod. Osobne jsem se s touto skutecnosti take nemohl dlouho vyporadat, bylo to vsak nezbytne nutne. Ty jsi alespon natolik konzistentni, abys cloveka vymezil z predmetu zkoumani prirodnich ved. Setkal jsem se vsak i s pripady, ktere zavadely totez deleni, pricemz vsak halasne hovorily o tom, ze cloveka lze popisovat stejne dobre jako treba planetoid. Prave takovy rozpor me privedl k nazoru, ze nelze cinit vubec zadne deleni mezi humanitnimi a prirodnimi vedami. Jelikoz ja zadne deleni nezavadim, nemusim konecne nic dokazovat, nebot jsi to ty, kdo prichazi s myslenkou existence nejake odlisnosti, musis tedy ukazat, ze je nezbytne nutna. K tomu se jeste vratim. Ted bych se chtel zminit o tvem duvodu, pro ktery, jak uvadis, nejsi monistou. Predpokladam, ze jsi na stredni musel prijit do kontaktu s programovanim. Pak tedy jiste vis, jak stupidni veci takovy mikroprocesor vlastne je, jak omezeny soubor operaci je schopen vykonavat. A presto, pokud techto operaci seradis dostatek v patricnych kombinacich, mas neco natolik sofistikovaneho jako je treba Matlab nebo Autocad, popripade sam operacni system. Znama afera kolem Y2K ukazala, jake slozitosti dosahuji pocitacove systemy na celem svete a jak tezke je cokoliv v nich dukladne vystopovat. Noosfera, abych nevyuzival jen Poppera, dosahla jiz dnes neskutecne slozitosti. Zde vidis priklad systemu, ktery bu se v pondeli choval jinak nez v patek. A pritom rustu jeho slozitosti nic nebrani, presne naopak. Slozitost umelych struktur stale poroste, zvlaste pak pokud se cloveku podari opustit Zemi a osidlit i jina telesa. Predstav si treba civilizaci, ktere se podarilo kolonizovat nekolik solarnich systemu. I za predpokladu, ze pocet lidskych jedincu prudce poroste, je jasne, ze pomer mezi slozitosti souhrnu zastupcu homo sapiens a noosferou jako celku musi byt radikalne jiny nez je tomu dnes (nemluve pak o primitivnich spolecnostech). Dnes tomu tak zrejme jeste neni, v brzke budoucnosti bude vsak predmet studia prirodnich ved, to, co bychom mohli nazvat technologickou casti nasi civilizace, mnohem slozitejsi nez predmet studia ved humanitnich. Pokud tedy dnes lze nepodlozene verit, ze prirodni vedy zkoumaji jednoduche veci (vesmir totiz rozhodne jednoduchy neni) a proto jsou uspesnejsi nez humanitni, pak v budoucnu se situace zcela zmeni. (mozna je to vsak jiz realitou) V brzke budoucnosti se tedy musi stupidni presvedceni o vylucnosti humanitnich oboru rozpadnout pod tihou vlastni inkonzistence. Popravde se neskutecne tesim, ze jeste za meho zivota bude vytvorena takova umela inteligence, ze nikdo nebude schopen rozpoznat, zda to je ci neni clovek. Co pak budou rikat filozofove, psychologove a sociologove? Budou mit na vyber ze dvou moznosti. Vsechno poprit a nechat se nahradit prirodnimi vedci (treba kybernetiky), anebo zahodit svuj hloupy predsudek a zacit delat skutecnou vedu. Jiste namitnes, ze toto neni dukaz. Neni, nebot zarizeni ekvivalentni svymi parametry cloveku jeste nikdo nevytvoril. Dukaz jsem podal jinde a nic z toho, co jsi rekl, jej ani nezpochybnilo. Toto byl pouze muj osobní nazor na to, co se stane. Navic dokazovat musis ty! Je ostudne, jinak to nelze nazvat, se vymlouvat na odlisnost predmetu sveho studia. "Ja nemohu dokazovat, ja jsem humanitni vedec. QED" Dukazy, ktere po tobe zadam, nejsou soucasti vedy o realite, nebot pak by to nemohly byt dukazy, pouze hypotezy. Jsou soucasti filozofie, ktera musi umet dokazovat, jelikoz opak je zjevnou kontradikci. Nelze preci dokazovat, ze nemohu dokazovat, o tom uz jsem tu mluvil. Prekvapuje mne, jak presnym popisem ma slova byla, predpokladal jsem, ze neceho takoveho, po mem varovani, nedopustis. Musis dokazovat i proto, abys mohl vubec neco rikat. Co je to za diskurs, ve kterem se jen a jen reaguje na jine reakce? Nove pohledy a nove analyzy, jiste a nezpochybnitelne, to je filozofie, nikoliv lepsi interpretace. Jak mi muzes vubec rici, ze nemas chut, ze to ani nejde, neco dokazovat, neco, co sam tvrdis, co tu hlasas? At uz si o vede a filozofii myslis cokoliv, pokud se chces ucastnit, musis dodrzovat jista pravidla. Jako je gramatika prostredkem vzajemnemu dorozumeni, logika prostredkem mysleni, umoznuji pravidla kriticke diskuse stretavani antagonistickych myslenek na neutralni pude, nalezani tech lepsich a eliminaci nevyhovujicich. QED je pomuckou, zaroven vsak take neodmyslitelnou soucasti kriticke diskuse. Mohu komentovat, interpretovat atd., delam to, avsak cokoliv podstatne a dulezite musim dokazat, nepochybne a nevyvratitelne, protoze jinak je vse, o cem mluvim, jen hradem z pisku v bouri prilivu. Nikdy jsem za plkaly neoznacil Lyotarda, Feyerabenda atd. Oni se alespon snazi svym myslenkam dodat zdani spravnosti a alespon se pokouseji o nejake dukazy. Narozdil od tebe by otevrene nerekli, ze nejsou ochotni tomuto zrejmemu pozadavku dostat. Vse, co rikas, je vsak plkanim, pokud nejsi ochoten jen uvazovat o legitimite svych slov, alespon trochu ji zpochybnit a nasledne se pokusit ji na necem zalozit. Doufam, ze jsi alespon natolik soudny, abys neodpovedel nejakou hlouposti o mem dogmatizujicim pristupu (copak lze byt jiny nez zaujaty?). Nezadam nic jineho nez to, co se slusi a patri mezi lidmi, kteri netouzi vsechny sve oponenty bez milosti fyzicky zlikvidovat, nechci nic jineho nez otevrenou spolecnost, ochotu k diskusi o cemkoliv a kdykoliv na zaklade platnych argumentu.

NOVÁ >>>

Zefram (Občasný) - 14.4.2002 > Podle meho nazoru jsi to sice ty, kdo je fanatik, postmoderni, ovsem takto pokracovat nelze. Neodpustim si jen jednu poznamku. Pokud si myslis, ze ma interpretace Belohradskeho je mylna, pak se musis obtezovat a interpretovat jej "spravne". To je tvym ukolem a pokud se jej nehodlas zhostit, jsou pro mne tva slova o mylne interpetaci jen informacnim sumem. Bohuzel nic, co jsi napsal, neni argumentem ve prospech tvych tvrzeni. Nanejvys jsi mne upozornil na nekolik mist, ktera se ti zdaji byt spornymi. Asi se ti to bude zdat jako nemistny odsudek, skutecne tomu tak je. Samozrejme se toho take casto dopoustim, nedavam vzdy argumenty. Ovsem u svych zakladnich tvrzeni jsem velice uzkostlive dokazoval, trebaze to te nikdy nezajimalo. Jake jsou treba tve argumenty a protinavrh k memu textu o dusi? Okazale jsi tvrdil, ze si dusi upravuji podle sveho, aby se mi do ni lepe strilelo. Ke Svetonazorum, kde ukazuji, proc je veda jedinym systemem, ktery neodporuje logice, jsi nedodal zadny komentar. Pokud vsak zadny nemas, je to v podstate tichy souhlas. Kritizujes me za to, ze mylne interpretuji, zjednodusuji apod. Proc jsi se vsak nevyjadril ke Svetonazorum a namisto toho jsi rypl do Nenazoru (dokazal jsi je vsak vyvratit???). Proc ono silne argumentativni jadro opomijis a zabyvas se spise komentarem. Nechapes, ze veda neni jen zpusobem, jak z reality vypacit pravdu, je to komplexni svetonazor nebyvale bohatosti, ktery ve vsech aspektech predci sve konkurenty. Prave ctu neco od Lyotarda, kde tvrdi, ze vedecke vedeni se od narativniho lisi tim, ze obsahuje pouze denotativni vypovedi. To je vsak jeho i tvuj omyl. Veda je stejne moralnim systemem jako souborem tvrzeni o realite, obsahuje esteticka kriteria, uvnitr komunity vedcu se traduji ruzne pribehy o tom, jak co kdo udelal a co se pak stalo. Je stejne "zivouci" jako cokoliv jineho. Na jedne strane to popiras, je jen technikou, na druhe ji demonizujes, takze to vypada, ze je vice nez technikou. Do toho samozrejmes dodavas, ze je ucinna a nelze se bez ni obejit. Z toho mohu vyvodit jedine, vubec nevis, co to veda je. Samotna skutecnost, ze ja mohu mit na vedu zcela odlisny pohled a stejne ve prospech tohoto sveho nazoru "argumentovat", ukazuje, ze je treba hlubsi analyzy a nic z toho, co jsi predlozil, neni skutecnym dukazem kterehokoliv tveho tvrzeni o vede. Dal jsem ti nekolik otazek, konkretnich a vyzadoval jsem take jasnou a cistou odpoved, nikoliv kombinaci tvych presvedceni a esejistiky. Mnohe z toho, co pisu, je take jen a jen esejistika, nicmene nikoliv pouze ona. Na pocatku musis sepsat vsechna sva vychozi tvrzeni, tak samozrejma, abychom se na nich nutne shodli, ukazat logicky bezchybnou cestu ke svym zaverum, abys nakonec mohl pripojit QED. Fakt, ze to nedelas, je politovanihodny, bohuzel vsak nijak vybocujici z filozoficke tradice. To je take duvod, proc si zvlaste cenim Karla Poppera, pro jeho styl a zpusob, kterym nahlizi na veci. Vzdy hleda model, nejjednodussi pouzitelne schema problemu, aby pak dosel k necekanym zaverum nekolika prostymi logickymi kroky. A nezalezi pak na tom, ze se nekdy myli, sama jeho metoda je nasledovanihodna. Popper treba tvrdi, ze evoluce sama je vedou, falzifikaci omylu. Nase kultura je timtez. Kazdy z nas je "protovedcem". Treba studium na univerzite je takovou vedou v malem. Jednotlivci maji sve vlastni predstavy o tom, co staci ci nestaci u zkousky, testuji sve hypotezy a upravuji je podle skutecnosti. Ti, co prosli, maji soubor hypotez, ktery lepe odpovida realite univerzity. A takovych prikladu je spousta. Ukazuji na fakt, ze veda neni jen jednim monomaniakalnim univerzem, ukazuji, ze je pouhym duslednym dotazenim vseho, cim jsme a co delame, naseho kazdodenniho jednani a mysleni. Temto pravidlum se podrobuje i kazde nabozenstvi, vira, presvedceni, nic se nevymyka a ani nemuze vymykat. 1) Vyvoj evropskeho pojeti rozumu nemuze nic rikat o legitimite takoveho pohledu. Jsou totiz ciste hypotetickeho razu a legitimita vedy, jak se shodneme, nemuze byt hypoteticka. To si bohuzel rada autoru, uvadim treba Feyerabenda, Kuhna a zminovaneho Lyotarda, vubec neuvedomuje. Takze v tomto omylu nejsi sam. Podobne si nemysli, ze je od tebe moudre papouskovat modni teze o propojeni vedy a moci, respektive vedy a statu, jak se to nekde objevuje. Veda je jen jeden ze vzoru chovani, strukturou v mozcich lidi. Je tedy zcela trivialnim zjistenim, ze moc souvisi s vedou, nebot oboji je takovou strukturou. Stejne tak mohu rikat, ze moc souvisi s uplne kazdym vzorcem lidskeho jednani. Je podivne, ze tobe, sociologovi, to musim rikat prave ja. Zminujes take odlisnost mezi humanitnimi a prirodovednymi disciplinami, dalsi casto vynaseny blud. Je-li veda jen zobecnenim toho, co delame kazdym dnem, nedava to zadny dobry smysl. Predevsim to vsak vynasi soud o veci, o ktere to nemuzeme nic vedet. Vse, co se kdy dozvime o realite, jsou jen hypotezy. Pak tedy i odlisovani mezi predmetem humanitnich a prirodnich ved je jen hypotezou. Cim vsak takova hypoteza muze byt falzifikovana. Nicim! Pak je to tedy metafyzicke tvrzeni. Spatne metafyzicke tvrzeni, nebot vyzkumu nijak nepomuze, nevede k zadnemu programu do budoucna. Naopak prekazi, nebot brani hledani stycnych bodu a lepsimu pochopeni sveta. Je to dusledek rozlicnych predsudku. Mimo jine take selhani zakladatelu sociologie, kteri svou primitivni predstavu o fyzice roubovali na sve mylne predstavy o spolecnosti. Je to take dusledek toho, co Popper kritizuje jako historicismus (Bida historicismu). Fyzika hleda pouzitelne a testovatelne modely reality, humanitni obory delaji totez nebo jsou literarnimi dychanky (nic proti nim, jejich schopnost popisovat realitu je vsak velice omezena). Pokud jde o dukaz odlisnosti cloveka od zbytku prirody, pak ten jsi nepodal. Proto nemas pravo rozlisovat humanitni vedy od prirodnich, nemuzes nabourat mou kritiku duse a uz vubec ventilovat sve rozhorcenim nad tim, ze jsem srovnaval mimikry chameleona s lidskou lzi. Bez dukazu nemuzes nic nez bezmocne lamentovat. 2) Muj redukcionismus je metodologicky. Jelikoz nezname pravou povahu reality, musime nutne predpokladat, ze tato je vysvetlitelna jedinym modelem. Zadne dilci tezkosti tomuto tvrzeni neodporuji, nebot si nemohou narokovat vice nez hypotetickou platnost. Odtud muj odpor k dualismu, ktery predem vi (odkud asi), ze existuji dve nesoumeritelne skutecnosti. Nikdy nerikam, ze existuje jen jeden svet,coz by byl filozoficky redukcionismus. Rikam jen, ze predpokladat cokoliv jineho je nesmysl. 3) Rozlisovani pravdy a nepravdy je ukolem vedy. Jeji tvrzeni jsou sice hypoteticka, ma vsak veskere pravo potirat ty, kteri ke svym vysledkum dosli nevedeckymi praktikami. Nekdy opravdu lituji, ze treba astrology nelze upalit. Nikoliv pro to, co astrologove tvrdi, pouze pro jejich nezajem o cokoliv, co by mohlo jejich tvrzeni vyvratit (respektive pro jejich ucinne praktiky imunizace, ktere pouzivaji). Tve prirovnavani Pokroku k finalite lidskych dejin, jak ji zname z krestanstvi, neni nicim, co by Pokrok diskvalifikovalo. Anebo je snad chybou podrobit sve snazeni nejakym kriteriim? Ja verim, nevydavam to vsak za dukaz, v Pokrok jako prostredek k nasi emancipaci, v kritickou diskusi jako ve zpusob reseni nasich problemu a v poznavani sveta, ktere je pro mne mozna tim, cim je cesta za spasenim krestanovi. Ja sam jsem tedy vyvracenim rozsireneho nazoru, ze veda na mnoho otazek neodpovida, ze nedava zivotu smysl a cil. Ty sam v neco veris a neco povazujes za smysluplne, nemuzes tedy fakt tohoto presvedceni pouzivat jako argument. Komplementarita, kterou zminujes, je presne tou nepodlozenou toleranci. Vsechy systemy maji svou malou pravdu, nejvetsi vsak mam ja, a sice ze oni maji svou malou pravdu. Nevidim na tom nic tolerantniho, je to dokonale iracionalni. A dokazuje to, ze jsem se ve sve kritice nemych mluvcich docela trefil, ze jsem tal do ziveho masa, coz te vybudilo k reakci. Pokud sociologie poslednich let hleda nova vychodiska, pak se starymi samozrejme muze inspirovat. To neni nic, co by se v prirodnich vedach bezne nedelo. Napriklad znamy fyzik Stephen Hawking pouzil pojmy z termodynamiky, konkretne entropii, aby popsal horizont cerne diry, pouzil kombinaci kvantove mechaniky a obecne teorie, aby dosel k prekvapujicimu zaveru (celkem znamy fakt, ze se cerne diry "vyparuji") atd. To vse muzes najit v popularne naucne literature. Nikdy vsak netvrdil, ze by OTR a kvantova mechanika byly kompatibilni, spise mluvil o teorii vseho, ktera by nahradila obe paradigmata. Ostatne jednotnou teorii pole hledal i sam Einstein. Nevidim tu nic, co by podporovalo postmoderni nahled, spise naopak. Veda nic jen tak nemarginalizuje. Je vsak pruvodnim projevem kazde poznavaci cinnosti, ze nektere teorie a pristupy jsou zavrhovany ve prospech jinych, nektere jevy jsou povazovany za pouhe odvozeniny (napriklad barva). Na tom neni nic zvlastniho. Pokud to sociologie nedovede, pak je to jen a jen dysfunkce. Pripominas mi jednu feministku, pro kterou byly Principie "rape manual" a STR typicky maskulinni a sexistickou, protoze preferuje rychlost svetla nad vsemi ostatnimi rychlostmi. Pokud jde o redukci, pak te zadam, abys ukazal jen na jediny svetonazor, ktery neredukuje, ktery nenahlizi na svet jistymi svymi kriterii. Upozornuji te, ze takovy system neexistuje uz jen proto, ze abychom mohli cokoliv vubec rici, sdelit jakoukoliv informaci, potrebujeme pravdivostni hodnotu. Slova sama nemaji zadny vyznam, pokud jim nelze tuto hodnotu pripsat. V logice se hovori o pozadavku bezrozpornosti axiomu. Ovsem sama pravda je kriteriem, redukci. Cokoliv tedy reknes, aby to nebyla jen zmet zvuku, je redukci. At uz mi tedy ukazes na kterykoliv svetonazor, dopustis se redukce. Kazdy z tvych vyroku mohu obratit ve svuj prospech. Jiste reknes, ze chybne. Kde vsak beres jistotu, ze se nemylis sam, pokud nic nedokazujes, pouze vystavujes sve domnenky? Ja jsem si svuj bily plast navlekl az ve chvili, kdy jsem si byl jist, ze mi ho nikdo nesunda. Podle vsech pravidel kriticke diskuse jsem udelal vse, co jsem musel, a mnohem vice. Byl jsem to ja, kdo dokazoval, ze duse neexistuje, pricemz bys to mel byt prave ty, kdo by mel dokazat, ze ji vubec k necemu potrebujeme. Navrhuji, abys za kazdy odstavec, kde si myslis, ze bylo dokazano nejake tvrzeni, bez sebemensich pochyb a nejistoty, pripojil QED. Tim se odlisi, co je pouze nazor, domnenka, komentar, od toho, co je ci by melo byt dukazem. (ja jej pripojuji minimalne za svuj text o dusi a za Svetonazory) Pro priste tak bude jasne, co je skutecne receno. Je to zvyk matematiku hodny nasledovani a ja myslim, ze to me i tve myslenkove discipline nemuze nez pomoci.

NOVÁ >>>

Zefram (Občasný) - 11.4.2002 > Omlouvam se, ze mne odpoved trvala tak dlouho. Sesypalo se na mne mnoho veci ve stejny okamzik a par tydnu jsem si proste nenasel dostatek casu. Zacnu trochu od konce. Proc vlastne zadat dukaz kazde vety? Uvaz sam. Proc maji prirodni vedy takovy uspech? Existuji vysvetleni, ze snad pro jednoduchost sveho predmetu, mysli se zvlaste fyzika. To je vsak omyl. Fyzikalni objekty jsou extremne slozite a mozna jeste slozitejsi nez objekty mekcich ved. Proc to tedy fyzikum tak dobre jde? Protoze se neprou o smysl pouzivanych pojmu, ten je vsem alespon v zakladnich obrysech jasny, jejich jazyk je natolik presny, ze se neutapeji v nedorozumenich (vyjimky samozrejme existuji) a predevsim, cimz se vracim k tematu, cokoliv tvrdi, podkladaji nejakym materialem. Neni mozne cosi zavadet, aniz by pro to existovaly velice padne duvody. Existuji jeste extremnejsi priklady, treba matematika. Ve filozofii tomu tak vsak neni, coz dobre vysvetluje naprosty chaos a zmatek a nepatrne pokroky, ktere cini. Mel bych se snad podilet na takovem marastu? Presne to po mne chces, kdyz se ptas, zda je opravdu nutne vzdy vyzadovat dukazy. Samozrejme je to nutne, v opacnem pripade to muzeme rovnou zabalit, protoze opravdu nema zadnou valnou cenu stravit drahocenny cas plkanim o vecech, ktere nejsou a mozna ani nemohou byt nijak podlozeny. Filozofii muze pomoci jen prisna disciplina. Oba vychazime z odlisnych predstav, oba je mame za pravdive, nejsou vsak nicim, pokud nejsme schopni je podlozit cimkoliv, co by z nich udelalo vice nez dojmy a povery. Tohle zrejme poznavas. Ve filosofii se nemusí postupovat striktně logicky, ale ex-post musí logický obraz vyplynout (jakožto důkaz správnosti cesty). I kdyby se (např. v případě Boha) logický obraz nevytvořil, nebo o tom ten, který toto poznal nedokáže srozumitelně vypovídat, musí se vyjasnit kontinuita takového vyplynutí, abychom mohly, alespoň jen obrazně, pochopit strukturu takového názoru, což je pro poznání smyslu zejména, velice důležité. Z této struktury pak můžeme vycházet, pokud se nám jeví pro naše poznání tato otázka zajímavá. Co vice jeste rici? Zadam te, abys ex post vyjasnil, jak jsi dosel k nekterym svym presvedcenim vcetne odlisnosti cloveka od zbytku prirody. Popravde si myslim, ze transracionalitu bys mel take axiomatizovat ty, nicmene to s radosti a nadsenim delam za tebe, abych ukazal, ze z ni ve skutecnosti plyne pravy opak toho, co tvrdis. Nemluve o tom, ze je to zajimavy problem a pripravil mne radu pekne pernych okamziku. S tvou tabulkou, jak jsi ji uvedl, nesouhlasim, nebot se transracionality vubec nedotyka. Do jistem miry si za to mozna mohu sam, kdyz jsem misty pro zkraceni pouzival slovo pravda ve smyslu pravdivostni hodnota, coz je myslim zakladem onoho nedorozumeni. Tve priklady se totiz dotykaji pravdy, nikoliv pravdivostni hodnoty. To neni pouze kosmeticky rozdil a k transracionalite to bohuzel pak ma jen malo co rici, coz jeste ukazu. Budu si vsak muset na hlavu nasypat popel, nebot to, co jsem rekl minule, nebylo ve vsem zcela korektni. Presneji to nebylo uplne a nektere pojmy se pomichaly. Chapu pak, ze te to nepresvedcilo a mozna i trochu zmatlo. Jak tedy regulerne zavest transracionalitu. Uz jsem rekl, ze transracionalni je to, cemu nelze pripsat zadnou vlastnost. Bohuzel to v mem podani melo stale jeste trochu esotericky nadech a navic jsem si vubec nebyl jist, zda Wittgenstein, ktereho citujes, preci jen nemel pravdu, kdyz rikal, ze na transracionalni lze jen a pouze ukazovat. Domnivam se vsak, ze jsem tohohle strasaka nakonec zahnal. Na transracionalni lze nejen ukazovat, lze s tim delat cokoliv se nam zlibi. Dokonce nektere priklady transracionality jsou natolik banalni, ze neni pochyb o nemoznosti na ni nejak zalozit nabozenstvi, jak naznacujes. Co to tedy je "ani ne, ani ano"? Je celkem zrejme, ze se to rozhodne nemuze tykat nasich poznatku o realnem svete, protoze ty jsou vlastne vzdy pochybne a o kazdem tak trochu plati "ani ne, ani ano", alespon ve vztahu k objektivni realite, jejiz povaha nam stale zustava zatemnena. To je vsak snadno prekonano konceptem intersubjektivity. Navic to zde ani nemuze byt predmetem debaty, nebot nabozenstvi opravdu na takovem zaklade postavit nelze. Pokud by te to snad blize zajimalo, o cemz vsak pochybuji, muzeme se k tomu jeste vratit. Pak nam tedy zbyva prozkoumat "ani ne, ani ano" v kontextu logiky. Tam je tento problem opravdu zavazny, nebot, alespon ja tak cinim, na poznani nutne pravdivosti nekterych vet lze zalozit celou konstrukci svetonazoru, v mem pripade vedy, nabozenstvi apod. Jinde jsem ukazoval, proc takto lze zavest jen a jen vedu, nic jineho. Ty sam jsi pak souhlasil, ze "klasicka" nabozenstvi jsou omylem, tudiz se nebudu pozastavovat ani nad timto problemem, ackoliv samozrejme take nepostrada zajimavosti. Je vsak zcela nutne zjistit, co to ta transracionalita je a co na ni lze postavit. Uz minule jsem rekl v prvnim priblizeni, ze transracionalni je to, cemu nelze pripsat zadnou vlastnost. Az pozdeji jsem si vsak uvedomil, ze spravnejsi by bylo rici, ze transracionalni vety jsou ty, ktere nemaji zadnou pravdivostni hodnotu. Transracionalnim pojmem je pak takovy, o nemz lze pronest jen a pouze transracionalni vety. Myslim, ze to je celkem zrejme vylepseni a nelze proti nemu vznest namitek. Avsak tato formulace problemu me privedla k nasledujici otazce. Za jakych podminek dochazi k tomu, ze formule nemaji zadnou pravdivostni hodnotu? Nasel jsem tri takove situace a schema je zrejme uplne, o cemz se lze snadno presvedcit jednoduchou uvahou. 1) Prvni moznost jsem jiz minule zminoval, jde o naprostou nepritomnost logiky, respektive souboru pravidel, jak rozeznat, zda vyrok je ci neni pravdivy. Tato situace je vsak zcela trivialni, nebot vsechny myslici bytosti se vyznacuji prave tim, ze takovymi pravidly disponuji. 2) V jistych axiomatickych systemech, ac vyhovujicich vsem rozumnym pozadavku, se mohou objevit takove formule, kterym proste nelze pravdivostni hodnotu pripsat, nelze je rozhodnout. Narazim na Goedelovu vetu o neuplnosti, coz je dnes velice znama vec, rekl bych az zneuzivana, takze predpokladam, ze v tomto bode se mnou budes souhlasit. Podotykam, ze uz zde je konec s Wittgensteinovym ukazovanim, nebot takove nerozhodnutelne vyroky lze docela dobre formulovat, premyslet o nich, analyzovat je ze vsech stran a pak dokazat, ze nejsou rozhodnutelne. 3) Treti moznost, zatim posledni, kterou jsem objevil, vychazi z predpokladu bezrozpornosti axiomatickych systemu. Jedna z jeho formulaci zni, ze nesmi byt mozne odvodit zarove A a non A. V one knize, kde jsem byl upozornen i na tuto moznost, autor navic dodava toto: Prave skutecnost, ze sporne systemy pripousteji jako teoremy kterekoliv formule (coz je pro nase potreby ekvivalentni zminene definici), svedci o jejich trivialnosti a nepotrebnosti. System, v nemz lze dokazat cokoliv, neni k nicemu. Smysl maji pouze ty systemy, ktere vyclenenim svych teoremu plni nutny predpoklad vseho poznani, odlisuji to, co je platne od toho, co neplati. Citace v bode 3 je v podstate lepsim vyjadrenim toho, co jsem minule oznacoval jako absenci informacni hodnoty. Pokud nejsou pritomna zadna pravidla odvozovani, pokud system nesplnuje pozadavky bezrozpornosti, pak nase poznani neni nijak obohaceno, neni pridana zadna dalsi informace, nebot neni pritomna. Odpovidam tak na tvuj konkretni dotaz. Transracionalita 1 a 3 je zrejme bezcenna, nebot skutecne nemuze obsahovat zadne sdeleni. Nejinak je tomu i s 2, kde jsou vsak transracionalni vyroky pouze vedlejsim produktem. Nejde zde o to, ze by transracionalni formule byly nevyargumentovatelne, problem spociva jinde. 1 a 3 je nepochybne dokonale nepouzitelne, nebot informace neni pritomna. Ve 2 vyvstava ten problem, ze transracionalni formule existuji vedle racionalnich/iracionalnich, nejde tedy o dokonale transracionalni system. O mnoha vecech v takovem souboru lze jiste rici, zda jsou ci nejsou pravdive, coz neladi s tvymi vyroky o transracionalite a jeji nevyargumentovatelnosti. (navic o takovych systemech lze uvazovat jako o jinych) Existuje vsak jeste jeden zavazny duvod, proc je transracionalita nepouzitelna. Rikal jsem to uz minule, nicmene nepostradalo to jistou vagnost a nemohl jsem s tim byt spokojen. S novym odlisenim transracionalnich formuli a pojmu je nahle vse jasne. Jak uz jsem rekl, transracionalnim pojmem je takovy, o kterem mohou byt vyneseny jen transracionalni formule. Uvaz vsak samotny akt definovani. Neni definice pronesenim racionalniho vyroku? Jisteze je. Pak tedy cokoliv ve 2 definovane, nemuze byt transracionalni. Cokoliv je transracionalni, je nedefinovane. Co je to tedy transracionalni Buh? Asi totez jako qxcvmn nebo ghslak, shluk znaku (ktere jsem si prave vymyslel). Tim je myslim zrejme ukazano, ze ani transracionalita 2 nemuze poslouzit jako zaklad cemukoliv. A nyni poznamka k tvemu tvrzeni, ze umeni a nabozenstvi jsou transracionalni. Jednak transracionalni byt nemohou, jak jsem jiz ukazal, za druhe je to nesmysl z vicera duvodu. Veda, alespon ta opravdova a tvrda veda, nerika, co veci jsou, ona pouze konstruuje modely reality a ukazuje, jak tyto jsou. Neni zadne neprekonatelne hraze mezi vedou, umenim a nabozenstvim. Vsechny tyto systemu cosi tvrdi, jen veda je vsak v tomto svem usili konzistentni. Nabozenstvi si narokuje pravdu, tento zaver jej tedy neutralizuje. Umeni si vsak pravdu nenarokuje, vyjma nekolika potrhlych vyjimek. V umeni jde o pouzivani jiste sady symbolu. Jistym zpusobem uzita, fusuje do remesla vede, pak samozrejme nema nadeji, nebot nemuze vzdorovat jeji pokrocile metodologii. Jindy si vsak klade jine cile a pak nelze klast zadnych namitek. Nevzyvam umeni, nepripada mi jako vylupek vsi skvelosti, to spise naopak, NEKDY je to stoka nasich predsudku a nedostatku reflexe. Dokonce si myslim, ze casto slouzi jen jako zasterka lidem, kteri se diky nemu mohou tvarit intelektualsky, aniz by ve skutecnosti meli dostatecne schopnosti jakykoliv myslenkovy vykon predvest. Je to vsak zrejme cinnost natolik vlastni cloveku, ze ji pres vsechen despekt musim akceptovat. Nemluve o tom, ze mnoha umelecka dila sam obdivuji. Veda a umeni jsou temer totez, aplikace lidske fantazie a schopnosti tvorit. Prvni je presne cilene, druhe je snad jen hra, oboji vsak obdivuhodne a nenahraditelne, at uz nase osobni sympatie tihnou k cemukoliv. Zastava-li nekdo nejake nabozenstvi a tvrdi-li zaroven, ze je nevyargumentovatelne, pak tedy nema zadneho duvodu, proc jej neopustit a neprijmout jine. Anebo ne? Zda se mi psychologicky nemozne zastavat nazor, o nemz jsem si vedom, ze neexistuje zadny duvod, proc ho zastavat. To, co ty popisujes jako transracionalni nabozenstvi, je zvlastni zpusob imunizace proti veskere kritice. Me nemuzete kritizovat, ja si preci nemyslim, ze bych mohl sve presvedceni vyargumentovat, presto jej budu i nadale zastavat. Elegantni zpusob, jak se zbavit vsi neprijemne kritiky a zit si uprostred umeleho raje naproste jistoty, coz je opak manifestovane nevyargumentovatelnosti. Pripada mi to jako dokonale iracionalni postoj, nikoliv transracionalni. Vychazi z toho, ze lide jsou schopni zastavat logicky rozporne nazory, pokud existuje mechanismus, jak zabranit zjisteni teto skutecnosti, coz ona nevyargumentovatelnost presne je. Rozpor mezi touto nevyragumentovatelnosti a tvym nazorem, ktery jsem citoval vyse, je sam prikladem takoveho doublethinku. Pokud jde o zniceni, vyvraceni, destrukci, totalni anihalaci logicky chybnych nazoru, skutecne se o to pokousim, skutecne je povazuji za nejzavilejsi nepratele, kteri si zaslouzi nanejvyse smrt a zkazu. Znicit, rozkopat, rozmacknout, to a jen to si zaslouzi. Ovsem, dulezite ovsem, zaslouzi si to jen a jen NAZORY, nikoliv lide. V tom je snad pokrok nasi spolecnosti, ze alespon nekde a nekdy nemusime likvidovat lidi, staci nam jen zlikvidovat jejich mylna presvedceni, v ramci kriticke diskuse. Ta anorekticka, o ktere si mluvil, kriticky nemyslela, neslo na ni vyrukovat s argumenty a zkusit ji presvedcit tim, co jsem minule nazval konvencnimi metodami. Zcela souhlasim, ze ji bylo treba pomoci a chapu, jake metody k tomu musely byt pouzity. Neni to vsak o nic mene desive a zneklidnujici. Iracionalita one zeny byla obracena jen a jen vuci sobe samotne. Co vsak iracionalita obracena vuci vnejsku? Nasili, rekl jsi, plodi jen problemy. Nesouhlasim s tim, vyhlazovani se ukazalo byt velice efektivni metodou, jak "presvedcovat". Iracionalita je prave proto desiva, ze casto saha k takovym genocidnim zpusobum. A mne proto nijak netesi zadny, byt sebeneskodnejsi, clovek, ktery je iracionalni, at uz mu to prinasi jakekoliv stesti. Nemam bohuzel ten talent presvedcovat lidi, pokusil bych se je presvedcit, ze je treba byt kriticky ke vsemu a ke vsem, zabijet nazory, pokud to vubec lze.

NOVÁ >>>

Zefram (Občasný) - 10.3.2002 > Uplneji se jeste vyjadrim. A to zcela ke vsemu, slibuji. Nyni pouze podotykam, ze ma reakce byla jen slabym stinem nenavisti a nechuti k argumentaci pana Belohradskeho. Nepredlozil ZADNY dukaz svych tvrzeni, byl jedovaty az na strechu. To, co jsi dostal, bylo dusledne dodrzeni jeho zpusobu neargumentace. A to vcetne zvlastne neprijemneho nacistickeho popichnuti. To jsem napsal jako odpoved jeho vizi Temelina (neopodstatnene demonizujici), te zmince o vedcich ve spojitosti s BSE atd. Navic je Belohradsky natolik vagni, ze ma interpretace jeho slov o pravde je stejne mozna jako tvoje, coz jeste ukazu. Belohradsky je vubec ukazkou toho, jak se to proste delat nema. Konfrontuj jeho styl (a moji odpoved presne v jeho duchu) s tim, jak to dela Popper. A, coz ma zasadni dulezitost, odpovez na tyto otazky.

1) Proc veda tak skvele funguje?
2) Proc je metodologicky redukcionismus chybny (proc bychom tedy memeli vse vysvetlovat jednim svetem, kdyz vubec nevime, kolik jich je)
3) Proc by postmodernisticke vypraveni o krajinach melo byt lepsi nez ta ostatni? (dukazy, nikoliv proklamace)

NOVÁ >>>

Zefram (Občasný) - 10.3.2002 > Nevim, proc jsi to ode mne necekal. Kritizuji jakykoliv nazor, se kterym nejsem spokojen a jehoz autor to alespon trochu mysli vazne (je tezke se bavit s nekym, kdo sve nazory pouze vykrikuje a takovym lidem je dobre se vyhnout). Ostatne tento pristup je vyhodny, musim sve nazory formulovat jasneji, nachazet lepsi argumenty a premyslet o takovych aspektech veci, ktere by mne nemusely ani prijit na mysl. Navic by ode mne bylo ostudne hlasit se ke kritickemu racionalismu a zaroven se kriticke diskusi vyhybat. Takze na tom opravdu neni nic prekvapujiciho.

A ted uz nesmlouvave k veci. Nesouhlasim s nazorem, ze nabozenstvi je transracionalni, jiste je totiz iracionalni (zde podotykam, ze polozku disracionalni bych vypustil, jelikoz patri do iracionalniho). Tady jsem trochu na rozpacich, nebot v tve poznamce 1 je vlastne receno, ze vira je iracionalni, coz koliduje s jeji avizovanou transracionalitou. Za platne si dovoluji povazovat pozdejsi pojeti. Ma predstava je asi nasledujici. V podstate mohou existovat dva stavy, pricemz ten druhy je prakticky zrejme nemozny, coz ale zanedbavam.

1) Pravda je pritomna = existuji pravidla usuzovani, ktera prideluji jedontlivym vyrokum jejich pravdivostni hodnoty.

2) Pravda neni pritomna = pravdivostni hodnotu nelze pripsat, informacni obsah jakehokoliv sdeleni je presne nulovy.

O tom, proc bez pravdivostni hodnoty nelze nic rikat (respektive informacni obsah je nulovy), jsem uz mluvil a nezda se mi byt nutnym to zbytecne opakovat. Myslim, ze na te uvaze neni nic, proc by nebyla zrejma.
Prvni pripad vlastne znamena pritomnost nejake logiky, tedy pravidel usuzovani. V tve tabulce jde o prvni dva body, racionalni (vyhovuje pravidlum logiky) a iracionalni (logicky nesoudrzne, chybne).
Druhy pripad je transracionalita, nic neni receno, pravda neni pritomna.
Jak jsem uz zminoval, nabozenstvi neco urciteho rika, sdeluje lidem jiste hodnoty, postoje a odkazuje se na skutecnost. Pak je tedy nutne racionalni nebo iracionalni. Samozrejme se priklanim k druhe moznosti, mluvil jsem o tom jinde. Transracionalni neni prave proto, ze se snazi neco sdelit, coz transracionalni diky nepritomnosti pravdy vubec nemuze. Transracionalni totiz nama absolutne zadnou hodnotu. Wittgenstein tuto kategorii zavedl, ja se toho drzim, nicmene podotykam, ze pouze a jen z metodickych duvodu. Nic totiz transracionalni neni a byt nemuze. Umeni tam take jiste nepatri, protoze neco sdeluje, je tedy racionalni nebo iracionalni (podotykam, ze tahle kategorie se vztahuje pouze a jen na logickou konzistenci).

Transracionalni vubec je neuveritelny problem a jeste se s nim budu muset poprat. A vysledek nevidim nijak optimisticky. Uplne chapu tvuj postoj, sam jsem zatim ustavil separatni mir.

Ano, nabozenstvi je neuveritelne omezujici a rigidni system. Sice neni transracionalni, to vsak nic nemeni na tom, ze jde o odsouzenihodnou nemoc lidskeho mysleni, nedostatek kritickeho rozumu a schopnosti uvedomit si vlastni moznosti. Buhuzel nabozenstvi a duse jsou temer totez, podobne nesoudrzne blaboly. Rekl jsi, ze druhe bych radeji nemel potirat, spise je uvadet na cestu, na ktere si sami uvedomi vlastni omyl. Obavam se vsak, ze dogmaticke mysleni je natolik dokonale uzavreny system, ze jedinou cestou ven je znicit jej. Z vlastni zkusenosti vim, ze bavit se s vericim o vire, Bohu atp. nebo s ducharem o dusi, nema valnou cenu. Za hradby mlceni a ignorance se nelze konvencnimi zbranemi dostat. Ostatne rekni sam, zda se ti nekdy alespon podarilo nahlodat nejakemu vericimu jeho presvedceni. Mne tedy ani v nejmensim.

To, co jsi rekl o Foucaltove nazoru na pravdu, je platne, pokud se ta pravda tyka realneho sveta, naseho priblizeni k jeho objektivni povaze. Nemuzes ale zastavat myslenku, ze nic neni jiste, jde o paradoxni nazor. Neni-li nic jiste, pak nemuze byt jiste ani to, ze nic neni jiste. Bezrozporny nazor je jedine ten, ktery pripousti, ze alespon neco muzeme jiste vedet, absolutne jiste. Vyplyva to ze samotne pritomnosti logiky jako nastroje rozlisovani, pridelovani pravdivostni hodnoty. Je-li pritomna, pak muzeme vedet jiste alespon to, co vyvodime ze svych axiomu. Opak je kontradikce.

Mam jiste pochyby o tom, zda zvirata jsou vubec schopna resit otazky smyslu. Jejich primitivni mozky k tomu nejsou vybaveny. O to vsak nejde. Spise me prekvapuje tvuj duraz na transracionalitu. Ukazoval jsem, proc nemuze byt relevantni cemukoliv, co ma informacni hodnotu, proc tedy vlastne nema valny smysl se ji zabyvat, pokud tedy nejsi, jako ja, lehce posedly gnozeologii. Nechapu vsak, proc bych mel byt z transracionalni zkusenosti deprimovan, jak by mne vubec mohla deprimovat, tedy vyjma obtizi, ktere musim prekonavat v usili o jeji lepsi pochopeni. Volne parafrazujic Konrada Lorentze konstatuji, ze kdokoliv jednou poznal rozmanitost a krasu sveta, nemuze jinak nez byt nadsen a nemuze postradat smysl a cil sveho zivota. Odtud muj optimismus.

Pokud jde o bod dva a tri, myslim, ze bys je mel podeprit, pro konzistenci je to jiste nutne. Ja osobne te nemohu a ani nechci pranyrovat za to, ze se ti do toho nechce. Popravde jsem nazoru, ze to ani nelze. Prosim te jen o to, abys na tyto dva body nezapomnel ve svych uvahach. Drtiva vetsina lidi je bere jako fakt, zadne dukazy ani nepotrebuji. Ovsem vzhledem k tve "kartezianske" vyzve na pocatku, by myslim bylo dobre si alespon byt vedom nepodlozenosti techto nazoru a zachazet s nimi opatrneji, coz mi ubere jeden cil a dopreje klidneho spanku.

NOVÁ >>>

Zefram (Občasný) - 8.3.2002 > Poppera si urcite prostuduj, ja prave ctu Bidu historicismu a jiste z ni jeste nekdy budu citovat.
Postoj Belohradskeho mi pripada byt latentne antitechnologicky, at uz manifestuje cokoliv. Ale rozhodne to neni uhelny kamen me argumentace a nerad bych, abys z toho zase udelal nejakou puntickarskou seanci, ze ktere vypadnou hlavni temata. Za jeho antitechnologicnosti si stojim, avsak to podstatne je trochu jinde.

NOVÁ >>>

Zefram (Občasný) - 8.3.2002 > Asi bych mel zacit nelitostnou kritikou od sameho pocatku, treba zduraznit, jako jini, ze tve tema bylo prilis siroke, ze jsi jej nepojal dostatetecne hluboce atd. Neudelam to, protoze si ani jedno z toho nemyslim. Tva vychodiska i sire zaberu mi pripadaji v poradku. Libi se mi i ta "descartovska" pasaz a doporucuji ti z ni neslevit. Ne snad, ze bych souhlasil s moznosti zacit skutecne z niceho, to mi nepripada realisticke. Ovsem chapu to jako metodickou vyzvu, nicemu prilis neverit, jak to zrejme bral i Descartes sam.

Nejake ale vsak zakonite musi prijit. Ackoliv nanejvys sympatizuji s tvou snahou a patranim po jistem vedeni, nejsem srozumen s nekterymi zavery, ke kterym jsi dospel. A ukazu ti, alespon se o to pokusim, ze neplynou z tvych predpokladu, ze v nekterych retezcich uvah chybi clanky. A samozrejme si pri te prilezitosti prihreji svou polivcicku.

Prvni ma uvaha patri te tabulce (iracionalni, racionalni, transracionalni). Zvlaste posledni polozka se mi zda pochybna. Nebudu lhat, zatim ji nemohu spolehlive znemoznit. Mam vsak jiste pochybnosti. Mne tyto nestaci k tomu, abych transracionalni vyvratil, tobe, jako jejimu tvurci, by vsak mely alespon ukazat, ze v tomto bode neni nic tak jiste, jak se mozna zda. Transracionalni mi pripada prilis jako mnozina vsech mnozin, jako holic ze Sevilly. Jak ma byt definovano? Jiste se mnou budes souhlasit, kdyz konstatuji, ze cokoliv, cemu muzeme pripsat jakoukoliv vlastnost, NENI transracionalni. Mam-li nase X alespon jednu vlastnost, o ktere lze cosi vypovedet, pak nemuze byt transracionalni, nebot je racionalni (nebo iracionalni, pokud si jednotlive vlastnosti nejak protireci). Treba zidle, je ze dreva, je cervena, sedi se na ni atd. Je tedy racionalni, lze o ni tvorit vety, podrobovat je analyze a rozhodovat, zda jsou ci nejsou pravdive. Iracionalni je pak vlastne popisem situace, kdy po aplikaci pravidel logiky zjistime, ze neco nesedi. Napriklad ta zidle je bud cela modra nebo cervena, nemuze byt zaroven cela modra a cela cervena. Transracionalni tedy je to, cemu zadnou takovou vlastnost nemuzeme pripsat, na co nelze logiku aplikovat, nelze o tom vubec nic rici. Nejsem si vsak jist, zda tato definice nevyvraci sebe samotnou. Na jedne strane je zrejma, protoze skutecne nic jineho transracionalni byt nemuze. Na druhe strane je vsak pochybna, nebot sama vylucuje moznost neco urciteho rici o vlastnim predmetu, vylucuje i sebe. Jak bych mohl definovat neco, o cem nelze nic jisteho rici, tedy rici neco o tom, o cem nelze nic rici? Tato definice je podle pravidel racionality nemozna. Saha vsak za racionalni, je proto snad mozna? Jak rozhodnout, kdyz jde o neco, o cem nelze rozhodnout? Transracionalni vypada skoro jako sikovny podfuk, ktery se jen tvari racionalne. Vse, co o transracionalnim reknu, vede ke sporu. Ja osobne bych navrhoval takovou konstrukci vyloucit. Priznavam, ze k tomu nemam dostatecne argumenty, jiste vsak je, ze nemuze byt zavedena bez zduvodneni, zda tomu tak vubec muze byt, ktere by uvedene namitky vyvratilo.

1) dokazat moznost transracionalniho

Zde podotykam, ze ty sam jsi se na pocatku sveho textu odvolaval na racionalitu, tudiz ted nemuzes transracionalni zavadet tak, ze bys konstatoval nedostatecnost pouze racionalniho pohledu, ze bys transracionalni zavedl pomoci neceho, co jeste neni zavedeno. To by byla iracionalita par excellance. Ja osobne se dokonce domnivam, ze transracionalni zavedeno vubec byt nemuze a ze tedy existuji pouze dve kategorie, racionalni a iracionalni.

Dale vsak budu predpokladat, ze transracionalni bylo skutecne zavedeno, at uz si o teto moznosti myslim cokoliv. Uvedl jsi napriklad, ze transracionalni je Buh. Dosahl jsi tim dvou veci. Jednak jsi Boha zneschopnil jeste ucinneji, nez se to kdy povedlo mne, a pak jsi ziskal nepratele mezi vericimi vsech nabozenstvi. Ta totiz o Bohu nebo o nejakych ekvivalentech takoveto bytosti neustale hovori, existuji cele knihy o teto a takovychto bytostech, rozsahle verouky jsou na tomto zalozeny, dokonale zaviseji na takoveto predstave. Tim, ze jsi Boha zaradil do transracionalna, vyjmul jsi jej z dosahu racionality i iracionality, nebot o nem nemuze byt receno vybec nic. On je/neni, stvoril/nestvoril svet, dal/nedal nam desatero, vyzaduje/nevyzaduje dodrzovani jistych moralnich zasad atd. Dokonce ani nemuze byt vymezen, nebot kazda jeho vlastnost mu nalezi i nenalezi.

Transracionalni Buh je dokonale neschopny, nebot pro neho neplati vubec zadne pravidlo logiky. Transracionalita sama zadna pravidla neobsahuje, nebot tak je definovana, v jejim ramci nelze nic vyvodit. Cokoliv je transracionalni, okamzite ztraci jakoukoliv cenu. Nelze na tom nic zalozit, nema to zadnou vypovedni hodnotu. Tady se ukazuje, ze bez logiky v podstate nelze nic rici. Logiku tedy neni mozno prekrocit, lze ji snad nahradit jinou, coz vsak vede k temuz. Reci o tom, ze nektere veci jsou mimo ni, nemaji zadny smysl, nema jej totiz cokoliv mimo ni. Proc tomu tak je? Reknu-li, ze venku prsi, prislusi tomuto vyroku nejaka pravdivostni hodnota. Odtud plyne i veskera sdelena informace. Slova jsou jako nosna vlna, ktera teprve modulaci nese sdeleni. Tou modulaci je pravdivostni hodnota. Pravda je vsak vysadou racionality.

Jakmile neco oznacis za transracionalni, prestava to mit svou cenu. Jinde jsem dokazoval, ze duse je nemozna. Kdosi, snad ty, mi rekl, ze duse je mimo logiku, ze je transracionalni. Mel to byt argument proti mne. Vlastne mi vsak poslouzil lepe nez cokoliv jineho. Ja sam jsem se totiz neceho tak radikalniho neodvazil, stale jsem predpokladal, ze duse je racionalni, pripisoval jsem ji jiste vlastnosti, a ukazoval jsem, proc takova byt nemuze (a proc jakkoliv jinak ztraci svou argumentativni hodnotu). Je-li vsak skutecne Buh a duse transracionalni, pak jsem se ji nemusel zabyvat, mohl jsem nad ni mavnout rukou, velkoryse ji ignorovat. Jakmile by se nekdo pokusil pouzit transracionalni pojem ve svuj prospech, stacilo by poukazat na transracionalitu a jeho pokusy by byly neutralizovany. Proto ti vlastne musim podekovat, nebot jsi mi ukazal, jak mnohem ucinneji potirat nabozenstvi, duchare a postmodernisty.

Take bych chtel neco malo podotknout k tve predstave objektivity jako dohody mezi lidmi. Tato myslenka jiste totiz odporuje tomu, co jsi rekl temer na samem zacatku. Objektivni neni to, co si dohodnou lide. To by pak objektivni byly nacisticke koncentraky, gulagy i svetonazor samanu kmene ztraceneho v Amazonii. Sireji jsem to kritizoval v reakci na jeden Belohradskeho text, ktery mi podsunul Bobr.A jsem si celkem jist, ze si nejsi vedom vsech dusledku teto predstavy, vsech dopadu na vlastni snazeni. Ja sam se stavim nanejvys odmitave k predstave, ze bychom mohli ziskavat cistou a nezkalenou pravdu, objektivni vedeni samo. Neni vsak nic posetilejsiho nez oznacit vse jen za dohodu mezi lidmi. Nenech se zmast postmodernistickym gulasem a kecy o vypraveni atd. Evropska dela a trhaviny usvedcila zbytek sveta s jeho rozmanitymi kulturami z omylu, z nedostatecneho pochopeni objektivni pravdy o realite. Sice nikdy nemuzeme vedet, nakolik jiz zname celou mozaiku, muzeme vsak sve poznani zdokonalovat. Nase poznani o realite je pak intersubjektivnim priblizenim objektivni realite. Mame vsak pristup i k objektivnimu vedeni. Je jim napriklad poznani matematiku o zakonitostech, jimiz se ridi abstraktni objekty, ktere si sami zkonstruovali. Nase aplikace tohoto objektivniho vedeni na realitu je pouze intersubjektivne platna, matematika sama je vsak objektivni. Stejne tak je objektivni jakekoliv vedeni, ke kteremu dospejeme uvahou z axiomu. Kdokoliv by si polozil tytez axiomy a pouzil tutez logiku, ziskal by naprosto stejne vysledky. A na to jsem narazel ve sve kritice postmoderny. Ona sama objektivitu predpoklada, vyvozuje z jistych axiomu sve zavery (avsak dokonale nekonzistentne). Obsahem jejich tvrzeni je vsak popreni takoveto objektivity. Jak vsak mohu jiste vedet, ze nic jisteho neexistuje? To neni vulgarizace, to je opravnena otazka, s jejimz zodpovezenim se zrejme nikdo neobtezuje. Uvaz to na priklade sveho vlastniho textu. Pokud maji postmoderniste pravdu, pak je to jen jedno z mnoha dalsich vypraveni. A kdybych ja jen trochu akceptoval jejich myslenky, nemusel bych se ani trochu zabyvat kritikou tvych nazoru, protoze je to jen dalsi mozny pohled na vec, ktery ani nemuze mit nejakou pravdu. Rezes si vlastni vetev, kdyz rikas ze objektivita je jen dohodou mezi lidmi.

Rikas, ze lide se lisi tim, ze u nich neni pravda nutna. Upozornuji, ze klam je vlastni ostatnim zivocichum take. Rostliny nekdy klamou svym zbarvenim a pachy, ktere vydavaji, aby pripadne skudce presvedcily, ze nejsou tak chutne nebo ze jsou dokonce nebezpecne, coz nemusi byt vzdy pravda. Podobne klamou i zivocichove, zvlaste pak ti, kteri tvori spolecenstva. Lide sami jsou zrejme geneticky predisponovani k pravde, protoze spolecenstva lharu evidentne nemohou prilis efektivne spolupracovat. Ani spolecenstvo pravdomluvnych neni idealni, nebot jediny lhar dovede nadelat ohromne skody. A tak vetsinou mluvime pravdu, pricemz dovedeme obcas zalhat. Nevidim v tom zadnou odlisnost od zbytku prirody. A navic je zrejme, ze takto polozeny argument zcela zavisi na stupni naseho poznani o realite, tedy na intersubjektivnim vedeni, pricemz sam jsi na pocatku proklamoval objektivitu. Jiste vedeni to neni, neberu to jako prijatelny argument.

2) zduvodnit, proc by se clovek mel lisit od zbytku prirody

Dokonce si myslim, ze neni ani mozne dokazat, ze by clovek mel stat mimo prirodu. Prirodovedne poznatky tomu nemohou poslouzit, mohou pouze vyvracet, nikoliv dokazovat. A pak je nanejvys logicke predpokladat, ze nejsme odlisni od zbytku reality, je to dokonce metodologicka nutnost, opak je zjevne chybny, nebot takove vedeni nemuzeme mit.

Ohledne svobody cloveka jsem se uz vyjadroval ve svem textu o dusi. Bez duse je svoboda jen mirou nepredvidatelnosti procesu.

3) Dokazat, proc svoboda neni jen mirou nepredvidatelnosti.

Uvedl jsem tri body, o kterych si myslim, ze v tvem textu chybeji. Jsou zcela zasadniho charakteru a uprimne receno si nemyslim, ze bys v jedinem z nich mohl uspet. Ovsem jako s prekazkami konzistence se s nimi musis utkat, nikoliv je obejit, tim myslim nejake pochybne konstrukce a vagni formulace. Jiste, muzes zpochybnit mou kritiku, muzes ukazat na dilci nepresnosti, na obcasne zjednoduseni, muzes zpochybnit me zavery, otazky vsak proto nezmizi. Doufam, ze nepodlehnes temuz klamu, jako nekteri, ze konstatovanim meho omylu a poukazem na nejakou drobnou nepresnost zaplacnes problem. Delam chyby a jiste tam nejake budou, jsou totiz pravdepodobne uplne vsude. Avsak to neni reseni, neni to odpoved, otazky nezmizi, naopak budou jeste nalehavejsi (nebot vzniknou pochybnosti o tom, zda odpoved vubec existuje). Preju hodne stesti.

NOVÁ >>>

Zefram (Občasný) - 4.3.2002 > Bobre, ne proto, ze jsem nepochopil nebo spatne interpretoval postmodernu, nesouhlasim s tvymi nazory, naopak si myslim, ze si uvedomuji dusledky tvych tvrzeni mozna lepe nez ty sam. Pokud Belohradsky hlasa nutnost zbavit se univerz, predevsim pak univerza objektivistu, ja se naopak s nejvyssim nadseni stavim pod prapor kritickeho racionalismu proti dogmatismu z obou stran, pozitivismu a postmoderne. Sveho casu jsi citoval Karla Poppera, bohuzel jsi vsak z celeho jeho dila reflektoval jen nepatrny kousicek, ktery snad mohl zapadnout do tebou vytvarene mozaiky. Skutecnost je vsak takova, ze Popperova filozofie je v bytostnem rozporu s Belohradskeho nazory. Dokonce primo v te knize, ze ktere se domnivam, ze jsi citoval koncepci tri svetu, se muzeme docist treba o tom, proc Poper nema rad zelene (nebot zivot sam je technologii a odpor k nim tedy postrada smyslu), nebo i jeho kritiku relativismu, reflektorovou teorii vedy, jak to nazyva. V jeho zivotopise bys mohl najit take velice zajimavou zminku o jednom z jeho zaku, Paulu Feyerabendovi, zastupci postmodernismu, ktery o svem uciteli mnohem pozdeji prohlasil, ze to byl predant a na kritickem racionalismu nenechal nitku suchou. Pouziji tedy Poppera, jednoho z nejvetsich filozofu stoleti (podle mne nepochybne nejvetsiho), proti Belohradskemu.

O Popperovi se rika, ze byl jednim z clenu Videnskeho krouzku, spolku pozitivistu. Faktem vsak je, ze s timto uskupenim mel jen velice slabe spojeni a v celem svem dile je kritizoval. V dobe, kdy zacal svou praci, byl prave pozitivismus v mode, stejne jako je dnes postmoderna. Proto vetsina jeho knih reflektuje na moznou kritiku ze strany, ktera dnes neni prilis aktualni. A tak Popper vytvari svou teorii vedy jako vecneho cyklu problem-reseni problemu-falzifikace reseni-novy problem. Presto vsak i pro neho bylo zasadnim vyresit, proc veda funguje, proc funguje tak vytecne, aniz by vsak musel postulovat evidentne neudrzitelnou verifikaci. Vysledkem bylo to, co pozdeji nazval reflektorovou teorii. My, tedy pozorovatele, jsme v roli obsluhy reflektoru, urcujeme, kam bude vrzen svetelny kuzel. To, co ve svetle uvidime, neni zavisle na nas samotnych, je to danost, odraz objektivni reality. Tim, ze urcujeme, na co pohledneme, ovlivnujeme vysledny obraz, avsak jen do jiste miry. Obraz je pak vysledkem pusobeni obou vlivu, neni ani objektivni realitou, neni vsak ani subjektivni velicinou, neni pouhou "dohodou" mezi lidmi, jak naznacuje Belohradsky. Jde o intersubjektivni zalezitost. Trida pozorovatelu naseho typu, tedy tech, kteri vrhli kuzel stejnymi smery, MUSI zcela nutne dospet ke stejnym vysledkum. Je zrejme, ze ti pozorovatele, kteri nasmerovali svuj reflektor do vetsiho poctu bodu, jsou lepe informovani o celkovem vzhledu reality nez ti, kteri se nedivali natolik dukladne. Objektivni realita, finalni poznani o svete je tedy necim, k cemu se blizime, nikdy si vsak nemuzeme byt jisti vzdalenosti, kterou je jeste nutno urazit. Muzeme byt kousek od cele pravdy, stejne tak (coz je bohuzel pravdepodobnejsi) muzeme byt neskutecne daleko.

Proc dat teto myslence prednost pred Belohradskeho nahledem? Narozdil od neho totiz vysvetluje, proc to vsechno tak perfektne funguje. Nemluve o tom, ze jsem ve svych Svetonazorech uvedl dukaz, proc je veda nadrazena mytu, dukaz, ktery nebyl zpochybnen. I bez neho je Belohradsky zrejme pomyleny, zaslepeny svou nenavisti k vede. Jeho svetonazor totiz neni schopen vysvetlit, proc to vede tak dobre jde. Ted myslim treba na integrovane obvody, diky nimz tento text vznika a s jejichz pomoci se dostane ke svemu cili. Zadna mytologie, zadne samanske praktiky, zadna mystika nevytvorila nic tak fantastickeho, tak pusobivou manipulaci s hmotou. Je tedy evidentni, ze magie vedy je mocnejsi nez bezmocne mavani rukama a vzyvani bohu. Podle Belohradskeho je veda jen univerzem, totalitou, ktera se v nicem neodlisuje od ostatnich takovych systemu, ktera nema na nic vetsi pravo a nic ji legitimne nepatri. Proc se tedy lisi ve svych ucincich? Proc prave zapadni civilizace diky ni ziskala bezprecedentni moc a pote i vsichni, kteri ji prijali? Proc "otevrene" systemy, proc diverza nejsou ucinnejsi? Proc se treba silenci vyzivajici se ve sve nenavisti vuci technologiim moderni industrialni spolecnosti, kterou tak umne karikuje Belohradsky, vzajemne domlouvaji pomoci internetu a mobilnich telefonu? Proc nepouzivat telepatie? Kdybys vedel, ze mas slepe strevo, ze ti jej mohou jednoduchou operaci vyjmout, bezel bys za senzibilem? Ne, uzil bys vysledku zapadni vedy. Lide vyhledavaji sarlatany jen tam, kde ona selhava, kam jeji metody jeste nedosahly. Proc vsak, osalilo je snad proradne univerzum? Zijeme v prumeru sedm desitek let v dostatku, bezpeci a jistotach. Tyto a ne jine podminky dovolily treba Belohradskemu namisto neceho praktictejsiho se zabyvat filozofii, dovolily mu studovat, leta dopredu planovat svuj zivot, protoze mohl doufat v relativni dlouhovekost, jez nam byla dana. Tvari v tvar vidine blizke smrti a nejisteho zivota by jeho primarni starosti bylo uzit si ted hned, mozna zplodit potomky a alespon trochu je zajistit pred vlastnim koncem. I on vdeci za to, cim je a co muze, jistemu univerzu. Smesne vsak vykrikuje, ze toto se v nicem nelisi od jinych, ze je to jen dalsi monolit, ktery je treba svrhnout a nahradit ho cimsi, co presneji nijak nepopsal.

Ted jsem asi na svou hlavu privolal sprsku kritiky. Copak je veda legitimni jen tim, ze funguje? Ne, neni, jak jsem se pokusil ukazat jinde. Jeji uzitecnost sama vsak popira nazory, ze by snad veda mohla byt jen dalsim mytem. Pokud je mylna, pak jeji omyl musi byt zcela jiny nez omyly ostatnich nahledu. Jisty jeji aspekt musi byt odlisny, funkcnost a uzitecnost ma svuj puvod. Popper by na tomto miste zrejme vyzvedl zpusob, jakym veda zuzitkovava dogma, jakym jej pouziva jako odrazovy mustek ke svetum, o kterych se nam ani nesnilo, k novym perspektivam. Kde je vsak zdroj techto novych perspektiv? Zcela jiste, znela by jeho odpoved, v instituci racionalni diskuse a v presvedceni, ze pravda je v prirode skryta a je treba ji hledat. Belohradsky vsak rika, ze veda, respektive objetivismus, je monoliticky. Pozapomina vsak na skutecnost, ze onen monolit se velice casto preskupuje, meni svou vlastni strukturu, paradigmata jsou borena a na jejich mista stavena nova. Toto univerzum je obestaveno zdmi, ktere dovnitr nepousteji jen ty, kteri se nehodlaji smirit s tim, ze nestaci pouze hlasite kricet, ze je treba uvadet duvody. Za onemi zdmi se vsak nikdo nebrani novym poznatkum plynoucim z hledani pravdy ve svete, naopak o to vsichni aktivne usiluji. Ma-li pravdu Belohradsky, pak je to jen parta blaznu, zdi ji neizoluji od vnejsku, naopak izoluji vnejsek od tohoto silenstvi, nebot pravda neni jinde nez v dohode mezi lidmi. A preci projevuji tito blaznove vetsi fantazii nez sasci, kejkliri, carodejnice a ostatni diverzanti venku. Mystikove, magove, samani, ti vsichni za tisice let nevymysleli nic noveho, jde o stale stejne praktiky, stale stejne formulky, jejich systemy jsou mnohem rigidnejsi a jeste silneji monoliticke nez cokoliv jineho, snad vyjma nabozenstvi. (o kterych Belohradsky nemluvi, kterym vsak odnima veskerou legitimitu jeste odvazneji nez se o to kdy pokusila veda)

Belohradskeho slova maji vsak jeste hrozivejsi dimenzi. Pokud je pravda skutecne jen "dohodou mezi lidmi", pak naciste museli nutne mit pravdu, kdyz se shodli na tom, ze je treba vyvrazdit Zidy. Stejne tak jejich smesna a nesmyslna teorie duosveta byla pravdiva, nebot se na ni taktez shodli. Pravdu meli i komuniste, kdyz na smrt poslali miliony tridnich nepratel, nebot se na tom shodli. Anebo naopak? Nemeli snad pravdu Zide nebo tridni nepratele? Asi mne ted zarazis a opet me neurcite obvinis z mylne interpretace. Co je vsak pravdou, pokud ani trochu nezavisi na tom, co je jiste a mimo nas? Jsou Zide skutecnymi puvodci vsech nasich problemu, jsou jimi tridni nepratele? Podle Belohradskeho je omylem predpokladat, ze odpoved je cimkoliv jinym nez dohodou. Popper by vsak rekl, ze mozna muzeme dojit k ruznym odpovedim, ze o zadne z nich nemuzeme rici, ze je absolutne pravdiva, ze vsak pomoci kriticke diskuse muzeme alespon dojit k te nejpravdivejsi pomoci falzifikace vsech ostatnich. A takova odpoved je zrejma, Zide ani tridni nepratele nejsou puvodci vsech nasich problemu.

Pravda jiste je, nebot opak neposlouzi ani Belohradskemu, bez pravdy totiz nelze nic rici. Vyrknu-li vetu: " Tato zidle je modra.", pak jsem nerekl nic, pokud neexistuje pravdivostni hodnota, kterou takovemu vyroku lze pripsat. Bez teto hodnoty neni zadneho sdeleni. Belohradsky nam vsak zcela jiste neco sdeluje, narokuje si pravdu pro sve pochybene ideje. A to pravdu zcela objektivni. V posledku se tedy dopousti podvodu, lze nam, kdyz se tvari, ze pouze boura zavedena univerza z pozice diverzanta. Ve skutecnosti sam sedi v tichu a utulnu jednoho univerza, kam nedolehaji vykriky ozyvajici se zpoza zdi mistniho blazince, kde se obecni idioti snazi o hledani pravdy. Idioti proto, ze Belohradsky tak posetily neni. Pochyby, kritika, argumentace, nic z toho ho nevyvadi z miry, nebot on zna pravdu, jemu byla zjevena ve forme cistych Forem a Ideji nezkazenych pochybujicim rozumem. On jiste vi, netreba dokazovat (ani to nejde), ze veda je omyl, ze pravda je jen shodou mezi lidmi, objektivita nas nemusi nijak zatezovat. Jde o zcela jisty a dokonale objektivni fakt, neni-liz pravda.

NOVÁ >>>

Zefram (Občasný) - 1.3.2002 > S tim vsak ani jeden z mych nazoru nepada, navic tva namitka ani neni platna. Pokud se chci zdrzet vyjadreni, tak mlcim. Popripade zpochybnuji jednoduche zavery tech ostatnich, pricemz vsak uz musim o jistych zaverech predpokladat, ze jsou pravdive, abych mel argumenty. V jadru stoicismu stoji presne to, co jsem rekl.

NOVÁ >>>

Zefram (Občasný) - 24.2.2002 > Podivej, mozna prekrucuji, mozna ne. Skutecne jsem Kratochvila necetl. Pouze kritizuji jista stanoviska. Treba skutecne spatne. Zadne konstruktivni odpovedi se vsak zrejme nedockam. Chci obhajobu postmoderny, duse, mystiky, proste cehokoliv. Na oplatku predkladam celkem konzistentni pohled na vec, ktery mozna misty zjednodusuje, neuznava zavedene autority atd. ,presto jej vsak nemuzes smahem smest ze stolu jen prohlasenim, ze cosi prekrucuji. Ukaz na konkretni chybu v jadru me argumentace, misto, kde jsem se zmylil a vyvodil chybne zavery. Pokud jde o Poppera, pak jsem skutecne narazel na nemoznost indukce.

NOVÁ >>>

Zefram (Občasný) - 21.2.2002 > Bobr> Utikas mne z lopaty! Belohradsky si narokuje tutez objektivitu jako veda, kterou kritizuje, kdyz rika, ze veda si narokuje objektivitu. To je paradoxnost jeho postoje! Ostatne vice o tom v Nenazorech.
Vypada to, ze asi vubec nesouhlasis s mymi duvody, ktere jsem dodal pro nadrazenost vedy ostatnim svetonazorum. Ovsem proc?

NOVÁ >>>

Zefram (Občasný) - 19.2.2002 > Bobr> Objektivita neni uplne presne tim, co zastavam. Podle meho nazoru ji muzeme dosahnout jen v omezenem ramci vyroku vyvozenych z axiomu, coz pro pripad specialnich ved a jejich vysledku neplati, tu jsou platne intersubjektivne (rozhodne ne subjektivne). Co si vsak mam myslet o Belohradskem, kdyz je schopen rici neco takoveho? Podivej, to, co on kritizuje, je dusledkem (a jedinym duvodem) existence logiky, tedy principu, ktery nam umoznuje odlisovat pravdive a nepravdive. Jeho vyrok si narokuje pravdivost, je tedy sam spjat s umlcujici moci, kterou kritizuje, on sam je umlcujici. Takovy postoj je zrejme nekonzistentni, velice modni, velice rozsireny, velice mylny.

NOVÁ >>>

Zefram (Občasný) - 19.2.2002 > Bobr> Stejne dobry a uspokojujici ve smyslu otazky, kterou polozil centaur. Ty sam ji za takovou nepovazujes, nebot je pro tebe, jak rikas, pouze technikou, nastrojem, ktery z prirody vymlati uzitecne pravdy. Muj vyrok pak byl vyjadrenim nazoru, ze tomu tak neni a ani nemuze byt.

NOVÁ >>>

U příspěvku:Pravdepodobny puvod slova duse

Zefram (Občasný) - 16.2.2002 > Vede jde o totoz jako vsem nabozenstvim, vysvetlit svet a urcit misto cloveka v radu. Vseostatni jsou jen dusledky teto snahy.
Uvahy, ktere nejsou protkany neochvejnosti logiky, jsou mozna zajimave, nikoliv vsak jiste. Pokud ta ma obsahuje chyby, pak se soustred a najdi je. To po tobe chci.
Nemuzes o Bohu vynaset vyroky, ktere ho vyrazuji z mezi axiomatickych systemu, protoze i tento tvuj vyrok je v techto mezich.
Mne k tomuto veda pomaha tim, ze ukazuje svet v jeho rozmanitosti a zajimavosti, zaroven vsak i jeho rad a principy, jimiz se ridi. Je to stejne dobry a uspokojujici svetonazor jako vsechny ostatni.

NOVÁ >>>

Zefram (Občasný) - 31.1.2002 > Martina> Opravdu souhlasis? To bys totiz byla prvnim a jedinym clovekem, ktery se mnou nekdy v necem souhlasil. Asi vychazim z formy, musim cinit pokani a desetkrat se pomodlit otcenasek. Netvrd mi, ze mas stejne technokraticky pohled na svet, kde by pak byla moje hyckana vylucnost :)

NOVÁ >>>

U příspěvku:Co mi řekla intuice v meditaci

Zefram (Občasný) - 30.1.2002 > Plkajici diskurs v jedne ze svych nejcistcich podob.

NOVÁ >>>

U příspěvku:Pravdepodobny puvod slova duse

Zefram (Občasný) - 29.1.2002 > Martina> Nebyl jsem presny. Chtel jsem rici, ze nelze vypsat nejaky sled instrukci v assembleru a tim popsat mozek. Jeho struktura je mnohem slozitejsi a pripadny zapis by tomu musel odpovidat. Ovsem urcite nejaky je.
Kauzalita je porusovana napriklad v kvantove mechanice. Ovsem tim netvrdim, ze tam zadna neni. Zrejme jsme ji jeste nenalezli. Zastavam nazor, ze nikdy zadne prokazane poruseni kauzality nenalezneme, protoze je to mimo dosah moznosti naseho poznani. Pouze se budeme moci domnivat, ze kauzalita byla porusena.
Omlouvam se, obcas byvam nejasny a predpokladam, ze kazdy rozumi mym slovum presne tak, jak je myslim ja.

NOVÁ >>>

U příspěvku:Pravdepodobny puvod slova duse

Zefram (Občasný) - 24.1.2002 > Obavam se, ze je treba popis mozku ve vsech minulych stavech, protoze na jeho "vypocty" jsou dany strukturou, nelze vypsat zadny sled instrukci jako u pocitace.
Pokud jde o zasah zhury, myslim, ze na situaci nic nemeni.
Obavam se, ze nektere otazky tykajici se kauzalnich pricin nelze zodpovedet, protoze kauzalita ma zrejme sve meze. Bohuzel pak i veskere odpovedi jsou pouhou spekulaci.

NOVÁ >>>

Zefram (Občasný) - 23.1.2002 > Umeni a teologie jsou naprosto odlisna paradigmata. Umeni je logicky naprosto nekonzistentni a teologie je zase jeji velice zajimave pouziti. Pokud nekoho bavi si postulovat Boha jako axiom a na tom zaklade pak zvejkat o svete, je to ciste jeho vec. Nicmene by si mel uvedomit, ze takovych axiomatickych systemu si mohu z rukavu vysypat po libosti, aniz bych kteremukoliv z nich mohl prisoudit vyssi zavaznost nez jinemu. Jak z tehle lapalie?

NOVÁ >>>

Zefram (Občasný) - 19.1.2002 > Fakt, ze lidi jednaji, jako kdyby neco bylo, neni pochopitelne relevantni k existenci toho cehosi. Je preci rozdil mezi stolem a tim, co si o nem lide mysli, tedy mezi strukturou neuronalni site. Jedno s druhym je propojeno jen velice volne. Mozna je tedy hezke si namlouvat dusi, ale proto ji rpeci nelze obhajovat. To je mozne jen tak, ze v mem myslenkovem retezci naleznete chybu. Reci o urovnich mysleni a ruznych realitach jsou jen myslenkove berlicky. Bud lze rozum aplikovat na vse, anebo vubec na nic.

NOVÁ >>>