Vítr v cárech mlhy

bereš si ho troufale do huby

se slovy

cos kdysi právě tady

šeptal

 

není tu ale onen klid

ta vlídnost naděje 

Borač je strnulá

kopce přísné

žádný

zlomek

něhy

 

Iluze si tak rády

nacházejí přístavy

v osmělcích

loudí zbytky sil

a křehkosti

 

Někdy je výbuch hněvu

nutnou fází

zahlédnutí stínu 

dosud neznámé tváře