zákusky, víno, černou kávu,

nečekám víc…

…snad možná od něj zprávu,

že na mě myslí, zatímco já slavím

v pohodě, stejně ví, že o něm

nejčastěji se bavím,

až vidím na Alence z třetí lavice,

jak trochu závidí.

Co trochu?! Velice,

ten její nudnej chlap

jí dávno hýbe žlučí

a moje šťastná tvář

ji deprimuje, mučí…

…ne, neřeknu jí, že až přijdu domů

nebudu už mít co a hlavně komu

o dnešním srazu povídat,

s kým usnout, s kým se nasnídat,

protože muže,

s nímž na fotkách teď spolu

z ruky do ruky jdem kolem stolu

jen občas mívám.

Potají.

Nečeká doma na gauči,

aby mě sevřel do náručí,

natěšený a roztoužený.

Sní o mně sice hodně, hezky

-alespoň jeho esemesky

to každou chvíli říkají –

jenže ne u mě,

ale jinde...