Hommage to:to pravé ořechové
_____________________________
S láskou
s láskou se dívám do tučných tváří
jak RAMA jim chutná
i mně...
Jen občas po ní vrhnu
na aseptické dlaždice
jednoho pražského supermarketu
pohled plný pohrdání.
Odražen
mezi černé tenisky
prodávající (se) "nedepilady" učnici
vzlétne vzhůru po chlupatých lýko-lýtkách
a slízne stydkou smetanu
jak už sám název napovídá.
A tedy za trest zůstanu "poškole"
v poslední lavici
z které vysvobodí princezna Bajaja.
Školníkova dcera
jejíž nervozitou třesoucí se plombované zuby
zraní do krve
decimetr od poklopce
v pohodlném bezpečí
anatomického tampaxu s křidélky.
S láskou...
s láskou se dívám
do tučných řití
řití žití
v kterých jen prsty se pošťourat
všech deset oblíznout.
Jen občas zatoužím
vrhnout
(se).
Vtrhnout do nich
na aseptických dlaždicích supermarketu
s nateklým hyperrealistickým falem
sošného kamenného bojovníka
z balustrády pražského kina Na Ořechovce.
/ Pokusím se postupně po dnech uveřejnit sem celou svou sbírku "Prostopášná Anhedonie" (tak jak v ní jdou jednotilvé básničky za sebou), některý věci (výběr)z toho jsem do Totemu, tak jako právě tuto báseň, už nacpal (a většinu najednou, což se nesetkalo s kladným ohlasem /což když už jsem trochu zjistil jak to v Totemu funguje chápu/, takže něco se bude opakovat (takže sorry Matko moudrosti) - pokud se mi můj záměr nepodaří a dopadne to jinak (nebylo by to poprvé) tak sorry i všichni ostatní/
|
