|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Mrzí mě to, velmi mrzí, ale někdy o Vánocích, které spíše připomínaly podzimní čas, jsem se pohádal s novým farářem církve. Bohužel to došlo tak daleko, že už jsem vše vypověděl. Vzájemná spolupráce už nepřipadá asi v úvahu.
Brzy se stmívá, nastává noc, a já přemýšlím v náchodském altánku na Montaci, co podniknout dál. Možná se například odstěhuji do jiné - mnohem lepší a krásnější země.
Dlouho přemýšlím pod střechou turistické milosti. Venku mrholí, a já odpočívám v náruči mlhy, jež prochází i tím odpočinkovým stavením.
Někdy se musím přece jen vrátit domů, dožít zde do posledního okamžiku vystěhování. Jsou Vánoce, a já procházím kamenickou ulicí. Míjím studentky gymnázia, sedící v jedné restaurační zahrádce a čtoucí nějaké drobné knížky.
Jsem jim lhostejný, úplně lhostejný, dávají svými pohledy najevo! A tak ještě zavítám do obchodního centra, které má otevřeno i v noci, abych si koupil nějaké předměty, věci, dárečky, které jistě potěší.
V prvním patře se prodávají knihy staré i nové. Místní prodavačka mi nabízí snad tajné zapomenuté tituly, neboť jsem jí velmi sympatický.
Brodím se tedy knižním světem, dávám do svého nákupního košíku tituly, jež mě zaujmou na první pohled. Přece všechno nemohu koupit a unést, i když jest na mém vánočním účtu 45 tisíc Kč. Ještě musím mít volné tašky na hračky, konkrétně na postavičky dinosaurů atd. Mnohé tituly pak vracím zpět do regálů.
V dalším patře pak chci koupit pro své domácí mazlíčky v non stop zverimexu krmení - pro Agiho cvrčky a kobylky, pro papoušky krmné tyčinky, pro zebřičky lahodné piškotky.
Nadělím k Vánocům svým blízkým, přátelům i sobě, aby se ten následující nový rok vydařil dle osvěty, harmonie a mých přání na novém, jistě krásném a pohodovém místě.
Václav Kovalčík, Zlín
|
|
|
