Když osud sfoukne svíčky

tvých nadějí a snů,

sepiš vše, co bylo krásné,

dej si to do kapsičky

a snaž se -

milovat

a odpouštět

a mít zas rád

svůj zbylý svět,

žij ze zahrad

a stromů, stínů

minulosti

a nenech vinu vykoupat se v zlosti

a odpusť,

prosím odpusť si(jim) do sytosti,

spolkni slinu,

dosti bylo

splínu,

a navíc,

co ti zbývá?

Srdce zívá

prázdnými konci,

neuzavřenými konci šňůrek příběhů,

perly či tepané

železné oči,

zažil jsi to -

ať svět žasne, nebo potí strach,

to co bylo krásné,

až ta svíčka zhasne,

zůstane ti blízko,

v kapsičkách...