Byl jsem se kouknout v cípku u lesa,

kde větve smrků jak vznešená nebesa

halily naše letní dotýkání.

Jaké to bylo asi tenkrát přání,

že nepřežilo listopad?

Eh, proč se z toho zpovídat,

když stejně jak to jehličí

vzpomínky ostré pichlavě

zůstanou vryty ve hlavě

a ani roky odloučení,

klid, skleróza i promlčení

je nezničí?!