Běž, stíne, utíkej před světlem,
žárlivě samotu chraň;
v zákoutích zšeřelých laskej zem,
sobě se milencem staň.
Leť, stíne, poháněn plamenem,
křídlo tvé nocí teď plá,
Tobě je nyní vše dáno v plen,
vláda dne než přijde zlá.
Žij, stíne, z Tebe jsme povstali,
u zrodu nás všech tys byl,
Hélios ač chmurný z povzdálí
jiný nám vnutit chce cíl,
v obětí chladivém setrvám,
potomkem věrným chci být.
Bronzové tanečky slunných dam?
Ne! Pro mne půlnoční klid.
Než trpět v objetí pestré panny
raději zůstanu stínovaný.
|