|
Vzpomeň si
hádali se jak koně
o to, kterým směrem
trčí ven ouška hrnků
z blbé kredence
v hospodě jí žmoulal ruku
nechala se
mrkala po straně
na Jozku, Františka
taky na mě
jednou na dámském záchodě
veliký křik, vběhl tam za ní
sahal jí pod sukni
prudký jak nevole
ten stud, když vyšla
vymetala pavouky z prostoru mezi okny
zatraceně, zase je jaro
a všechen sajrajt
je jaksi více vidět
ležel na kanapi
a jestli nezcepeněl
leží tam doteď
ona spávala s polštářem na hlavě
být sama
chráněna
před světem
jeho dechem
před svýma očima
jako by vůbec
mohla utéct
|
