Jsme

neschopni pojmenovat -

i tak se nám to líbí

odstín atmosféry se ztmavuje

nad námi

až dosáhne určitého stupně

bude nám odhalen

pohled na vzdálené planety

oběžnice

galaxie

jen ten klam,

že všechno je blízko

a že to všechno teď je,

když není...

(Jsi tak přizpůsobivá

něco se ti líbí a

najednou jsi to ty.)

Proudění vzduchu kolem zesílilo

částečky křemičitanů jsou unášeny

směrem k nedalekému vodnímu toku

podtlak v plicích

neokysličené krvinky

a membrány rozechvělé

zvuky listů, narážejících do sebe

i samotný zvuk proudění

vody, vzduchu, nás

prostor mezi dvěma živočichy

vyplněný něčím, pro co také nejsou slova -

signály mezi námi

elektrické výboje...

(Jsi tak přizpůsobivá

něco se mi líbí

a vidím to v tobě.)

A pak už jsem

schopen - děkuji

konečně nádech a

pohled na tebe

jsi tak neodolatelná

když si to všechno kolem oblékneš

když ti z úst padá listí

foukáš mi vítr na tváře

a taky

jiskřičky v očích

praskají do listohry dubů

a nahoře

nevím, co jsi ty a co už obloha

(umíš to) (i když není tma)

(i když zrovna nemáš)

hvězdy ve vlasech -

spirály dálek...

 

Jsi tak přizpůsobivá,

líbím se ti

a nedovolíš mi

nahlédnout...