Větrá se kostel.

Vydechuje

     mázdru chladu

             s vůní narcisů.

Odpůldne.

        Březen.

Z polí duje.

    K táhlým hlasům

                vane kulisu.

Útržky zpěvů,

litanií:

„Maria pomoz,

            přišel čas!“

Fujara větru

        v hortenziích.

„Milostná Matko,

         slyš náš hlas!“

Za humny chvost

        psů povětrných.

Hmoždí se,

          tříbí holoseč.

Svatoušků chór,

   nekřtěňátek mírných

             v limbu té chvíle

                       k nim drží řeč.

Po zámrazu

   jako po nemoci.

Země se křísí,

               mátoří.

„Hvězdo jitřní!

     Kolik zbývá z noci?“

Korouhve sten.

      Jaro

           živoří.