Stojím na mostě,

odvahu sbírám,

myšlenky moje

zaletí jinam.

...

Zírám na mé panny,

slyším mámin hlas,

vycházím školu,

příchází můj čas.

...

Z uličky ve tmě

postava se noří,

přichází ke mně

a nůž svůj do mě vnoří.

Pak, na operačním stole

skalpel řeže zas a zas,

až stoupám vzhůru,

hledím na smutný obraz.

Přístroj odpočítává

můj poslední tep,

tón však brzy ustává,

konec tu je hned.

Tak mi ten chlápek

ušetřil práci,

jinak bych odvahu nesebrala

-už posté asi.