V jedné z komnat nekropole objevili kdysi

dvě vzácné truhly

Do jedné zasazený bílý obdélník

do druhé pronikavě černý

Destičky z mramoru ve zlatém 

rámování...

 

Protože sen má koně rychlejší

než jemný a přece pevný hlas Isidin

vydal jsem se k těm končinám

a byl tam dřív než tlesknutí

 

Hned za městem Volterra

mi to bylo povědomé...

chodby do skal... někdo 

jakoby kráčel chvíli po mém boku

chvíli přede mnou

a chvíli za mnou...

 

Truhly tam doposud byly!

 

Jakýsi hlas se zeptal:

vybereš si levou nebo pravou?

čerň anebo bílé značení...?

 

Ó byl jsem ještě chlapec

neznalý moudrých poučení

a i kdybych je znal

kdoví...

 

Tedy jsem náhle držel klíč a otevíral tu

kde čerň sálala zvědavostí...

 

Začal jsem prchat chodbami...

tajemství truhly za mnou rostlo...

 

Až venku před onou jeskyní

a pak znova o notný kus cesty dál  

si něco ve mně povzdechlo...

špatná volba! 

 

... (příště si přijdu otevřít

tu bílou!)