|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
V domě šedivém a lehkém jako oblaka podpíraná ocelovými konstrukcemi se nesl tichý rozhovor.
„Subjekt se podle všeho stále neozval. Odeslání zprávy proběhlo v pořádku?“
„Samozřejmě. A zkontrolovala jsem, že ji četl. Nejsem si jistá, že to byla správná volba, jeho psychologické testy a osobnostní profil zdaleka…“
„Nesmíte spoléhat pouze na pravidla, adepte. Zvlášť u lidí.“
„Měli jsme se držet původního plánu!“
„Ne, to by se nepodařilo beze svědků. Očekával jsem Tangovu aktivitu.“
„Ta přehnaná snaha nepozměnit skutečnost stála jednoho z výzkumníků život. Před porotou Rady dohlížitelů se z toho budeme zpovídat, nezapomeňte.“
„Povolený limit ztrát jsme zdaleka nepřekročili.“
„Tak si to ujasněme. Nemáme tušení, kde Marty je a zda bude spolupracovat a družicový navigační mikropřijímač je v rukou chamtivého potomka čínského mořeplavce. To vůbec nevypadá dobře, že ne?“
„Vzhledem k našim možnostem je předčasné a poněkud teatrální bát se neúspěchu. Avšak souhlasím s vámi, že nám dochází čas. Zanechme ohledů, našeho společného přítele postrčíme do jámy lvové.“
„Až ho najdeme.“
„Najdete. Telepatie je váš obor, kolegyně.“
Vítr skřípavě pohyboval okenicemi a holubi poplašeně vzlétli z římsy, jako by je cosi vylekalo. Domem se opět rozhostilo dokonalé ticho.
*
Martyho probrala odporná bolest hlavy. A taky žeber a levé ruky a pravého kotníku. Mžoural do slabého svitu jediné lampy v místnosti. Čtyři zdi, kamenná podlaha, vlhký vzduch. Počáteční překvapení přerostlo v nepříjemný strach. Co tu dělá? Vědomí, že žije a není zásadně zraněn, ho příliš neuklidnilo. Pokusil se vstát. Oči, již uvyklé přítmí, zpozorovaly bytelné dveře. Začal na ně bušit a křičet o pomoc. Marně.
Po čtvrt hodině se unaven opět sesul k zemi. Vzpomněl si na jeden nedávný film. Hrdina v něm pomocí nalezeného drátku otevřel složitý mechanismus zámku vězení, osvobodil krásnou unesenou a cestou ven pobil asi dvacítku nepřátel… taková blbost.
Když se opět probral do reality, na jeho situaci se nic nezměnilo. K lepšímu. Na zdi sklepení objevil vzkaz. Jenže čínské znaky plné křivých čar a klikyháků rozluštit neuměl.
*
Tou dobou se v laboratoři S.D.A. ukryté v podzemí schylovalo k exkluzivnímu objevu. Tang tušil podstatu nalezeného předmětu a nyní si byl jist, že se jim podařilo rozluštit systémové kódování přijímání signálů. Nebyl překvapen, když analýzy prokázaly přítomnost na Zemi neznámého kovu, odolávajícího radiaci i vysokým teplotám a vykazujícího neuvěřitelnou chemickou i mechanickou stálost. Slitina, zjevně vyrobená pokrokovou metalurgií, vykazovala vysokou pravděpodobnost využití studené fúze.
Tang se nemohl dočkat okamžiku otevření schránky. Fej Sinovy spisy tedy nelhaly. Čeng Che se s NIMI setkal. Věčná škoda nepřejících zpátečnických úředníků té doby, že většina jím vytvořených map byla zničena navždy. Vedoucí síly světa nikdy nepřejí prudkému pokroku, zvlášť je-li činem jednotlivce.
„Pane, po iritaci povrchu schránky laserovým paprskem došlo ke změnám molekulární struktury slitiny!“
„Konkrétněji,“ pokynul Tang úslužně se klanějícímu vědci.
„Otvírá se, pane, konečně se uvnitř něco děje.“
„Zapojení připraveno? Nastavte maximální hodnoty. Všechny okruhy do stavu pohotovosti!“
Za stěnou ze speciálního skla se míhaly postavy fyziků v neforemných bílých ochranných oblecích. Vzduch jiskřil elektřinou, nabitý očekáváním. Uprostřed hybných chapadel externě naváděného robota svítil kovový kvádr. Namáhaný kov vydával tichounké drnčivé zvuky. Napětí stoupalo. Všichni zainteresovaní upírali nedočkavě oči ke středu laboratoře.
Až na jednoho.
Ale ten zas tak moc zainteresovaný nebyl. Nebo spíš o tom nepřemýšlel.
*
Bývaly časy, kdy měla k dispozici telegnostické boxy, ale dnes se musela spokojit s řadou zapálených svíček. Mihotání plamene jí skvěle navodilo správnou atmosféru. Vlastně by jasnozřivou simulaci zvládla kdykoli sama, ale ty svíčky jí zkrátka učarovaly. Sor by se jí vysmál. No tak ať.
Napojení bylo dílem pár vteřin.
Jakmile se zkoncentrovala, zmocnil se jí cizí pocit zmatku a zoufalství, který se postupně měnil ve vzdor a bezhlavý vztek. Takže žije. Otázkou zůstává, co ho potkalo. Nebo kdo?
*
Martyho probralo kopnutí do holeně. Trhnul s sebou a málem spadl ze židle. Zmateně zamrkal. Tma a nepříjemný zápach. Naráz si uvědomil pytel na hlavě i napjatá pouta na rukou, do kterých se mu bolestivě vrývaly okraje sedadla. Bez varování se jej zmocnila hrůza. Co to má znamenat?
„Který druh digitální transformace jsi provedl s mapou Piriho Reise?“ ozval se první hlas.
„Cože?“
„Jak jsi proniknul do šifrovaného systému centrálního počítače?“ zahřímal druhý.
„Já? Cože?“
„Asi nám nerozumí,“ pronesl pobaveně jeden hlas k druhému.
Následná rána smetla Martyho i se židlí na zem. Zaskučel bolestí, spíš překvapený než zraněný. Zběsile uvažoval. Co po něm chtějí?
Mapa Piriho Reise? Znal ji, samozřejmě, byla k dosažení na internetu. Co by s ní dělal? Komu by stálo někoho věznit a mučit kvůli mapě staré více než čtyři sta let?
„Zvedni se!“
„Ne? Tak já ti pomůžu!“
Marty se schoulil, co to šlo, ale všem ranám se přece nevyhnul.
„Sun-, sundejte mi… ten pytel, hajzlové,“ syknul namáhavě, když jej muži zvedli.
„Odpovídej jen na dotazy!“
„Kdo tě navedl?“
„Nerozumím, co po mně…“
„Tak on nerozumí,“ posměšně jej politoval jeden z mužů.
„To říkali před elektrošoky mnozí a jak zazpívali.“
„Pro našeho geologa připravím něco speciálního. Co třeba bambusové špičky?“
„Nač se zdržovat, přistoupíme rovnou k ling-čchi.“
„Cože?“
„Ano, metoda tisíců řezů, ta zabere vždycky.“
„Hej! Nic jsem vám neudělal! S někým jste si mne spletli!“
„Tak podívej, mladíku, buď prozradíš, jak ses naboural do zabezpečeného operačního systému, nebo se tě zeptám znovu, za hodinu. Za velmi nezapomenutelnou hodinu. Pro tebe samozřejmě.“
„Začneme. Přidrž ho.“
„Ne!“ vyjekl Marty.
„Drž ho pevně, sakra!“
„Počkejte! Sundejte mi ten pytel a já… všechno se dá nějak vysvětlit…“
Než Marty vykoktal větu, o které byl přesvědčen, že mu získá drahocenný čas, svět kolem pohltila silná detonace.
Mohutná tlaková vlna rozmetala vše v jeho bezprostřední blízkosti. Masivní dveře Martyho vězení vylétly z pantů jak pták z klece a cestou omráčily jednoho z mužů. Druhý byl k Martyho štěstí odhozen na kamenný výstupek zdi. Cákance krve na kamenech vytvořily bizarní tvary.
Náraz srazil vězně na zem, židle se pod ním rozbila a černý pytel se mu sesmekl z obličeje. Vyvlékl jednu ruku z uvolněných pout a potácivě se zvedl na nohy. Musí pryč!
Nečekal, až přestane všude vířit dusivý prach, a vyrazil vpřed. Utéct! Ale kam? Na okamžik v Martym zvítězila zvědavost. Opatrně se vydal po betonových schodech nahoru. Ruku na ústech, aby potlačil potřebu kašlat. Bál se náhodného prozrazení.
Vystoupal o patro výš do původní laboratoře a rozhlížel se uslzenýma očima. Pod nohama mu křupalo sklo a svíjely se syčící kabely. Z mlhy kolem se začínaly ozývat bolestivé vzdechy zraněných. Překračoval dlouhé stíny na podlaze, jako by jeho kroky cosi přitahovalo. Uprostřed vnitřní zóny místnosti ležel Francisin kvádr v neporušeném stavu. Marty jej bezmyšlenkovitě sebral a pak už co nejrychleji běžel tam, kde tušil východ. Kouř mířil jen jedním směrem.
Vyběhl z budovy do ostrého světla. Zatočila se mu hlava a až tehdy si uvědomil sžíravé horko v dlaních. Kvádr, kámen nebo co to bylo, mu ostře pálil kůži na rukou. Musí to vydržet. Ještě kousek, ještě k támhle tomu stromu, ještě přes tu křižovatku, ještě kousek. Bodalo ho v boku, plíce mu hořely, ale podvědomý pud sebezáchovy ho hnal dál přes veškeré vyčerpání. Ještě k tomu parku, tam si odpočine, ještě krok…
*
Odpojila se ve správnou chvíli, už jí přepadala nevolnost. Spojení s uvězněným ji na chvíli zcela dezorientovalo. Nadále udržovala jen periferní kontakt kvůli lokalizaci. Na místě byla včas.
Nejdřív sundat ta pouta a schovat předmět doličný do batohu. Pak obléct té mumlající bezvládné figuríně bundu, která skryje původní špinavé a zakrvácené triko. Opřela nešťastníka o kmen stromu, hlava mu okamžitě sklouzla na její rameno. Zavrtěl se a překvapeně zamrkal.
„Francis?“
*
-hlášení: 2066/43RVA – 12/9, Supervizor S/670-T4D:
Splněna většina parciálních částí úkolu. Subjekt plnohodnotně využit. Předmět zájmu v kooperaci se S/032-A1D zajištěn. Mise dále pokračuje diagnostikou originality, kompatibility a funkčnosti družicového navigátoru. Programem “Crack-mobility“ eliminovány stopy dřívějších misí. Podkladová dokumentace pro objekt “Mapa Piriho Reise“ byla zničena v dohodnuté kvantitě. Systémová simulace zavedena. Aplikovaný subjekt bude zkorigován dle platných směrnic Auditorského zákona. Aspekty dalšího využití se jeví jako nepravděpodobné. Kontinuita historického vývoje nedoznala změn. Z tohoto důvodu je ignorována aktivita S.D.A., z této strany je očekávána averze a možný militantní útok.
*
Fej Sin, voják bojující statečně ve službách svého admirála v době vlády císaře Jung-le, dožil svůj život nemocen v malé provincii na jihu země. Jeho jediným cílem, který jej vzdaloval od smrti, byl spis o diplomatickém, vojenském i obchodním významu plaveb mořeplavce Čeng Che. Za nepříznivých časů izolacionistické vlády panovníků dynastie Ming byl jeho elaborát pečlivě ukrýván, přesto došlo k jeho ztracení.
A pak jednou měl čínský obchodník jménem Tang při pátrání po své genealogii šťastný den. Tím spíš, když se navíc na trh dostala kniha anglického badatele Gavina Menziese. Postupně se stal předním odborníkem na mapovou dokumentaci mořeplavců patnáctého století. Řady těch, kteří hledali bájnou Atlantidu, rozšířil nebývalou měrou.
Jenže on při pátrání ve starém spisu narazil na podivný záznam. A záhady mají sklon měnit osud ambiciózních důvěřivců.
*
„Co tu děláš? Pustili tě? Měl jsem tě přece zachránit,“ drmolil Marty vyčerpaně.
„Zachránil jsi mě. Utekla jsem díky tomu výbuchu. To byla tvá práce, ne?“
„Výbuch? Asi ne, nemůžu si vzpomenout.“
„Už je dobře, všechno je v pořádku, ano?“
Francis se usmívala. Rozpačitý a všemu se podvolující se Marty se jí zamlouval. Měl rozostřený pohled a vědomí zpomalené utlumujícími léky, které si od ní pokorně vzal. Časem to přejde, to jí bylo jasné, a pak jí začne pokládat nepříjemné otázky. Bude mít na to právo a tahle idyla skončí. Ale teď ještě ne.
„Jsi tady…“ nechápal souvislosti, měl na jazyku jednu umíněnou úvahu, ale nemohl si na nic vzpomenout. Takhle to nemělo dopadnout. Ale zdá se, že vše skončilo dobře, ne? Tak co se mu vlastně nelíbí?
„Odvedu tě domů, ano? Tam budeš v bezpečí.“
„Něco mi dlužíš, královno hlavonožců.“
„Ty mi tu Antarktidu neodpustíš?“ zeptala se smutně.
Zakroutil nesouhlasně hlavou a pohladil jí po tváři. Takhle ji neznal. Vlastně ani sebe. Stejně se mu to jenom zdálo, ne? Nejlepší sen poslední doby. Čert vem výzkumy a šutry a admirály všech moří, on si teď užíval pozornost něžných doteků, nic mu nechybělo. Opilý nekonečným blahem si vůbec nepamatoval, jak došli k němu domů. Nechal ji, aby ho svlékla, ošetřila a uložila.
„Zůstaneš tu se mnou?“
„Pokud to chceš, Marty.“
„Nic si nepřeju víc. Chtěl bych se zeptat na tolik věcí…“
„Později, teď spi. Odpočiň si, ano?“
Byla už tma, když se znovu probudil. Bolest ze zlomených žeber a spálenin na ruce mu vystřelovala až do morku kostí. Volal jedno jméno, ale nikdo nepřicházel. Zůstal sám, i sny ho opustily, podivný kvádr byl také pryč.
To jediné mu zbylo, pochybnosti a podezření.
*
„Mohli ho zabít! Nechápu, jak jej mohl Tang podezírat. Ledaže… by mu někdo poradil,“ klesla Francis hlasem.
Sor se na ni díval shovívavě, odpovědí mu byl její hněv. Ačkoli ve skutečnosti emoce ani jeden nepotřebovali. Aplikovali je pouze pro podporu své lidské identity. Pocity, nálady i cítění nabalovali na sebe podle potřeby jako cibule své slupky. Sor je měl dokonale pod kontrolou. Francis si je hýčkala. Pokus o originalitu, za který se dílem styděla a dílem se jím pyšnila.
„Nemohl jsem riskovat Tangovu převahu. Pro případ, že by se našemu subjektu nepodařilo navigační přijímač získat, jsem prostě včas vyrovnal skóre. Veškeré Tangovy elektronické záznamy jsou poškozené. Jistě má spoustu dat v písemné formě a taky na externích discích, to nevadí, chtěl jsem jej hlavně varovat.“
„Tím, že jste nastrčil důkaz, že mu problémy způsobil jeden vulkanolog…“
„Samozřejmě. Logická dedukce. Sám Tang hned na začátku infikoval Martyho počítač. Jakmile ten otevřel soubory s kategorizací hornin z oblasti Karibiku, okamžitě získala S.D.A. přístup ke všem přicházejícím zprávám z Antarktické expedice. Martyho pomsta vypadala naprosto přesvědčivě.“
„Na tohle si nikdy nezvyknu,“ uvažovala Francis nahlas.
„Vážně? Tento názor bych nedoporučoval uvádět do hlášení.“
„Poslání je tedy u konce. Co bude dál? Nový úkol? Protože dřív bychom měli zdejší záležitost ukončit. Ten čínský badatel se nevzdá. Pokořil jste ho, zbavil výsledků mnohaleté práce, bude se chtít pomstít.“
„Drahá kolegyně, vy tu lidskou identitu příliš prožíváte. Nám nemůže ublížit. Respektive mohl by, ale na potřebný princip těžko přijde, žádné obavy.“
„Nerozumíte mi, já se přece nebojím o nás dva.“
|
|
|
