Prosba
Cikánčiny karty leží rozloženy po stole
a já teď čekám
až mi bude číst
Stejně vím všechno, co mi bude říkat
Pomalu se rozplývají slova
která jí kloužou se rtů
ale já je neslyším
Jako kdybych si křečovitě
ucpávala rukama uši
ale v zrcadle napr oti sobě
sedím ztrnule
s rukama uvislýma v klíně
a o nohy se mi pokojně tře
línej černej kocour
ale já pořád cejtím
ty křečovitě přitisknutý ruce
a ten kocour mi najednou sedí na prsou
a dusí a dusí
a cikánka zešílela
vyskočila na stůl
a tančí
šílená Carmen
s péřovým vějířem
a s bubínkem se stříbrnejma penízkama
vydupává v mých kartách
svůj tanec
A já v té chvíli
se začínám hystericky smát
svíjím se a mráz mi běhá po zádech
z vlastního smíchu
protože já jsem to věděla
já jsem to věděla, že zešílí
až bude číst můj osud
A v tom jsem viděla svůj pobledlý obličej
v zrcadle naproti sobě
a ztrnulou postavu
s rukama uvislýma v klíně
a o nohy se mi tře
línej černej kocour
Král zavolal tři
od narození slepé.
Jednomu dal sáhnout na sloní chobot,
druhého nechal přejet prstem
po sloním uchu
a třetímu dal ohmatat sloní nohu.
Pak se zeptal, co je to slon?
Slepci od narození odpověděli:
slon je had,
slon je svraštělej list
a slon je sloup podpírající nebe.
Všechno je jinak řekl rabín.
Já jsem věděla, že bude tančit
až bude číst můj osud
a tak jsem vstala
a rozbila to zrcadlo
V tu ránu bylo ticho
se shora pršelo nějaký divný světlo
a za tím zrcadlem
jsi byl ty
a byl jsi krásný
a já jsem plakala
a ty jsi stál
a díval ses na mne
a já jsem prosila tvoje oči
aby byly shovívavé.
| 
