|
Šimonovi a Táně
I
Patřil mu cíp rajské zahrady
na úbočí
po kterém stékala žhavá rašelina
když se chystal, že sčeše veškeré piercingy
ale jak stoupal po větvích …
II
Až fíkový list slehne na kamení
vykolejí vlak
lekl se - aby nenašlápla minu
štítivě vypískla
zřítí se jakoby nit do ušního boltce Macochy
dole nervózně přešlapují speleologové
že budou umělým dýcháním
křísit nejtvrdší spáče
do píči! vykřikl předčasně strojvůdce
nic tak hrozného se nestalo
III
Bylo to jen na oko
předloktí si podvázal někdo úplně, úplně jiný
Pšššt, nerušit!
kdosi přimíchal do Punkvy bolehlav -
protože na předměstí Prahy pukají garáže
volkswageny
IV
Naneštěstí mezi kapkami deště
už na ně se síťkou číhá vášnivý entomolog
naplnit vitríny, myslí si, trofejemi
to bude to nejmenší
kdežto zasklít tyhlety cikánský doly
to bude horší, říkám vám, mé dámy
nechoďte k vodě, nechoďte nikam
jelikož, jak jsme se dohodli, pršelo
vodorovně
V
A tak had jako ruka polyká past na myši
ještě se, ten vůl, vyhřívá na kolejích
poblitých benzínem, jakoby nic
VI
A v hájku chrastí olympijská pochodeň
z tunelu zaznívá hlášení v němčině:
Der zug endet nach station Zličín
staň se! výpravčím
jenž do nerovného souboje
vyzývá Kafku vs. Ovidia
černé oči, jděte spát
strč hlavu skrz krk do písku
VII
Hada též tíží dna, bolavá noha
štěká vlak, přetáhni předkožku
jakmile Taťána došije punčošky
vypukne velkolepý ohňostroj
Epilog
Čekal jsem, že mě pokropí kat
konečně = endet, sie = mann
tuto báseň, tuto předehru k poluci
opublikuji veřejně na Totemu
věnuji ji Šimonovi a Táně
entomologovi, Ladě a, mé dámy, vám
konečně báseň je dílem společenské smlouvy
| 
