Pravdivá chvíle

 

Znáš jasné chvíle na rozbřesku,

kdy ráno vstává ospalé,

kdy sny už mají na mále

a noc je náhle plná stesku?

 

Kdy proniká tě k uzoufání

překrásný pocit vnímání

a prorůstá ti do dlaní

přilnavým kouzlem dotýkání.

 

Ta chvíle, co je na hranici

dvou světů, v kterých tápeme,

kdy ne už spící, polobdící,

viděním jati, chápeme.

 

Jak chvíle, kdy po milování

máš hlavu na mém rameni…

z ní moje touha pramení

a ani den jí nezabrání.

 

Jako když v tobě po koncertu

poslední motiv doznívá.

Ať všechno kolem táhne k čertu,

ta chvíle, ta je pravdivá.