Kotor:

bloumal jsem ulicemi

pomalu se vypařoval

na tvář mi dýchal

horký dech kamenů

rudá vlajka vlála

nad pevností

hradby promlouvaly

šeptem

myslel jsem, že chápu

tehdy jsem věděl

tam někde čeká

má vlnitý vlasy

v ruce hák

a v druhý křišťál

kdo se ptá?

letí napříč světy

je mnou

z výšky jsou všichni tak nepatrní

i rozšklebená jizva

zalitá modrou, horkou, slanou krví

co prýští a teče

teče a prýští

bezustání

ztrácím vědomí

pokřivené ulice

-jsou jako zrcadlové bludiště-

na mě křičí svoje rady

nemám sílu vzdorovat

proto poslouchám

po

            slou

                        chám