Tahání za rukáv pokračovalo, když s vykulenýma očima pronáším: chtěli jsme drobotinu, tady ji máme v ještě menší podobě…Vedle nás seděla krásná dívka s plavými vlasy, u ní kamarádka, vískala ji, plavovláska přivírala oči blahem, na klíně přidržovala rozestřené plátno, přítelkyně střídala vískání s česáním, používala velký hřeben. Najednou jsme spatřili, jak vyčesává obrovské vši, sklepává je na plátno, plavovláska likviduje jednu po druhé, ozývalo se praskání a v tom okamžiku jsem si uvědomil, co znamená dělba práce. Dívky pracovaly přesně, občas se zasmály, podívaly kolem sebe na dav užaslých lidí, který házel do futrálu od houslí mince a bankovky. Plavovláska náhle uchopila připravený nástroj a zahrála tklivou melodii o smutných očích milovaného muže. Poté vzala plátno s množstvím krvavých skvrn, pečlivě je složila a položila před sebe. Líně se protáhla, pohodila vlasy, věnovala nám úsměv rozseknutého obličeje, obličeje, jehož pravá část se zdála být veselá. Pavlovi se jevily části v opačném gardu. Nestriptýzovou rychlostí svlékla šaty, pečlivě je složila a položila před sebe. Fascinováni jsme hleděli na krásnou postavu, plná ňadra, pohupující se boky, černý trojúhelník,…, šaty pečlivě složila, položila na plátno a vzápětí jí kamarádka pomohla obléci šaty navlas stejné.
Hromádku polila, zapálila, přitom ji obě potichu obcházely a něco šeptaly. Hromádka dohořívala, oči žen se stěhovaly do samého středu plamenů, pomalu uhasínaly, ještě jednou nám věnovaly prázdný pohled, polilo mě horko, vzápětí mnou otřásl mráz, kamarád později sdělil, že to měl naopak. A potom někam odcházely, odcházely, až z nich zbyla tečka.
Za námi se ozval řev chlapce, který nesplnil úkol podle přání otce, byl trestán, protože upíjel z pet láhve pivo, limonáda se krčila vedle neporušená, z krabičky vyčnívala jedna cigareta, chlapec vyrážel vzlyky a přitom křičel: tak si zkus pít pořád limonádu. Dobře, odvětil otec, vrátím se s tebou do obchodu…a za chvíli si chlapec odnášel velký dárkový koš, jeden sortiment byla vykukující láhev, k ní se přidaly čokolády, oříšky, oplatky, žvýkačky, dvoje ameriky,…, syn povídá smutně: kdybychom si to mohli vyměnit. Otec vzhlédl k potomkovi a pravil: nepospíchej do dospělosti, chraň si dětství, mládí, hodnoty, zlob, ale ne zle. V dospělosti chraň rodinu, přátele, stáří, protože se objeví cobydup. Umírej v klidu, ber věci v klidu, říkala to tvá babička, dožila se devadesáti. Braň svůj domov, garáž, ledničku, dílnu, ložnici. Nenech se oblafnout, cvič, jez dobrý žrádlo a pij dobrý pití. Najdi si holku, aby byla dobrá a dělná. Pěstuj ji, aby vydržela, ale ne jako jeden známý, co zaléval ženu každý den vínem. Není to dobré a navíc je to drahé. Já si mezitím skočím do protější hospody na WC.
Syn zůstal sám, sváděl boj s lahví a krabičkou, cosi mu bránilo, nakonec situaci zkomplikovali dva muži, kteří jednoduše vzali ameriky s lahví a chtěli odejít. V tom jsme jim zabránili my a otec, který právě přicházel. Bleskurychle vytáhl náramky a tiše povídá: dáme klepeta. Ještě rychleji vytáhl láhev, která se stala poslem spojujícím lidi, události, jednotícím prvkem v bludišti světa, do něhož chtěl momentálně zahrnout svého syna. Za ním se roztřeseným hlasem ozvalo: až budu dospělý, tati. Ještě jednou jsme polaskali chuťové pohárky, lumpové čuměli, rozloučili jsme se a odcházeli vstříc.
|
