IV.

Když se probudil

tak kam to zase dneska bude?

v koupelně si velmi opatrně

pořezal oči o zrcadlo bál se otočit

kohoutkem že by se do umyvadla vysypaly

papírové třísky

tak kam to zase dneska bude?

práskly dveře

v zárubních zapraštěly kosti

domu který se neměl rád

pro hlavu těžkou plnou

těch nejbídnějších existencí

polykal a dávil lidi nebylo mu pomoci

ale tohle člověka příliš nezajímalo

doslechl se o další zemi

nevědělo se kde a jak a zda vůbec

hlavní bylo že chodníkům chutnalo světlo toho rána

alespoň nebylo potřeba našlapovat opatrně

jako jiné dny kdy se mstily

za všechny políčky od podrážek chodců

byl to sen a nebyl to sen

a i když se věci patrně nevyvíjely

tak jak by měly stačilo

že se blíží cesta ať už kamkoliv

jedno bylo jasné

mužík s buřinkou na palubě nebude

někdy se člověku zastesklo

po tom podivném společníkovi a všech

jeho energiích

Mužík si zatím lámal hlavu s tím

kam že to měl vlastně namířeno

dva zuby se mu bělaly v dlani

chvíli si s nimi pohrával

když se mu ale prsty pomalu

začaly měnit v ještěrčí jazyky

s úlekem schoval oba řezáky pod klobouk

propadly se do tmy a svět utichl

ze země vyrostla skála

zdálo se jakoby dýchala

její povrch se vzdouval a propadal

jako ženská hruď

tahle představa mužíka pobavila

patrně si na něco vzpomněl

a uchechtl se

v ten okamžik

se skála vhroutila do země

a kráter se zaplnil vodou

ta v příbojových vlnách postupně houstla

v hlínu pohřbívajíc tak skálu

i s podivnými obyvateli

kteří žili v jejím nitru

a o nichž mužík neměl ani ponětí

a loď?

tak kam to zase dneska bude?