|
I
mží - vodorovně, drahý synu
vůně mužských štáv
ale no tak štípe do očí
chuchvalce bavlny v bodláčí
ve vysoké trávě peří holat
co by stěhovala
na vojenském cvičišti
mží, mouchy do uší hovad
II
asi se žene nečasí ?
a proto padlý svobodník do vany
obklíčený stádem mrv
však, však marně vyhání plodovou vodu
sublimovanou na pěnivé skupenství
už coby dítě se pomočoval ještě ve škole
vždy o půlnoční
III
mží
ráno se pořád probouzí
v téže olejové skvrně
na vratkých nebesích palandy
jíž sdílí s píchlou pneumatikou
pohřební liazky
IV
mží, dusí se
skelnou vatou z lednic
svědí ho svědomí, ty šikany
kterých se dopustil na vlastním těle
a to dobrovolně !
ho mrzí
V
když při obědě, pod stolem onanoval
na skládce obehnané živým plotem
s opaskem utaženým přes hltan
někdo ho u toho uviděl
jak se mrská
na prolejzačce pro děti
ve zpětném zrcátku ... s perletí
VI
a aby umlčel svědka naproti - na houpačce
vystřílel do něj celý svůj zásobník
slepých rachejtlí
VII
dopis na rozloučenou
pro neurozeného levobočka
roztrhal
pak onen prenatál v pneumatice dostrkal krkolomně do špitálu
do čekárny na dcery Lotovy
aby je spolu s hulány lilijí zabílil vápnem
snad se jim zalíbil ?
VIII
prší
masové hroby probodávají vstavače
polní zvěř procitá ze zimního spánku
obleva na polích válečných
kde zívá triumfální invalidovna
IX
mezitím na polích ležících ladem mží
náš hrdina čeká odevzdaně
na válečný kříž pro prsa
jenže jeho ne, jeho nepovolali do zbraně
simulanta !
lehni, Lazare!
| 
