Matka Země

Byla krásná jako jaro ve kterém jsem ji našel

Životem kypěla a tančila po lukách

v noci tajemná a smělá

ve dne…

              …měla kašel

Však bez vad není krásy

1.) nejdříve je třeba projít pouští

2.) a skrze husté houští musí se hrad nalézt

3.) v něm třináctou komnatu a k ní klíč, jež tvar srdce má

4.) tam na loži spatřit její krásu a tu do nejhlubších tenat musíš zanést

pavoukovi

Tak radí příručka Jak dosáhnout lásky

však já zůstávám bezradný

snad strach trochu mám

a bolest ztráty

zabraňuje mi osázet zahrady

                                                                                                postavit dům…

Tak vzal jsem klíč a nůž a šel jsem znovu tam dolů

kde říkají, že temná zeje sluj

však co to?

nikde špína

ani slizszký hnůj…

žádný pavouk tu přec také není

                                                                                                jako pokaždé…

jen komnata a v ní spí ona

                                                                                                            jako pokaždé…

v černý hábit zahalena

chvěje se mi hlas, krev mi pění

a kdosi ve mně ptá se

                                         pravá nebo levá?

Matka země a Dcera krásy

obtočí mou mysl svými havraními vlasy

v oceánu jejích očí plavu a nevidím břehy                 vtom na druhém břehu nahá dívka vstane…

pravá ruka povoluje a otevírá brány vojům něhy

                                                                                    v temné sluji záblesk světla plane…

Tak čas plynul a nůž byl ztracen                                    

na první pohled nebylo se ani třeba vracet

však kdesi vzadu stále hlodá jiskra pochybnosti                                    pavouk nebo víla?

kraj slunný pak vždy zdá se býti plný mračen

všechna záře začíná se ztrácet

a jiskra zažíhá plamen bezradnosti.

Pak aspoň na chvíli

navzdory vší té vnější kráse

místo víly vidíš pavouka

jež se na vlastních dětech pase.