Ten krásně sametový nečekaný pátek

natropil v poezii trochu zmatek.

Předtím jsme všichni věděli,

že bílý kůň nám nadělí

bělostný přehoz na svahy a pláně,

my vytáhneme lyže, sáně

a večer vrátíme se k mámě, tátovi

dík tomu tradičnímu šimlovi

šťastně a zcela nevědomky

zmrzlejší než ty bílé stromky.

Ale teď?

Každý správný bílý koník

se kdesi za fakturou honí,

falešný úvěr nebo topné oleje

a čekat na něj hodně hloupé je,

protože tenhle z nebe nepadá,

byť na vločky se tiše rozkládá

s traverzou pevně za zády

na dně orlické přehrady!