Jsem těžce vpit

v tomto, z mnoha světů,

kde vteřina, či století neustále zaniká

a měsíc věky shlíží

skrze vůně květů

jak mezi prsty mlčení utíká

Chce se mi svítat

těžkým závěsem vin,

tónem ozvěn, co budou znít,

desítky kroků bez směru,

pro pocit, že jdu,

že je kam jít.

Rozlehlé moře, bez hranic

a nekonečný dech.

Ten bezstarostný let už netěší

Samotou pustých svobod

když spoután tichem

proplouvám,

straním se stínu vlastní ozvěny.