Z mé tváře smývají slzy žal,
jak moře smývá z břehu špínu.
Pocity někdo ze mě vzal,
nechal jen prázdnou a bezduchou hlínu.
Pustý ostrov obklopený mořem,
na něm lidé, přesto se cítí tak sám...
To je znak bolavé duše,
marně se upínající ke hvězdám.
Tísíce stop v písku
a tísíce tváří beze jména.
Moře smyje bez výčitek otisky těch noh,
jména tváří dále zůstanou světu utajena...
Jak chladný zabiják po písku žene se vítr,
vhazuje písek do němé tváře.
Člověku uvnitř chybí filtr,
který by zničil, co bolavého se v něm váže...
|