<font color="black"><b>
"Jsem nikdo. Jsem víc než nikdo. Jsem Krysař," řekl neznámý. Nad večerní Prahou padal soumrak. Jak obloha ztemněla, rozsvítilo se město tisíci světly. Všude se ozýval veselý křik lidí. Lidí-hříšníků.
"Dnes o půlnoci," pravil muž naproti němu a chraptivě se zasmál "tvoje píšťala bude má!"
"Dokáži očistit tohle město od hříchu. Jen nevinnosti má píšťala neublíží."
Otočil se a zvolna odcházel.
Ve městě tančili lidé v maskách, divoce se smáli a volali:
"Krysaříku, Krysaříku-dej si pozor na lásku. Chytne tě do svých sítí a nepustí! Nepustí!"
Kolem zdi se mihl stín.
Byla to dívka. Svatební věneček na jejích vlasech splihl.
"Krys je tu dost... Ale tohle město by potřebovalo vyčistit i od něčeho jiného."
Láska nepatří do srdce Krysaře. Jeho poslání je ničit, zabíjet... Láska do života Krysaře nepatří. Je ale nade vše.
"Prohráls, Krysaříku! Dej mi MOU píšťalu!"
" Vem si ji. Našel jsem něco jiného. Našel jsem naději."
Láska je to nejdůležitější, to už zjistil. Nemůže se vážit s ničím. Když ji člověk má, má všechno...</b></font>
|