Alenka za zrcadlem je proti teto fotce jen nudne vypraveni.Pri pohledu na fotku me napadly hned dva pribehy. Oba jsou o detských snech, ke kterym se v dospelosti uz nikdo nechce hlasit, protoze se za ne stydi. Ta fotka rika mnohem vic, nez to, ze je maznuta. Vypravi totiz pribeh, ktery je o hledani zazracnych veci kolem nas, ktere nachazeji vetsinou jen deti. Je o fantazii, o chteni videt a nachazet, o vecech ktere na Totemu mnohym "umelcum" nic nerikaji )))) Svet je totiz plny zazraku, na ktere jsme si uz tak zvykli, ze nazyvame vsednimi a nezazivnymi vecmi. Ale to uz prede mnou nekdo rekl ))))

***

Without dreams, we have only nightmares....

Noční uličky mají své kouzlo v oknech. V Irsku je jich mnoho bez závěsů, bez rolet. Jsou průhledná, jako věty vybízející k návštěvě. A za nimi jsou obrazy, divadelní jeviště, útržky z filmů, vteřiny zastavení. Zvláště, když padá noc, je příjemné chodit po prázdných ulicích a občas najuknout dovnitř. Ani ne na okamžik, jen na mžik okamžiku…. A zůstane v tobě obraz...

siren from Irish Sea :)

Kdykoliv pozvedneme oči v bukovém lese, ocitáme se v katedrále. K nebi se nad námi vzpínají hladké větve, jak gotické oblouky chrámů a vysoko v korunách vytváří neviditelné svorníky. Stojíme pod nimi v pokoře a není to výraz slabosti nebo malosti, ale naší jedinečnosti. Díky jemu jsme schopni vnímat sílu, vystupující ze stromů a která jak Bachova hudba námi prostupuje; skrze zem, skrze obejmutí, aby nám pozvedla důvěru v cosi nad námi. Probouzí v nás cit a potlačuje rozum, kterým jsme se naučili chápat tento svět. A objevujeme i jiné smysly, které nám dosud zůstaly ukryté. Rozhrnuje mlhu nad námi, ale i v nás. Pomáhá hledat naše skutečné kořeny, smysl naší existence.

kde to je foceny -?

***

<..> zafukane, zafukane ... }}}}}