Byl muž, co měl

svět víc než rád.

Byl muž, co chtěl

vždy fér jen hrát

a Bůh mu dal

víc, než kdy chtěl.

Tak muž se smál,

jak skrz svět šel.

Však čert chtěl snad

hrát si a pět,

tak dal mu znát

víc než dost běd:

tu dům mu spad,

tam pes mu chcíp,

syn vzal mu plat.

Muž jal se klít.

Však čert šel dál:

víc než zlý bol

vzal, jím ho sklál -

- chlap pad jak stvol,

kde bol ho vzal,

tam hned si leh´

a už jen lál,

ký má to pech.

Však hůř je hned:

ďas vzal i zrak,

čěrň splet´ v ten pléd,

jenž jak zlý mrak

na svět teď pad.

Co na to muž?

Muž už je sláb,

tak vzal si nůž

a v břich se pích,

neb měl už dost.

Zhas tak, jak vích.

A Bůh?

Má zlost...