Několikrát se mi stalo,

že slyšela jsem svoji duši křičet.

Proč ale křičela, neřekla mi,

je tak trochu tajnůstkářka.

Pozvala jsem ji tedy na kafe,

v klidu si o tom popovídat.

Zdráhala se a mlčela,

já chtěla to z ní vymlátit.

"Uklidni se" říkal rozum,

já husa ho poslechla...

Vzala jsem svou duši domů,

pustila klidnou hudbu a čekala:

Mlčela, ani se na mě nekoukla,

tak nechala jsem vyjednávat rozum,

uprosil mě, rázem mi však zacpal uši.

a já teď vůbec nevím, co je to s mou duší...