Podzemní dráha

 

1. Zrcadlový obraz

 

Na dlaždicích každý stín

dojde zeleného těla.

Co se motá sem a tam,

tím jsem označen já sám.

Duše dávno odletěla

z rozmazaných končetin.

 

Jenom temný olivín

vyplouvá a vplouvá zcela:

z Hádu připlakaný prám,

v kachlích zelenkavý rám,

navrací se dnes jak stéla

na stanici pouhý stín.

 

 

 

2. Koleje

 

Tíhou vybroušené bílé koleje,

pokropené fleky oleje,

pod závojem jedna jako druhá,

sedmibarevná tak jako duha.

Žádný však, kdo se tu na ni kouk,

nebyl osvěžen tou přehlídkou.

Jasná přímko, kterou zmazal prach,

ztrácíš se mi v nedohledných tmách, –

v tmách země a duší los je těžký,

nikdy neprotnou se rovnoběžky.

 

 

 

3. Prach

 

Jako když v horečce tlačí prach za očními důlky,

jsou tyhle sluje.

Echem otékají všechny sloupy,

před žlutí stanice jízda zpomaluje.

 

Stružky sněhu z bot jak přebytečný krém.

Zametá muž. Signál.

Vždycky – tak nahlas ti duní v uších krev –

naposledy ses přihnal.

 

V útrobách země se jinak okouší prach.

Hned stoupá sousedce z kytičky fialek,

hned zvučí ti v uchu, hned obsadí ti zrak,

hned sype se a není lék.

 

 

 

4. Bába z trafiky

 

Bába z trafiky dřepí v cigaretách,

v reklamách a okřídlených větách.

Povadlé hrdlo spatřím za plexisklem –

z mumie jenom tohle zablýsklo se.

Sfingy a palmy rostou před očima

a tabák jako obětina dýmá.

V hrobovém přítmí téhle pyramidy

schnout její duši jak ji samu vidím.

 

cyklus ze stejnojmenné sbírky (1949)