|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Jako vesmírná díra se choval v poslední době můj prožitý čas v oblasti cestování dopravními prostředky.
I když jsem nedávno cestoval pomalým vlakem, který stojí u každé zastávky, tak cesta uběhla překvapivě rychle, než jsem očekával.
Byl jsem trochu unavený, letmo pozoroval z okna ubíhající krajinu. Ani jsem moc nespal, spíše polospánkem bděl, přesto vnímal okolí.
O několik dnů později jsem nastoupil do trolejbusu, který hlemýždím tempem projížděl silnicí v kolonách automobilů, jako by mi ten osud chtěl vrátit mou situaci do nejistot, nudy a nepříjemností.
Jednou cestuji úplně v pohodě, jako bych cestoval myšlením i tělem vesmírnou dírou správným a vytouženým směrem, ale o několik dnů jsem nějakou konstelační reakcí vyplivnut do nudného režimu pomalého trolejbusu v kolonách.
Mnohdy se ty konstelace chovají jak vesmírné díry jakéhosi napínání, které nám po úspěšné konstelaci jednoduše "osolí" následující opačnou konstelaci v našich osudech.
Možná cestujeme skutečně vesmírnými děrami konstelací, aniž bychom si to uvědomovali. I naše činy a rozhodnutí zamíchají nás do konstelačního osudí.
Je to jako na moři, kdy máme příznivý vítr, anebo kdy jest naopak naše plavba velmi pomalá, anebo prostě ztroskotáme, zase spadneme do jiné konstelace, opět cestujeme vesmírnými děrami, jež si ani třeba neuvědomujeme atd. - v našich životech i po smrti.
Václav Kovalčík, Zlín
|
|
|