|
Tlapky
----------
Dneska ráno jsem potkal rozespalého psa,
díval se na mne a nechtěl ven,
krčil se k chodníku jak bouřková nebesa
k zemi - jsouce posmutnělá a před deštěm.
Zpoza těch očí, nešťastných z chladu
zívalo cosi, jak velký je svět,
pětkrát větší páníček, do půli prsou paty schodů
a on tu stojí, jak odhozený ohryzek.
Tak zamžoural, zdvih nožku, napůl z povinnosti,
by zhora neslyšel "Tak dělej, pospíchám !"
vědouce dobře, že doma čeká jen pár kostí
a ten co jej sem vyhnal pomýšlí pouze v touze na salám.
Odkudsi zavál pach vonné milé,
chtěl by se rozběhnout, však řemínek
zhasil i špetku té naděje rozpustilé
- naděje zhasla, jak slaboučký plamínek
... který jej chtěl konečně ohřát ...
|
|
|
