TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Neděle 22.12. Šimon

Všechny rubriky

Mystika, filosofie

> Mystika, filosofie

>		Filosofie

> Náboženství

> Duševno, mystika

> Literatura, odkazy

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

O "smyslu"
Autor: centaur (Občasný) - publikováno 3.2.2002 (20:48:52), v časopise 20.2.2002

- prispevek smazan autorem (teda jeho obsah, kdyz to je jedina moznost mazani) -

Poznámky k tomuto příspěvku

j'en ai marre (Občasný) - 3.2.2002 > Smysluplné přemýšlení o smysl, řekl bych. Jen si nejsem jist, zda si je autor vědom toho, jak zachází s pojmy "smysl", "účel" a "cíl". Nabyl jsem dojmu, že jsou zaměnovány. Neříkám, že je to nemožné, ale (aniž bych chtěl být patetický) slyšel jsem takovou příhodu: "Co mám ty děti učit, aby to mělo smysl", ptá se učil dětí s leukémii - většina jeho žáků zemře do roka... Myslím, že zde vyvstává rozdíl mezi smyslem a účelem. Ale jinak opravdu pěkné a tentokrát rád ohodnotím "jedničkou".		Body: 5

		<reagovat

čmelák (Občasný) - 4.2.2002 > Oddělil bych tlustou čárou smysl věcí a smysl dějů. Smysl věcí je jejich užitek a mírou tohoto užitku je pochopitelně ten, komu je užitek platný, tedy v mém případě člověk (souhlas s nominalistickou teorií). Smysl procesů, nebo dějů má ale trošku jiný význam. Smysl dějů je samozřejmě užitek, ale ten většinou spočívá v navázání. Jeden děj nemá smysl pokud na něj nenavážeme jiným dějem (například chemické reakce, nebo přesně dané lékařské vyšetření, které má svůj daný postup). Smysl věcí je tedy nějaký takový daný, rigidní smysl a smysl dějů se stává pravým smyslem právě ve chvíli kdy je v určitém pořádku dovršen. A právě toto dovršení je problémem smyslu života (život pojímám jako děj - WOW!!! :) ). A smysl jednotlivých dějů "primárnímu smyslu" podřízených se právě musí nějakým způsobem ustavit v návaznosti na tento "primární smysl". Zde ale nastává naprosto zásadní rozvrat. Jak poznat ustavit "sekundární smysly" mého života, když nevím co je "smyslem primárním". Lze tedy zde hovořit o smyslu života jako o užitku? No asi ano, ale přijde mi to nezodpovědné. Život je to čemu sám dávám nějaký neodpovědný smysl, jehož užitek se snad projevuje (opět) v navázání. Ale toto navázání nemusí a fakticky ani nikdy není (jelikož nominalismus) splněno. Proto smysl života je nanejvýš pochybná kategorie. A proto: Smyslem života je žít! Jinak se mě to moc líbilo.		Body: 5

		<reagovat

Martina (Občasný) - 4.2.2002 > Úvahu jsem si ráda přečetla, je dobře napsaná. Ale nemá žádné vyústění, které bych si zrovna zde přala i očekávala... Závěrečné "všeho s mírou" je sice pravdivé a pobavilo mne, ale je ve srovnání se zbytkem textu trochu laciné, jakoby sis se závěrem nevěděl rady.		Body: 3

		<reagovat

centaur (Občasný) - 4.2.2002 > Bobr: rozdíl mezi smyslem a účelem není úplně zřetelný, snad jen, že smysl má trochu poetičtější nádech, zatímoc účel zní více pragmaticky a je z něho cítit využívání. Oproti cíli se však vymezit dá poměrně jasně. V tomto ohledu jsem se tedy přesným vymezením nezaobíral a spolehl se na čtenářův důvtip. Ale snad se poučím, pro příště. Díky

		<reagovat

centaur (Občasný) - 4.2.2002 > čmelák: "...smysl dějů se stává pravým smyslem právě ve chvíli kdy je v určitém pořádku dovršen.", to zní sice pravdivě, ale k čemu je smysl děje, který je již ukončen? Pro mne smysl nějakého děje spočívá jak v cíli, ke kterému onen děj má vést, tak v samotném spění, které cílený - smysluplný děj charakterizuje. Nejde tedy jen o pouhou aktivitu (jak říkáš ty - smyslem života je žít, něco dělat), ale také o cíl té aktivity. Což už je na delší úvahu... ale v zásadě s tebou souhlasím. Martina: konec je možná laciný, ale nechtěl jsem se pouštět do hlubších závěrů v úvaze, která si kladla za cíl jenom nastínit jiný pohled na známý pojem, nikoli na obsah pojmu samotného. O smyslu života si zatím nic napsat netroufám a nějak víc moralizovat a "obout" se do lidí, kteří tak urputně hledají smysl života na úkor života samotného, se neodvažuji. Možná příště, určitě časem, k tomu ještě něco napíšu. Díky za ohlasy, všem.

		<reagovat

	j'en ai marre (Občasný) - 19.2.2002 > centaur> Pokouším se "jít" po tom rozdílu smyslu a účelu...z toho důvodu jsem založil i diskusní fórum.

		<reagovat

j'en ai marre (Občasný) - 19.2.2002 > Jo, jinak stále pročítám tvou velmi inspirativní úvahu. Možná jsem až příliš poeta a i když s tebou souhůassím, že smysl nelze odkrýt, ale vynalézt, tak přesto mi vrtá hlavou jedna věta z Kohákovy Zelené svatozáře: "Strom si roste sám, veverka žije svým vlastním životem, avšak stůl, lampa, psací stroj, to všechno by bylo jen haraburdí, kdyby tomu nedával smysl a hodnotu lidský zájem." Prostě mám pocit, že i bez člověka by něco mohlo mít smysl, ale nevím. Velice zajímavě jsi položil také "klíčovou otázku". Jestli to dobře chápu, tak je to vlasně řada implikací: smysl je v rukou člověka => je jeho stvořitelem => otázka: jakou tedy má nad smyslem moc? Jak se snažím ukázat dokáže být smysl (byť je výtvor lidský) až překvapivě autonomní - věta: "jsme odsouzeni ke smyslu" není zas až tak patetické, když si všimneme toho, jak nás dokáže smysl (nebo jeho absence) trápit. Do jaké míry je tedy náš "výtvor" autonomní?

		<reagovat

Jpks. (Občasný) - 19.2.2002 > Je tady jedna věc, která se mi zdá významná, ale pořád se mi ji nedaří v hlavě srovnat. Je to ten rozdíl mezi věcmi konkrétními a abstraktními. Že by měly (pro nás) nějak rozdílné bytí, se mi nezdá. Abstraktním věcem se můžeme vyhýbat stejně úspěšně (nebo neúspěšně) jako konkrétním. Dají se lehce z našeho vědomí vytěsnit. Jistě, že někde zůstávají, ale tam někde v nevědomí zůstávají i věci konkrétní, které jsme spatřili, ale nepřikládali jsme jim význam. Představa, že věc ovládnu tím, že jí přisoudím smysl, se mi zdá naivní. V tom smyslu odpovídám Bobrovi, ano, naše výtvory jsou autonomní. Dělají si, co chtějí, i když jim přisoudím smysl, a utéct jim nemohu.

		<reagovat

centaur (Občasný) - 19.2.2002 > jpks: myslím, žes mne nepochopil. Abstraktní věci, tedy ty co se odehrávají jen v našem vědomí nelze z tohoto vědomí vytěsnit. Můžeme na ně zkusit nemyslet, ale někde v našem vědomí budou pořád. Zatímco věc konkrétní, hmotná, té se můžeme úsoěšně vyhnout. Kdo má alergii na kočky, bude se jim vyhýbat. Samozřejmě, ve vědomí bude mít třeba strach z kočky, ale to už je abstraktní věc (nebo i vzpomínka na astmatický záchvat), ale kočce se vyhneš. Vyhnout se emoci, myšlence je už těžší. Netvrdil jsem, že přisouzením smyslu k věci nad ní získáme moc, pouze si myslím, že jí tím lépe porozumíme, můžeme ji pak "účelně" užívat. Což ovšem neznamená, že nad ní máme moc.

		<reagovat

Kajman (Občasný) - 21.2.2002 > Bravo! Skvěle předhozeno, vyčerpávajícím způsobem otesáno ze všech stran :o) Skvělá úvaha! Osobně si už nějaký pátek myslím, že je nesmysl hledat ve všem smysl, protože smysl má prakticky jen zástupný smysl :o) P.S. Škoda, že jsem natolik povrchní a mělký, že poznámky Čmeláka, resp. Bobra, jsou pro můj, přeintelektualizované polemizování špatně trávící mozek, přespříliš vzdálené...		Body: 5

		<reagovat

centaur (Občasný) - 19.2.2002 > bobr: Prostě mám pocit, že i bez člověka by něco mohlo mít smysl, ale nevím. Dobře, ale tady asi s pocity nevystačíme. Nebylo by člověka, kdo by pak "smysl" myslel, tedy tvořil? Počítáme-li s jinou myslící bytostí, pak by musela být přibližně stejné kvality jako člověk, protože pro Boha je smysl irelevantní. Heidegger: "Zvíře nemůže a Bůh nepotřebuje ptá se po smyslu." Atd., tedy skutečně si myslím (a vyplývá to z mého nominalistického postoje), že, vulgárně řečeno, za celý ten humbuk kolem smyslu může člověk.

		<reagovat

	j'en ai marre (Občasný) - 21.2.2002 > centaur> Jo, to je pravda. Člověk (pobyt) asi jediný, kdo se smyslem zabývá. Díky za pěkný cintát z Heideggera. Proto jsem mluvil jen o pocitu - jen taková sonda. Díky.

		<reagovat

Čtenář - 24.2.2002 > centaur:"Když zvíře nemůže a Bůh nepotřebuje ptát se po smyslu", myslím si, že smysl je v harmonii. Příroda je v "pohybu" a má to smysl. Na jaře pučí, v zimě odpočívá...a příroda myslet nemůže- kdo jí dal ten "smysl"? A účelově to nedělá:)) Když lidé žijí jak mají- je to v harmonii a o to asi jde.

		<reagovat

Matoušek (Občasný) - 24.2.2002 > Já bych z toho Boha úplně nevynechával. Jde o to, jestli je Bohem jen sám o sobě nebo vůči lidem. Takže sám pro sebe smysl třeba nepotřebuje, ale lidem ho určí, protože k nim má vztah. Smyslem by tedy mohl být ten vztah samotný. Ale to jsem ujel mimo záměr a rámec článku. Pardon. Napadá mě jiná otázka: Jestliže je člověk schopen dávat věcem smysl, byl nějaký smysl v tom, že vzniknul člověk? Nebo člověk vzniknul beze smyslu? Jak je potom možné, že je schopen dávat věcem smysl? Východiska z této úvahy jsem našel dvě, racionálně rovnocenná: a)smysl dal světu Bůh b)smět žádný smysl nemá Strašně rád bych našel nějaké třetí řešení.		Body: 5

		<reagovat

Čtenář - 26.2.2002 > Matousek:neujel jsi, ja si myslim totez.Ze smysl je v tom vztahu.Proto take Buh lidi stvoril.

		<reagovat

centaur (Občasný) - 2.3.2002 > Matoušek: na tvou otázku mi asi nezbývá než odpovědět v existencialistickém duchu, ale to tě rovnou mohu odkázat na existencialisty. Každopádně podle mé úvahy to vypadá, že u člověka předchází existence podstatě, takže svět sám o sobě žádný smysl nemá, i když to není přesně to správné vyjádření, avšak z nabízených možností... nejlépe je šalamounské c)světu kvalita smyslu vůbec nepřísluší. PS: Myšlenky ateistického existencionalismu... J.P. Sartre.

		<reagovat

	Matoušek (Občasný) - 4.3.2002 > centaur> Tvoje existencialistická odpověď je jenom jedna z možností, přijde mi, že docela tragická. (není smysl - tak co tu vlastně dělám) No, přiznejme si, logická konstrukce postavená na možnosti, že nutně existuje bůh, v dalším pokračování nedopadne o moc lépe. (Když chceš pomocí lidské logiky najít Boha, nemáš moc šancí.) No, nihilismu nepropadejme: to, že se k něčemu nemůžeme dohrabat, nemusí nutně znamenat, že to není. Tvoje možnost c) je sice vtipná, ale trochu dvojsečná. Jak můžeme říci, že svět nedosahuje kvality smyslu, když tím zároveň přiznáváme, že my sami jsme kvalitu smyslu nikdy neokusili?

		<reagovat

centaur (Občasný) - 4.3.2002 > Matoušek - nemyslím si, že by existencialismus byl nějak tragický nebo snad nihilistický, je jen nepříjemný v tom, že na člověka plně uvalí odpovědnost za jeho život. Myslím, že stačí uvědomit si, že smysl není něco tak nedoažitelného a mocného, jak se může zdát. Pokud "smysl" takto odmýtizujeme a nahlédneme na něj v onom nominalistickém duchu, můžeme se snadno spokojit s tím, že smysl si určíme prostě sami. Je to naprosto egocentrické a smysl se tak spíše stává kvalitou (atributem) vnitřního světa, ale to není nic tak hrozného. Koneckonců, smysl není ani nic hmotného, ani to není emoce, je to idea a tak i podřízená lidskému chápání. To všechno není zas tak důležité, prostě každý svého smyslu strůjcem. V tom nevidím žádný nepřekonatelný rozpor.

		<reagovat

čtenář Aeolus - 11.6.2002 > Smysl není účel, psal jsi že, smysl vyvěrá z vědomí které ho paradoxně hledá. Smysl vyvěrá z duše nebo z předvědomí, takový předsíně vědomí. Kde jsou skryta i některé naše touhy, které nám třeba naše ekon. soc. psych. situace nedovoluje projevit a tudíž jsou potlačeny. Účel něčeho nějaký hmotný věci je, aby nám posloužila, kopí zabije lamu a máme jídlo. Co se však se v životě hledá nejtíž a co se hledá celý život, je smysl, pro každého znamená smysl něco jiného, smysl je jakási touha po naplnění života, převedení toho nepoznaného (před)vědomí, přání do činů. Smysl se nenachází v tom, že si koupim rohlík, ale v tom, že ty rohlíky budu píct, když jsem si to přál. Smysl spočívá ve způsobu nahlížení na život (co je to život?), KTERÝ mi umožní dosáhnout mých cílů, které mi zase umožní zdokonalování se. Logoterapie mluví o existenční krizi, ty lidi v koncentráku přežili, protože měli ideu o zhmotnění svého smyslu, měli cíl, (o kterém přemýšleli ve vědomí) a tudíž sdělení ho ostatním lidem a spoustu jiných sociální psychologických ...atd aspektů. Existenční krize nastává když nevidíme smysl a v tu chvíly máme největší strach z ?prázdné? smrti, abychom tomuto pocitu unikli hledáme smysl, to je negativní zpětná vazba a ta funguje v těle nejvíce, převažuje nad pozitivní. Velkou chybou by bylo říkat Mám smysl, smysl vlastnit nejde. (kromě tohodle, píšu i jiné věci tady pod jiným pseudonymem. OK? )

		<reagovat

čtenář Aeolus - 11.6.2002 > B-h vlastní smysl. Kain a Abel. Samo obětování by nemělo být cíl, ale prostředek k přiblížení s k ll b-hu.

		<reagovat

centaur (Občasný) - 11.6.2002 > tvé odpovědi úplně nerozumím, je na mě trochu zmatená, ale v zásadě ti asi neodporuju nebo snad ano?

		<reagovat

Yizhii (Občasný) - 27.9.2002 > Neřekl bych, že je moudré omezovat význam výrazu "smysl" jen na člověka. Třeba proto, že nemůžete vyvrátit existenci jiných myslících bytostí. Leda pokud jste solipsisti, můžete ho omezit sami na sebe. Smysl je zkrátka jen tam, kde je záměr. Všechny živé bytosti mají víc nebo míň zřetelné záměry. Všechno bych to zredukoval na otázku významu pojmu "život" nebo spíš možná "rozum". Stejně mi to tu připadá jako doupě antiidealistů a schvaluju to :-)

		<reagovat

Yizhii (Občasný) - 27.9.2002 > S posledním odstavcem teda nesouhlasím. Jestli bude můj život naplněn smyslem (který si v něm samozřejmě sám objevím), nevím, proč bych měl kvůli tomu ustrnout nebo ztratit cestu. Spíš naopak.

		<reagovat

centaur (Občasný) - 29.9.2002 > Mimochodem, nejsem antiidealista, spise naopak, jenze to se tu moc nepozna.

		<reagovat

centaur (Občasný) - 29.9.2002 > S posledním odstavcem teda nesouhlasím. Jestli bude můj život naplněn smyslem (který si v něm samozřejmě sám objevím), nevím, proč bych měl kvůli tomu ustrnout nebo ztratit cestu. Spíš naopak. Vzdyt ja nic takoveho netvrdim. Take si myslim, ze bude-li zivot naplnen smyslem, bude se nekam ubirat. V poslednim odstavci rikam, ze neustale PATRANI a ZPOCHYBNOVANI nalezenych smyslu muze vest k ustrnuti, nikoli nalezeni smyslu. Co se tyce ostatnich bytosti, netvrdim, ze zadne vyssi nejsou. Ale pro ne, podle mne, kategorie smyslu odpada, protoze: "Buh nepotrebuje a zvire se nemuze ptat po smyslu." Smysl a ucel (nebo zamer) neni totez. Smysl, tak jak jsem si ho v teto uvaze definoval, je lidsky myslenkovy konstrukt, abstrakce. Nic objektivniho. Bytosti vyssi nez clovek se po smyslu ptat nemuseji, protoze oni ho znaji a ziji v nem, sami sobe jsou smyslem, protoze jsou soucasti Universa, bozskeho principu ci jak jinak to nazvat.

		<reagovat

	Yizhii (Občasný) - 29.9.2002 > centaur> I to je dost odvážný tvrzení. Takže jedinou bytostí, která je dost chytrá na to, aby se ptala po smyslu věcí, a dost hloupá na to, aby ho neznala, je člověk? Ještě bych chtěl říct, že moc nemám rád jednu neřest velmi rozšířenou mezi filozofy, totiž vynášet kategorický soudy výlučně "o člověku", jako by všichni lidi byli stejný a jako by nemohly existovat bytosti, který se lidem podobaji.

		<reagovat

Yizhii (Občasný) - 30.9.2002 > Ještě si trochu zarejpu. Poněkud si odporuješ, Centaure. Jednou tvrdíš, že smysl není nic objektivního (s tím souhlasím), a jednou zas, že bytosti vyšší než člověk (třeba žirafy ) v něm žijí. Tomu nerozumím. Žijí v "lidském myšlenkovém konstruktu?" Co to opravdu znamená "být sám sobě smyslem?" Já myslím, že každá živá bytost je sama sobě smyslem. V tom bych viděl i definici života. Usilovat o to, abych mohl usilovat. Jsem proto, abych byl. Kdo to nedodrží, ten nepřežije. Možná bys chtěl říct, že "smysl" je myšlenkový konstrukt kohokoli... A bůh podle tebe zná smysl věcí? Pak je pojem smyslu dost objektivní, protože (dle jediný filozoficky použitelný definice boha) jsme všichni v bohu. (Podle Berkeleye, který si ovšem taky sám odporuje: objektivně existuje to, co je ideou v božské mysli.) Pak ovšem ke každý věci musí existovat její "pravý" smysl. Proč na to narážím? Tvůj polo-idealismus je zdrojem tvých potíží.

		<reagovat

centaur (Občasný) - 30.9.2002 > Ted nevim, ktere to tvrzeni je odvazne - jestli to o mem idealismu nebo to o Bohu, zvireti a smyslu. Pokud jde o vetu "Buh nepotrebuje a zvire se nemuze ptat po smyslu.", pronesl ji, tusim, Martin Heidegger. Mne prijde vystizna a v zasade bych souhlasil s tvou parafrazi, ze clovek je jedina bytost dost hloupa a dost chytra atd... Co se tyce kategorickych soudu: nemyslim si, ze by jakekoli filosoficke soudy byly kategoricke, ve smyslu neochvejne. Naopak, kazdy vyrok vyvolava pochybnosti. Pokud filosofie mluvi o cloveku (coz je casto), mluvi o podstate cloveka, o jeho obecnych metafyzickych rysech, nikoli o individualnich rozdilech vlastnich egu - tim se zabyva psychologie. Tim padem se filosofie snazi vyhnout nejake generalizaci a snazi se postihnout to, co je lidem spolecne, co je jejich zakladnim atributem, at uz metafyzickym nebo ve vztahu k jinym lidem.

		<reagovat

centaur (Občasný) - 30.9.2002 > Tvoje rypani prijimam. Jsem totiz pripraveny o svych vyrocich pochybovat a kdyz tak je obhajit. Jednou tvrdíš, že smysl není nic objektivního (s tím souhlasím), a jednou zas, že bytosti vyšší než člověk (třeba žirafy ) v něm žijí. Tomu nerozumím. Žijí v "lidském myšlenkovém konstruktu?" Co to opravdu znamená "být sám sobě smyslem?" Zkusim to vysvetlitl podrobneji: smysl stale pokladam za myslenkovy konstrukt, ktery si clovek vytvari, aby si dodal nejaky rad, aby se mohl nekam ubirat a zit v souladu s Veskerenstvem, Radem apod., nevim jaky nazev ti vyhovuje nejvic. To, ze vyssi bytosti ziji ve smyslu znamena, ze ony uz jsou s Veskerenstvem ztotozneni, jsou soucasti Radu a tudiz se uz smyslem nezaobiraji, stejne jako se clovek ve chvilich uprimneho smichu nezaobira tim, jestli by nemel treba plakat. Nenapada me ted lepsi priklad, doufam ze to pochopis. Já myslím, že každá živá bytost je sama sobě smyslem. V tom bych viděl i definici života. Usilovat o to, abych mohl usilovat. Jsem proto, abych byl. Kdo to nedodrží, ten nepřežije. Pokud by byla kazda ziva bytost sama sobe smyslem, pak by tato uvaha vubec nemohla byt napsana, protoze by smysl, jakozto lidsky pojem - konstrukt, nikdy nevznikl. Krome toho si myslim, ze zivot se vymyka jakekoli definici, to jsou dve veci pro me neslucitelne. Ja si nemyslim, ze by buh znal smysl veci. Buh jako takovy je neco, o cem se podle mne neda filosofovat. Boha je mozno prozit ve vyssich stavech vedomi, je mozne ho citit se po bolestive transformaci se stat jeho soucasti a prijmout ho v sobe. Pokud bych vezmu v potaz tvuj "pravy" smysl veci, uz to pro mne neni smysl, ale podstata. Tato podstata je ovsem slovy nesdelitelna a proto se ji ani nebudu pokouset nejak verbalizovat. Ja se vsak od zacatku bavil o smyslu jako o lidske snaze vtisknout vecem rad, tedy vlastne o zpusobu, jakym se clovek k vecem vztahuje. Takova berlicka. Ty se mnou polemizujes na urovni predpokladu existence vyssich bytosti. Tomu se nevyhybam a jsem schopny se vyjadrit i k tomuto, ale presahuje to ramec me uvahy a chte nechte musim v reakcich pouzivat smysl tak, jak jsem ho na zacatku popsal. O mem poloidealismu a o mych potizich toho, troufam si tvrdit, moc nevis, takze bych se toho radeji nedotykal.

		<reagovat

líbínelíbí (Občasný) - 1.2.2003 > Achich achich, škoda jen toho, že je internet a čas tak drahý, celý tvůj článeček jsem přečetl, ale příspěvky už ne, a v ních je toho určitě mnoho dalšího taktéž podnětného. K tvé věci.. ani ne tak námitka, jako spíš právě reakce.. věda (chemie, fyzika, anatomie) jistě nevysvětlí všechno, jak podotýkáš. Vždyť práce Jungovy či Grofovi, o kolektivním nevědomí či duchovních transformacích jsou zřejmým důkazem, že mozek není našim jediným a vždy nutným zdrojem informací, ale mnohdy pouze zprostředkovatelem. Jinými slovy: někde mimo nás se nachází prostor, nemateriální, který nás také ovlivňuje. Proto je transformace smyslu na věci fyzické pomocí vědy značně omezené, a dnes už takřka jistě nedostatečné. Z tvého i z jiných tvých článků nemám pocit, že by jsi byl sám tak totálně přesvědčen o schopnosti materialistického výkladu světa. Prostě jsem pouze puntičkář a slovo vše mi tam silně nesedlo. Jinak ok, jednička za důkladnou a promyšlenou práci je na místě, zvláště proto, že ne zrovna mnoho lidí je ochotno právě takovýmto činnostem věnovat.		Body: 5

		<reagovat

centaur (Občasný) - 1.2.2003 > Teď nevím, které "vše" ti tam vadí, necitovals, takže nevím na co narážíš. Jinak materialismus mne opravdu vůbec neuspokojuje, to je asi zřejmé, nejvíce pak z mé poslední eseje o existenciální krizi. Díky za reakci.

		<reagovat

čtenář líbínelíbí - 6.2.2003 > Cituji respektive kopíruji:-): Přes zákony fyziky a chemie a díky anatomickým znalostem mozku může věda vysvětlit smysl VŠEHO, ovšem potom už by vlastně nebyla řeč o "smyslu" v našem slova smyslu (vidíte, jak je to zapeklité).

		<reagovat

centaur (Občasný) - 7.2.2003 > ano, také bych to už teď neformuloval takhle, souhlasím

		<reagovat

Killersx (Občasný) - 8.6.2003 > Všechno má nějaky smysl a člověk v tom nehraje žádnou roli. Vše se tvoří za nějakým účelem a jenom proto, že člověk je v tuto chvíli na Zemi tzv. na vrcholu ještě neznamená, že bez lidí by ztrácelo smysl vše. I když si nemyslím, že bude jednou svět bez lidí. Dokážu si danou situaci představit a i to, co by po člověků zustalo, by smysl mělo. Sice podstata věci samotntné by se změnila, ale měla by smysl nový. K podstatě, nebol-li smyslu, lidského života: Touhle otázkou se zabývám už nějaký rok a jediné, co k tomu můžu říct je, že jsem doposud žádný, pro mě rozumný, smysl nenašel. Pochopitelně je částí podstaty lidského druhu, jakožto každého jiného, zachování rodu a udržení tak rovnováhy na planetě, na které se nachází. Pokud však vezmeme v úvahu lidskou inteligenci a zvolíme pohled duševní, vyvstává otázka: proč vlastně? Za jakým účelem? Člověk se narodí, splodí potomky (většinou) a umře. Mmimochodem, nejsme tady náhodou i zbyteční? Stejně jenom ničíme podmínky pro život jiným živočichům. A bez nás vše fungovalo líp, jestli se nemýlím. Pokud vezmeme v potaz otázku Boha, potom on dal světu smysl. Smysl človeka potom spočívá v pokušení a víře, jak praví Bible a smysl člověka je předurčen. Má dva osudy, dvě možné cesty, ze kterých si může vybrat. A přemýšlet o smyslu člověka je zbytečné, když už je znám. A pokud se člověk potom ptá nad věcí, kterou vytvořil, jaký má vlastně smysl, je zde otázka, jestli jí ten smysl nedal někdo jiný a člověku pouze podnět, aby ji vytvořil. Jenže člověk byl stvořen s vlastní vůlí...

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + dvě ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game