„Dobyvatel písečných hradů.

Těší mě, domnělý příteli.

Polní velitelé zradili

a vojska odtáhla,

když vedl jsem nápor.

Co víc ti povědět?

Zasmušený kachní vřesk - mé mlčení.

Řine se mi kudysi proděravěným bytím,

zaplašuje dívky z leporel.

Počkej, dovol, ať si připálím.

Pak budu pokračovat.

Je těžké,

ne-li marnému rovné,

na lovené ponorce vzdorovat

muškátovému květu v kapitánské uniformě.

Ale zkusil jsem své karty.

Taková už je má přirozenost…“