Navečer opět v čelech domů vzplanuly pochodně.

Vraceli jsme se z Volsinských slavností na počest Tinia,

nejmocnějšího pána blesků.

Šla jsi po mém boku, za námi

jen tiché dopady nohou celého průvodu.

Sotva jsem usedl do kameného křesla u vnitřních dveří do pokoje,

začal kolem jednoho z podpěrných sloupů tančit

jemně nazelenalý třpyt.

Jako by někdo chtěl sloupu dodat zářnost.

Přidávaly se další poprašky ve škále jasných barev.

A náhle... ze záře vystoupil chlapec, jehož stínem byl muž, jehož stínem byl stařec.

Ve chvíli kdy jsem úlekem strnul, přistoupil ke mně onen chlapec s nádobou:

Zde je nápoj věštebný, zvaný Fluflunsovo víno. Jeho pronikavost a síla je nad meč ze vzácných kovů, jeho lahodnost dopadá na patro s něhou šťastných snů a jeho čaromoc je odleskem šatu bohyně Uni...

Napil jsem se dvěma doušky.

Chlapec se rychle před očima měnil v bezvousého muže a dále ve starce.

Jako stařec mi pravil:

Od dnešního dne se tvé sny i denní stavy stanou jiskrnou podobou jiných světů a tvé kroky budou provázeny jemností jasnovidce...více ti řeknu příště... nyní spi!