koupat se v kotli a vlézt do županu,

vlastně...  jenom si umýt hlavu,

čekat,

že ostatní se ztratí...

cítit to! jako ocelový klín do betonu,

mít smutek jako vrozenou vlohu

stát a balancovat na jeho roztlučeném konci,

vyklat na jedné noze, aby ta druhá, také špinavá, se schovala

vzduchem se nese mat

jak jen můžu být tak malý?

[stávám se hřebem do ghétta]

v poslední kdo ví proč jsem uskočil

a nechal namísto sebe zemřít svůj šat

sic se stydím a jdu spát

ALE VY!

PROSÍM, NIKOMU  TO nešeptejte!

v noci to samé v bledě tmavém

znásobeno to snad již stým reflektorem

ony oči hltají můj chlad

studená noci, od té doby z mnoha

svobody... se mi dostává... kéž, by z rána

jenže TO, ono je v bludných oklikách

řvu a nemíním ustat!

brečím, když hrne se na mě

řvu, i když chtěl bych ustát

barvy jsou zákeřně záhadné